Ty protiruské barvy vymalované politikami Evropské komise a americké administrativy kvůli ekonomickým sankcím proti Rusku už zvolna ztrácí svůj lesk a začínají se odlupovat. Uvnitř Evropské unie se ukazují ohniska vnitřního odporu k protiruské politice, přičemž si zvláště zaslouží pozornost zuřivé snahy Bruselu donutit Srbsko a další země, v nichž se přelud vstupu do EU pořád ještě jeví tak trochu jako příchod do Země zaslíbené, aby i ony se k sankcím připojily. Posledním důkazem o rostoucí nespokojenosti přímo v řadách ‚jednotné Evropy‘ je příprava dlouhodobé rusko-slovenské dohody o dodávkách ruské ropy na Slovensko.
Tento dokument bude podle slovenského ministerstva hospodářství platný až do 31. prosince 2029. Slovenský kabinet jej už schválil. Podle podmínek tohoto dokumentu se bude na Slovensko dodávat 6 milionů tun (43 milionů barelů) ropy ročně. Vztahuje se rovněž na tranzit stejného objemu ropy do dalších členských zemí EU přes území Slovenské republiky. V roce 2013 bylo do konce roku na Slovensko dodáno ropovodem ‚Družba‘ 5,8 milionu tun ruské ropy.
A to je jen začátek. Podle ruského ministerstva hospodářského rozvoje se obě strany při konzultacích shodly, že bude-li k dispozici technologická infrastruktura a dohodnou-li k tomu podniky na obou stranách kontrakty, tak by přepravované množství těch 6 milionů tun ropy ročně mohlo přesáhnout.
Schválení této rusko-slovenské dohody o dodávkách ruské ropy na Slovensko Bratislavou přichází v souběhu s významným výročím: s oficiální ceremonií znamenající zprovoznění ropovodu ‚Družba‘, k níž došlo přesně před 50 lety v roce 1964. Tohle potrubí je jednou z největších ropovodních sítí světa a používá se k dodávkám ruské ropy do Evropy.
Je paradoxní, že ta anti-ruská politika Washingtonu a Bruselu zapůsobila jako katalyzátor k rozvoji vztahů mezi Ruskem a četnými jednotlivými státy EU ve sféře energetiky. Předchozí ukrajinské odmítání plnit plynové dohody uzavřené s Ruskem a jednoznačné hrozby této země, že si začne ucucávat ruský plyn určený pro tranzit do Evropy, tlačí Evropany na pokraj palivové a energetické krize. Dodávky plynovodným systémem slovenského operátora přepravy plynu Slovenský plynárenský priemysel (SPP) už spadly o 50 procent.
Bratislava byla rovněž po hrubém nátlaku Bruselu nucena souhlasit s použitím zpětných toků k dodávkám Ruskem dodaného plynu Ukrajině. Ty reverzní toky začaly v září 2014. Podle slovenského plynárenského TSO Eustream bylo na Ukrajinu přes Slovensko mezi 1. a 24. zářím dodáno 615 milionů kubických metrů plynu. Mezi tím nebyl celkový objem plynu dodaného Ukrajině z Evropy za to samé období menší než 798 milionů kubických metrů. Tímto se tedy Slovensko stalo hlavním energetickým ‚sponzorem‘ Ukrajiny, a to v době, kdy byly dodávky plynu určeného pro samotné Slovensko zkráceny na polovinu.
Takové jsou paradoxy ‚energetické bezpečnosti‘ zemí EU, ty země totiž závisí na takových aktivitách Evropské komise, které by bylo rovněž možno označovat i za energetické vydírání. Maďarsko už odmítlo hrát Ukrajině roli plynové ‚finanční dojné krávy‘, když v září odřízlo dodávky plynu ukrajinským zákazníkům. Odpovídající dohodu podepsala v březnu 2013 maďarská společnost FGSZ. Čerstvá prohlášení společnosti říkají, že aby se zajistila bezpečnost dodávek a udržela se rovnováha v síti ve směru plynovodu Testveriseng, je zapotřebí přesměrovat dodávky tak, aby se zásoboval i domácí trh. Podobné klauzule jsou zahrnuty i v textu rusko-slovenské dohody. V těch se uvádí, že dodávky plynu ze Slovenska na Ukrajinu budou záviset na současných obchodních a technických podmínkách.
V současnosti se ruský plyn do Evropy dodává přes několik hlavních plynovodů – Užgorodským a Balkánským koridorem, plynovodem Jamal-Evropa a plynovody ‚Modrý proud‘ a ‚Severní proud‘. Distribuční potrubí se z nich rozvětvují přes Polsko, Německo, Belgii, Holandsko, Rumunsko, Bulharsko, Slovensko, Českou republiku a Rakousko.
V dohledné budoucnosti bude evropský energetický sektor nadále spoléhat na ruský plyn, jehož podíl na struktuře palivového mixu Evropy zůstane přinejmenším do roku 2030 značný, předpovídá Tim Boermsa, expert Brookingského institutu ve Washintgtonu. „V podstatě,“ říká Boermsa, „studie naznačují, že k žádné transformaci evropského palivového mixu nedojde.“
Je zajímavé, jak dlouho ještě bude bruselská byrokracie i přes vědomí toho, že Evropa se bez ruského plynu neobejde, pokračovat v politice uvalené Washingtonem ke škodě jak Moskvy, tak i samotných Evropanů.
[quote align="center" color="#999999"]
[/quote]
Zdroj: strategic-culture.org
