Na jihozápadě Ruska, ve Voroněžské oblasti, se táhne na mnoho kilometrů bílý skalnatý hřeben. Neobvyklé zabarvení skaliska se vysvětluje křídovými usazeninami, které vznikly před desítkami milionů let. Mezi těmito skálami leží vesnice Kostomarovo, a vedle ní – pravoslavný klášter. Pokládá se za jeden z nejpodivnějších ruských klášterů: chrámy a klášterní cely se nacházejí v jeskyních mezi sněhobílými skálami. Obrovské podzemní síně hlavní katedrály vměstnají asi 2 tisíce lidí. Není známo, kdo a kdy tyto jeskynní chrámy vybudovali. Koncem 19. století ruští výzkumníci předpokládali, že vznikly v prvních letech našeho letopočtu, dlouho před tím, než přijalo Rusko křesťanství.
Možná, že je to vůbec první křesťanský klášter na území Ruska.
Současní vědci se závěry nepospíchají, upozorňují však na překvapivou podobnost chrámů v Kostomarovu se starobylými jeskynními chrámy objevenými ve východním Turecku. Přede dvěma tisíci lety utíkali první křesťané před pronásledováním do hor a ukrývali se v jeskyních. Zřídili v nich velké množství chrámů. Takže hypotéza o založení jeskynního kláštera v Rusku prvními křesťany se zdá být odůvodněná.
Nicméně první dokumentární zmínka o klášteře pochází teprve z konce 18. století. Přicházeli tam mniši-poustevníci ve snaze ukrýt se před světem. V hlubinách jeskyň si dělali cely a trávili život v půstu a modlitbách. Časem začali do kláštera přicházet poutníci z celého Ruska. Modlili se v podzemním Spasském chrámu, který vměstnává až 2 tisíce lidí.
Průčelí chrámu tvoří bílé skály ověnčené malými zlatými kupolemi. Uvnitř je přítmí, a vzduch je nasycen vůní kadidla. Obrovská klenba se opírá o 12 mohutných křídových sloupů (podle počtu apoštolů – Kristových žáků). Před ikonami hoří svíce. Hořící svíčku dávají každému návštěvníkovi chrámu nebo klášterních jeskyň: jen při jejím světle se dá pohybovat v temných podzemních labyrintech.
Svátost zpovědi se koná v jeskyni Pokání. Vede k ní dlouhá úzká chodba. Její strop se pomalu snižuje, a tak se musí poutník postupně sklánět, a vstupuje do cely zpovědníka v hluboké pokloně: taková lekce z pokory pro ty, kdo tam přicházejí, aby se vyzpovídali ze svých hříchů.
Kdy se člověk toulá podzemními chodbami a galeriemi, zdá se mu, že je nesmírně daleko světa s jeho každodenními starostmi a problémy. Stejné pocity snad měli také mniši, kteří se chtěli vzdálit světské marnosti a pozemským strastem. To bezpečí se však ukázalo být iluzorní.
Sociální kataklyzmata, která třásla Ruskem v minulém století, nepominula ani tento tichý kout. Po revoluci z r. 1917 byl klášter zavřen. V letech Druhé světové války tam probíhaly urputné boje, a v jeskyních se ukrývali před bombardováním místní obyvatelé. Klášter byl obnoven teprve po rozpadu SSSR. Zanedbané jeskyně očistili od smetí a postavili na povrchu země několik obyčejných chrámů a mnišské cely. Nyní patří území jeskynního kláštera ženské pravoslavné obci. Stejně jako před staletími tam přichází velké množství poutníků. A stejně jako dříve září nad sněhobílými skálami zlaté kupole klášterních chrámů.
[quote align="center" color="#999999"]
[/quote]
Zdroj: czech.ruvr.ru