Právě tak, jak předjímal LEAP/E2020, že od listopadu 2010 socialistický kandidát (1), v tomto případě François Hollande, zvítězí ve francouzských prezidentských volbách 2012 (2). Zbývá ještě otázka týkající se prvního kola těchto voleb: dostane se Nicolas Sarkozy, odcházející prezident, před Marine Le Pena, nebo zůstane za ním (což bylo součástí našeho předjímání z listopadu 2010 – (3)? Je tudíž čas předjímat důsledky těchto voleb pro Francii, Euroland a EU, zrovna tak jako na světové úrovni (NATO, G20, Euro-BRICS), protože de facto z hlediska dalšího pokroku současného světa směrem k plné transformaci kvůli světové krizi je to daleko důležitější než příští americké volby, v nichž uvidíme střetnutí Baracka Obamy a Mitta Romneyho hlavu proti hlavě jak u dvou beranů (oba tito kandidáti jsou ovšem masivně financováni Wall Streetem), a to na pozadí obecné paralýzy politického systému USA (4).

Co se týče této záležitosti, navíc k důležitým národním, evropským a mezinárodním důsledkům, Francii postihne ohromné republikánské zemětřesení, náš tým už rozpracovává podrobné anticipace nadcházejícího propadu kanadského trhu s nemovitostmi k bydlení. Navíc odhalujeme i velice užitečný metodický nástroj pro politické anticipace, abychom si spočetli, jaké budou pokusy převzít kontrolu nad veřejným míněním. A tento měsíc naše doporučení týkající se pokroku u australského a novozélandského dolaru, expanzi větších daňových útoků proti finančním centrům, rozvoji na světových akciových trzích a dalšímu dalekosáhlém vývoji reakcí Eurolandu čelícího spekulativním útokům.

V tomto komuniké jsme si vybrali prezentovat výtah pojednávající o světových geopolitických důsledcích mocenské změny ve Francii.


Francouzské volby 2012 jsou geopoliticky daleko důležitější než volby v USA 2012

A pro náš tým vítězství François Hollanda opravdu spustí série strategických zvratů, které mohutně ovlivní Evropu a významně urychlí geopolitické změny ve směru pokroku na světové úrovni probíhající od globální krize 2008. Výsledky a důsledky francouzských prezidentských voleb (5) tudíž budou daleko důležitější než to, co přinesou americké prezidentské volby v listopadu 2012. Francie ve skutečnosti, ač to není zdaleka tak mocná země, jako Spojené státy, zaujímá strategickou pozici jak na evropské, tak i na světové úrovni (zvláště kvůli její vnitro-evropské roli), což z ní činí klíčového hráče ve vynořujícím se „světě, co povstane z krize“, abychom parafrázovali název knihy Francka Biancheriho. A volba François Hollanda, který má jasné představy o Evropě a francouzské roli v Evropě a jasně vyjádřil svůj záměr aktivně zkoumat možnosti partnerství s nově se vynořujícími mocnostmi (BRICS) znamená velký průlom do absence vizí a evropské strategie během pětiletého prezidentování Nicolase Sarkozyho, které se vyznačovalo převážně v nedávné historii země bezprecedentní oddaností vůči USA  jako dominantní mocnosti (6) a její bezpodmínečnou integrací do osy Washington – Tel Aviv ve většině základních záležitostí geopolitické problematiky (7). V těchto posledních pěti letech se Francie ze světa ztratila (8); je na čase, aby provedla senzační návrat (9) i něčím víc než osobou budoucího prezidenta (10).


Dopad zvolení François Hollanda na globální geopolitickou transformaci (2012-2015)

Z globálního hlediska má podle LEAP/E2020 smysl podtrhnout dva rozvíjející se trendy, které budou charakteristické pro první dva roky nové francouzské vlády:

. Prosazování francouzské euro-gaullistické (či mitterando-gaulistické) politiky, např. vytvářením nezávislé evropské zahraniční politiky a strategických priorit.

. Zkoumání přesvědčivých vztahů s BRICS probíhající maximální rychlostí, zvláště v kontextu budoucího partnerství Euro-BRICS.

François Hollande zůstává ohledně zahraniční politiky velice diskrétní, protože to zaprvé není v těchto volbách těžištěm francouzských zájmů; a zadruhé protože na tomto poli nelze podstatné změny oznamovat dopředu.

Existuje spousta argumentů pro takovéto změny a jejich realizace pravděpodobně nevyvolá těžkosti s veřejným míněním, které se cítí být obecně zrazeno amerikanistickým vazalstvím Sarkozyho éry, v podstatě tu však není důvod ke spěchu. Jak už oznámil u otázek francouzské reintegrace do spojené vojenské organizace NATO (11), bude to založeno na objektivním vyhodnocení výhod a nevýhod takového rozhodnutí.

Výsledek je znám předem, jelikož odcházející prezident o ničem nevyjednával (a tudíž ničeho nedosáhl) výměnou za francouzský návrat. Dojde tedy ke dvojrychlostním akcím: požadavky protistrany týkající se klíčových vojenských pozic uvnitř NATO pro Francii a jejich realizaci nejpozději do roku 2015, která se stane pilířem vnější obrany Evropy leč spojenou s NATO. Francie bude moci počítat s podporou většiny zemí kontinentální Evropy, které definitivně přesvědčila libyjská a afghánská dobrodružství o potřebě radikálních změn uvnitř Atlantické aliance. Pomůže tomu zvýšení rozpočtu na straně Evropanů vyplývající z přijímání odpovědnosti za náklady na svou vlastní obranu; zatímco Spojené státy se potýkají s drastickou redukcí svého vojenského rozpočtu, takže to přijmou, ať už se jim to líbí nebo ne. A jediný, kdo bude tomuto vývoji oponovat bude Británie, než se k němu také přidá, jelikož už nemá finanční, vojenské ani diplomatické zdroje pro svoji politiku.

Čistý dovoz ropy (EU, USA, Čína, Japonsko) (oranžová: 2000-2010 průměr v miliardách USD / červeně: projekce pro rok 2012 v miliardách USD / modře: % HDP) – Zdroj: IEA / FT, 03/2012

Z globálního hlediska následuje Německo, které je už dost zapojené do procesu diplomatické kooperace s BRICS, Francie však přijme daleko strategičtější přístup se společným uvažováním Evropanů (Eurolandu), což bude zacíleno na koncipování společných zásad pro akce Euro-BRICS (12) na úrovních mezinárodních organizací (reforma MMF (13), Rada bezpečnosti OSN…) a zvláště o fundamentální reformu mezinárodního měnového systému (tahle záležitost nahradí US dolar jako pilíř systému). Moskevský summit G20 v první polovině roku 2013 zaznamená první úspěchy tohoto vývoje.

I kdyby stimulovala jen tyto dvě změny (ač lze předpokládat, že jich bude více), tak by tudíž nová francouzská vláda s ukázkově evropským přístupem rozhodně přispěla k vývoji pokrizové správy světa.


Poznámky:
(1) Předjímání LEAP/E2020 z listopadu 2010 bylo vytvářeno ve světle silných trendů (masivního osobního odmítání Nicolase Sarkozyho u voličské základny, rozčarování voličstva UMP a silného úderu Národní fronty), všichni nezávislí socialističtí kandidáti byli v té době jako jednotlivci ještě neznámí.

(2) Ve druhém kole voleb, nikdy nebude Nicolas Sarkozy na čele, a již se tvořící náskok měsíc od měsíce (kolem 8% až 10%) se tím ještě zvětší (na 13% odstup podle posledních průzkumů CSA) ve prospěch François Hollande, takže pouze tragická nehoda by mohla zabránit vítězství tohoto socialistického kandidáta 6. května ráno.

(3) Nadále si myslíme, že výzkumníci veřejného mínění silně podhodnocují podíl kandidátů Národní fronty a naopak nadhodnocují podíl odcházejícího prezidenta. Ten pocit je nyní široce rozšířený a všechny výzkumy bez výjimky jej potvrzují, a to, že kandidát UMP nemůže vyhrát druhé kolo, významně oslabuje strategii „pomocných hlasů“ pro Sarkozyho z prvního kola z vis-a-vis – tj. údajně „zahozené hlasy“ pro Le Pena. Ve skutečnosti si myslíme, že v posledních dnech před prvním kolem se i tahle strategie obrátí v neprospěch voleb pro Sarkozyho, z nichž se de facto stanou zahozené hlasy, jako že nevolíte, neboť nebude schopen ve druhém kole vyhrát.

(4) Viz naše anticipace ohledně budoucnosti USA, co se týče tohoto tématu (GEAB N°60 ), z níž jsou čtyři výňatky už k dispozici veřejnosti.

(5) A voleb do zákonodárných orgánů, které budou následovat příští červen

(6) Jak už jsme v minulosti zdůraznili, jediným obdobím, které snese srovnání při opuštění suverenity týkající se mezinárodní politiky, je období Vichistického režimu a jeho bezpodmínečné oddanosti nacistickému režimu.

(7) I když budoucí francouzská elita nacvičuje na model « World University Inc », je to ale model bez budoucnosti. Zdroj: NewropMag, 12/04/2012

(8) I jeden z prostředníků v Karachiho aféře, Zaid Takieddine prosazuje prioritu tlačit strategická rozhodnutí země pro příštích pět let co nejdál. Co se týče tohoto tlačení, je to řeč pro experty. Zdroj: Le Point, 26/03/2012

(9) Bylo řečeno, že ti, kdo podněcují City a Wall Street, a chtějí se „poučit“ o budoucnosti Evropy z řecké krize, jsou vítáni. LEAP/E2020 odhaduje, že od teď přichází dost velká změna ve francouzské politice, takže i historie zbytku Evropy bude psána pokrizovou transformací geopolitiky.

(10) Ač to bylo po dvanácti letech kvazi-absence Francie v evropských záležitostech, k nimž neměl Jasques Chirac ani sklony, a ještě méně strategické vize, tak těch posledních pět let se vyznačovalo už de facto ztrátou Francie z mezinárodní a evropské scény, kde se vyskytovala leda jako maňásek Spojených států a publikační nástroj chvástání Nicolase Sarkozyho, že potlačí daňové ráje, zdaní finanční transakce atd. …, což se nikdy nestalo. Tato země, její hráči, operátoři a občané se nachází odříznuti od schopnosti své projekce na evropskou a mezinárodní scénu. Tato situace bude ukončena za méně než měsíc a vyvolá ohromné vření v mnoha iniciativách, které byly už roky sevřené pod tlakem jako v „papiňáku“! To rovněž vysvětluje, proč tyto volby neodráží klasické pravo-levé rozdělení, ale ve skutečnosti republikánské rozdělení se silným smyslem pro „res publica“ – věc veřejná.

(11) Rozhodnuto Nicolasem Sarkozym bez jakékoliv deklarace před jeho zvolením a bez jakékoliv demokratické debaty.

(12) Rusko např. zrovna nahradilo Spojené státy na místě opuštěného projektu ExoMars, kontrolovaného Evropany, v důsledku nedostatečného financování. Zdroj: RiaNovosti, 14/04/2012

(13) Horké téma, kde BRICS čekají na Evropany. Zdroj: CNBC, 14/04/2012


Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj: globalresearch.ca

]]>