„Vladimir Putin nenávidí TTIP: A právě proto je třeba, aby ji Evropa s Amerikou realizovaly.“ Tohle je nadpis s podnadpisem v úvodníku z 19. listopadu na webové stránce žurnálu establishmentu Foreign Policy foreignpolicy.com od admirála Jamese Stavridise. Pro Stavridise a ten chór prosazovatelů TTIP je tu ale fakt, že za Putinem (na obrázku napravo) se táhne historie náklonnosti Ruska k případné konvergenci k EU. I poslední vývoj s Putinovou nově zformovanou Eurasijskou unií je v souladu s jeho návrhy na regionální přístup ke světové vládě, které mají blízké paralely k regionalistickým strategiím tak, jak je rozpracovávali Henry Kissinger, Zbigniew Brzezinski a další globalističtí polobohové.
Stavridisův článek je jasnou ukázkou toho, že zastánci globální vlády ve Výboru pro zahraniční vztahy (CFR) a mezi jejich kamarádíčky bankéřských korporativistů v Transatlantické obchodní radě, v Business alianci za TTIP a v Atlantické radě stupňují svoji kampaň za nasazení Vladimira Putina jako bubáka k dostrašení Američanů k podpoře nebezpečného Transatlantického obchodního a investičního partnerství (TTIP).
Admirál Stavridis penzionovaný z US Navy, který je teď děkanem Fletcherovy fakulty práva a diplomacie na Tufts University v Massachusetts, je členem CFR a spolehlivým dealerem s propagandou globalistických organizací. „Ač Transatlantické obchodní a investiční partnerství (TTIP), též známé jako Transatlantická dohoda o volném obchodu (TAFTA), nepřitahuje moc mezinárodní pozornosti,“ uvádí Stavridis ve svém článku ve Foreingn Policy, „tak je to potenciálně nejdůležitější dohoda, která kdy byla napříč Atlantikem vyjednána.“
Stavridis v jediném opravdu pravdivém prohlášení v tomto úvodníku přiznává, že TTIP „nepřitahuje moc mezinárodní pozornosti,“ což je lišácké přiznání faktu, že „jedna z potenciálně nejdůležitějších dohod, jaké kdy byly vyjednány,“ se ve skutečnosti do své závěrečné podoby pašuje v utajení, pokradmu a pod rouškou klamu. The New American opakovaně poukazoval na klíčové námitky vůči TTIP (viz např. Tajné zaprodávání naší nezávislosti), ale také vůči Transpacifickému partnerství (TPP) a vůči dalším „obchodním“ paktům kvůli hermeticky uzavřenému prostředí, v němž jsou vyjednávány, když tento proces a tyto texty nejsou přístupné nejen americké veřejnosti, ale dokonce také voleným členům Kongresu. Mezi tím ale vyvolení, privilegovaní zástupci schválených korporátních, bankovních, odborářských a ekologistických lobby k tomu přístup mají, a i právo na účast.
„Je to velký koš odsouhlasených předpisů a regulací, který učiní ze Spojených států a z velké části Evropy zónu volného obchodu, která podle Evropské komise a Bílého domu navýší celkový obchod až o 50 procent.“ Je to opravdu ohromný koš předpisů a regulací, který ještě přidá k břemenu zátěže ObamaCare a ke statisícům federálních regulací, které už teď škrtí americký byznys pod regulační zátěží, která už stojí ročně neuvěřitelných 1,8 bilionů $.
TTIP, pokud bude schválena, tak stejně jako NAFTA bezpochyby povede k nové vlně outsourcingu a k vykuchání naší ještě zbývající průmyslové báze.
O d nás se ale neočekává, že bychom měli věnovat pozornost těmto velice reálným, velice závažným obavám, protože nám řekli, že bonus za schválení TTIP bude ten, že to Vladimiru Putinovi způsobí hroznou mrzutost a pálení žáhy.
„Hádejte proč? Putin ji nenávidí,“ tvrdí Stavridis. „Není těžké si domyslet proč: ta Evropu ještě těsněji připoutá ke Spojeným státům, čímž poškodí ruskou páku na ni. TTIP je, když to řekneme zeširoka, rozumná dohoda na ekonomickém základě. Nese s sebou ale také nesmírnou reálnou hodnotu v geopolitické sféře.“
Podle tohoto admirála z CFR poskytne TTIP i geopolitický prospěch, protože „zvýší provázanost mezi Spojenými státy a evropskými spojenci a partnery, které stojí v přímém protikladu k Putinově klíčové strategii zarážení klínu mezi Spojené státy a EU jakožto ústřední členy transatlantické komunity.“
Stavridis ve svém vzývání dospívá k vyhlášení: „Opravdu, vyjednání a konečná ratifikace TTIP bude silným signálem Putinovu Rusku, že Evropa a Spojené státy stojí ve všech směrech bok po boku – v hodnotách, v politice, v bezpečnosti i v obchodu. A když ji Putin nenávidí, tak TTIP nejspíš smysl dává.“
TTIP: Šípkové křoví pro Nový světový řád (New World Order)
Ovšem než naskočíme do anti-Putinovského alegorického vozu za TTIP, tak bychom měli moudře uvážit, že by to ve skutečnosti mohl být šejdířský trik Brášky Zajíce k nalákání Lišáka na Nový světový řád.
Pro ty, kdo neznají moc bajku Strýčka Remuse o Bráškovi Zajíci, Bráškovi Lišákovi a šípkovém keři, je tu pointa příběhu: Když Bráška Lišák chytne Brášku Zajíce, tak Bráška Zajíc uteče pomocí reverzní psychologie, s níž přiměje Brášku Lišáka, aby ho hodil do šípkového křoví. „Je mi jedno, co se mnou, Bráško Lišáku, uděláš,“ řekl Bráška Zajíc, „jen mě neházej támhle do toho šípkového křoví. Pověs mě, stáhni mě z kůže, upeč mě, Bráško Lišáku, ale neházej mě do toho šípkového křoví.“ Bráška zajíc tak přesvědčivě prosil, aby nebyl uvržen do šípku, že Bráška Lišák si byl jist, že to pro něj bude nejzazší trest a úplná nemesis. Samozřejmě, že byl uvržen do šípkového křoví, skrze nějž bráška zajíc bezpečně utekl, čímž svého předchozího lovce obelstil, když ten udělal přesně to, co Bráška Zajíc celou dobu chtěl. V tomto případě je to TTIP a Putin, akorát, že je v tom ještě jeden háček: Není to Putin, kdo oblbuje globalisty z CFR svou předstíranou opozicí k TTIP; ten ve skutečnosti pracuje ruku v ruce s nimi, aby oblbnul skutečný cíl – americkou veřejnost a konkrétněji americké konzervativce, kteří představují největší opozici vůči TTIP.
TTIP ve skutečnosti mnoha způsoby poslouží jak Putinovi, tak globalistům z CFR. Putin hraje s otázkou TTIP ve svůj vlastní politický prospěch jak u domácích ruských diváků, tak i u globálních anti-amerických diváků. Putinovo harašení zbraněmi kvůli Ukrajině a jeho vojenské průniky se mu pěkně vyplatily jak tím, že rozdmýchal ruský nacionalismus, tak si i zvýšil domácí popularitu. Vyplatilo se mu to i ekonomicky. Sankce USA-EU uvalené na Rusko mu vynahradilo vykoupení Ukrajiny z dluhů od MMF, USA, EU, takže to skončilo převodem miliard dolarů do Kremlu, aby se Rusku splatily ukrajinské dluhy a účty za energii (viz tady, tady a tady).
I globalisté mají určitě z Rusko-ukrajinského konfliktu prospěch, jak to uznal i Michael Knige, šéf redakčního týmu vedoucí hlásné trouby globalistů v Německu novin Deutsche Welle. V úvodníku klamně nadepsaném, „Děkujeme vám, pane Putin,“ Knigge píše: „Vaše mocenské hrátky způsobily to, že jsme mohli oživit dva naše klíčové projekty. Svou anexí Krymu jste hodil záchranné lano dvěma základním projektům Západu: Evropské integraci a transatlantickému partnerství.“
„Víte, že dokonce 25 let po pádu Berlínské zdi nic nestrhne mysl Západu tak, jako úchvat území v sovětském stylu ve Východní Evropě,“ tvrdil Knigge.
Alex Newman z The New American ve dvou klíčových článcích, „Putin: Klíčový hráč ‚Nového světového řádu‘,“ a „Putinův Východ versus Globalistický Západ se slučují do Nového světového řádu“ (odkazy na ně jsou níže) provádí přehled hojných dokladů předvádějících, že Putin zdaleka neodporuje plánům globalistů na světovou vládu, nýbrž že je v tomto spiknutí plně v partě, včetně toho, že dává OSN, MMF a WTO nové ohromné pravomoci.
Putin má dokonce historii svolnosti s konečnou ekonomickou konvergencí s EU. Když v roce 2010 mluvil na ekonomické konferenci v Německu tak, jak referoval Telegraph, řekl: „Dalo by se předpokládat, že jednoho dne bude mít Rusko nějakou společnou měnovou zónu s Evropou? Ano, to je docela možné.“
Putin navíc v roce 2011 konstatoval, že jeho nově zformovaná Eurasijská unie je modelovaná podle Evropské unie a „bude založena na universálních principech integrace jakožto podstatné části Větší Evropy.“ Putin napsal: „Navrhujeme silnou nadnárodní asociaci schopnou stát se jedním z pólů moderního světa a sloužit jako funkční most mezi Evropou a dynamickým Asijsko-pacifickým regionem. Spolu s dalšími klíčovými hráči a regionálními strukturami, jako je Evropská unie, Spojené státy, Čína a APEC pomůže Eurasijská unie zajistit trvale udržitelný globální rozvoj.“ Ten trvale udržitelný rozvoj, o němž mluví, samozřejmě znamená centrální globální kontrolu pod dohledem OSN nad aktivitami celého lidstva a mikromanagement celé planety.
Ač byl proces TTIP správně odsuzován kritiky napříč celým politickým spektrem kvůli chybějící transparentnosti, tak tento pro-TTIP úvodník nabídnutý admirálem Stavridisem ve Foreign Policy je velice průhlednou a klamnou manipulací a hraje s úplně stejnou reverzní psychologií jako by vytrženou ze stránek z Bajek Strýčka Remuse. Když bude ale dostatečný počet Američanů obeznámených s nebezpečími TTIP, tak v tom snadno rozpoznají další šípkový keř a rozdupou TTIP úplně stejně jako zavrhli Americkou oblast volného obchodu (FTAA) a Severoamerickou unii – Partnerství pro bezpečnost a prosperitu (NAU/SPP).
[quote align="center" color="#999999"]
[/quote]
Zdroj: thenewamerican.com
