Republikánský kandidát Mitt Romney se jako vítěz většiny primárek zřejmě utká s Barackem Obamou o post prezidenta USA. Pokud by prezidentské volby vyhrál, znamenalo by to nastolení daleko agresivnějšího kurzu zahraniční politiky, než jaký praktikuje Washington nyní. V řadách republikánů je mnoho křesťanských fundamentalistů, ultrakonzervativců z hnutí Tea Party a lidí vzpomínajících s nostalgií na časy studené války. K těm posledním se evidentně řadí i Romney, který prohlásil, že americkým soupeřem číslo jedna není Írán, ale Rusko.
Mitt Romney využil selhání mikrofonů na jaderném summitu v Soulu, kdy prezident Obama svému ruskému protějšku Medveděvovi oznámil, že „je třeba s dalším jednáním o protiraketovém štítu počkat až po volbách, kdy bude flexibilnější.“ Republikáni demokraty často obviňují ze „slabosti vůči Moskvě“ a vztah Romney-Putin by byl jistě méně vřelý než vztah Obama-Medveděv. Neocons zamrzli v osmdesátých letech a zdá se, že studenoválečného komplexu se nezbavila Republikánská strana jako celek (jedním z předních jestřábů a rusofobů je např. senátor John McCain, jehož v roce 2008 Obama porazil). V globální perspektivě se tato skutečnost negativně promítá rostoucím napětím v mezinárodních vztazích a plánováním dalších válečných konfliktů namířených proti státům, v nichž má Rusko své zájmy. Studená válka tak de facto pokračuje i v novém miléniu, když odhlédneme od Obamova neúspěšného resetu rusko-amerických vztahů a podepsání smlouvy Nový START v Praze, což přineslo krátkodobé oteplení v bilaterálních vztazích. Napětí podněcuje hlavně systém americké protiraketové obrany, jehož oficiálně nepřiznaným cílem je obklíčit Rusko a jeho spojence ze všech stran. V reakci na plán umístění amerických raket v Polsku a Rumunsku a vybudování protiraketových štítů v Asii začalo Rusko rozmisťovat rakety v Kaliningradské oblasti a plánuje jejich instalaci i na Dálném východě.
Obkličování ruského území sítí amerických základen jde ruku v ruce s expanzí NATO na východ, likvidací ruských pozicí v jeho zájmové sféře prostřednictvím tzv. barevných revolucí a pokusem o vnitřní destabilizaci v podobě zpochybnění voleb a protivládních demonstrací placených miliardářem Sorosem a americkými NGO. Na této strategii nic nemění ani uzavírání různých odzbrojovacích smluv. Moskva je přirozeně znepokojena stejně jako by byl znepokojen Washington, kdyby Rusové rozmístili svoje rakety na Kubě nebo ve Venezuele a namířili je na USA. Přístup demokratů vůči Moskvě je sice „měkčí“ než linie republikánů, ale v zásadě se neodchyluje od konzistentní americké politiky. Vyostření rusko-amerických vztahů, které nikdy nebylo možné považovat za přátelské, ale spíše chladně korektní, je obzvláště patrné v posledních měsících. Napětí mezi USA a EU na straně jedné a Ruskem na straně druhé se projevuje na několika frontách. Kromě protiraketové obrany jde o dění na Blízkém východě (Sýrie a Írán), na Balkáně (kosovští Srbové) a na Kavkazu (Gruzie).
Průzkumy naznačují, že Romneyho vítězství ve volbách není příliš pravděpodobné. Nejsou s ním spokojeni ani mnozí členové vlastní strany – zejména ortodoxním protestantům vadí jeho mormonská víra a pro ultrakonzervativní republikány jsou jeho postoje příliš liberální. Byl vybrán jako ten nejvíce přijatelný z panoptika slabých kandidátů (odhlédneme-li od libertariána Rona Paula, jehož pacifistické a izolacionistické názory jsou ovšem nepřijatelné pro americký vojensko-průmyslový komplex a židovskou lobby, proto je jeho vítězství nereálné). Přestože předvolební rétorika bývá vyhrocenější než politická praxe po nástupu do funkce, vítězství republikánů by nepochybně znamenalo zvýšené napětí v mezinárodních vztazích a hrozbu dalších válečných konfliktů. Konfrontační politika vůči Rusku povede pouze k eskalaci obnovené studené války, která už je realitou. A studená válka se může kdykoliv změnit ve válku horkou. První část ZDE.
Zdroj: vasevec.cz
]]>