Nedávný apel presidenta Obamy na Federální komunikační komisi (FCC), aby přísně regulovala širokopásmové sítě, by se mohl stát umíráčkem otevřeného, svobodného a prosperujícího Internetu, který se stal jedním z klíčových motorů americké ekonomiky. Ten motor teď rozbitý není, ale vměšování byrokratů ten fígl s jeho rozbitím určitě zvládne. V roce 1996 klasifikoval Kongres širokopásmové přenosy jako „informační služby“ podle Článku I Telekomunikačního zákona s jen lehkým dotekem regulacemi, což umožnilo, aby nám digitální ekonomika přinesla zázraky moderního věku. Telekomunikační společnosti odbřemeněné od hnusných regulací byly motivovány potenciálním ziskem, aby podstupovaly riziko a do těchto technologií silně investovaly.
A proto v roce 2014 má i americká chudina ruce plné palmtopů a rychlý přístup ke všem formám médií a informací na požádání.
Jestli to ale půjde podle Obamy, tak se bude Internet regulovat daleko přísněji podle Článku II – což je anachronická, přísná a tvrdě kontrolující regulace pro „běžné nosiče“, která byla za časů Velké deprese zkonstruována pro telefonní sítě ve starobylém stylu z měděných drátů. Článek II má v dnešním světě živých, vysokorychlostních širokopásmových přenosů právě tak místo jako by měl starobylý telefon s vytáčecí klikou místo v moderní kanceláři.
Článek II by poskytlo maličkému orgánu nevolených byrokratů dalekosáhlé pravomoci a kontrolu nad internetovou ekonomikou, když by FCC dovolilo hrát roli dopravního policisty a výběrčího, co kontroluje poplatky a infrastruktury, stanovující úrovně přístupu a vměšujícího se do toho, jak poskytovatelé internetové služby provozují.
Politický poradce Heartlandského institutu a předseda NetCompetition Scott Clealadn o Článku II správně mluví jako o regulačním režimu ve stylu „Maminko, smím?“ To by vytvořilo svět, kde by poskytovatelé museli od vrchnosti na FCC žádat povolení na zavedení nových produktů, modifikaci současných produktů nebo zavedení a nasazení nových technologií. To by nenapravitelně internetovou ekonomiku poškodilo zpomalením tempa podnikání a inovací k hlemýždímu tempu vlády.
S debatou o protlačení regulace podle Článku II je úzce provázaná debata o neutralitě sítě – což je koncept, v němž se musí poskytovatelé chovat stejně k veškerému provozu pohybujícímu se po jejich širokopásmových sítích, aniž by blokovali přístup k jakémukoliv legálnímu obsahu, a dodržovat pravidla hry bez zvýhodňování nebo prioritizace jednoho poskytovatele obsahu nebo typu obsahu před jiným.
Neutralita netu se roky dodržovala jako dobrovolné uspořádání regulované tlakem trhu. Fungovalo to dobře jak v časech vytáčeného spojení, tak i počátkem širokopásmového. Poskytovatelé, kteří do svých sítí investovali miliardy, chtějí uspokojit tolik zákazníků, kolik jen mohou. S tím, jak širokopásmové sítě rostly rychleji a stávaly se silnější, však rostla i popularita služeb s ohromným objemem stahování, jako jsou video-streamy, které raketově vyletěly až do té míry, že v hodinách špičky je v Severní Americe širokopásmový přenos asi z poloviny veškerého provozu Internetu spotřebován právě Netfixem a YouTube.
Ve světle takto nerovného využívání širokopásmového přenosu je koncept rovného zacházení se vším provozem nejenže nepraktický – ale je to určitě i cesta, jak všem degradovat digitální zážitky.
Ti, kdo touží po dokopání moderního širokopásmového přenosu do úzké jámy vykopané regulacemi podle Článku II však chtějí, aby FCC zajistila, že se bude přísně vynucovat neutralita netu, čímž se nahradí pružné a efektivní rozhodování milionů lidí na svobodném trhu přísným ovšem uniformním diktátem hrstky byrokratů. Zážitky uživatelů nejspíš utrpí, jelikož i investice se zpomalí, až se budou jen plazit, a všechny nás to bude stát inovace digitální ekonomiky, které jsme zatím braly jako dané.
Je v lidské povaze brát status quo jako daný, je ale nebezpečné si myslet, že vládní pokusy o „vylepšení“ status quo uspějí. Internet není vůbec nijak rozbitý. Neexistují žádné problémy, které by musel FCC napravovat, ale vytvoří se spousta problémů, když se vyhoví presidentovu apelu, aby se uplatnil regulační režim z počátku 20. století na digitální zázrak století 21.
Jim Lakely (jlakely@heartland.org) je spolu-ředitelem Centra pro digitální ekonomiku Heartlandského Institutu. Matthew Glans (mglans@heartland.org) je politický analytik Heartlandského institutu.
[quote align="center" color="#999999"]
[/quote]
Zdroj: prisonplanet.com, reformy.cz
