Podle mínění většiny západních analytiků spadá vina za to, co se děje na Ukrajině, výhradně na Rusko. Tento postoj je zásadně nesprávný, míní americký politolog John J. Mearsheimer. V 21. století se nikam neztratily pojmy rovnováha sil a národní zájmy. Proto lze politiku jednotlivých států a celých paktů zhodnotit pouze s ohledem na tyto dva faktory. A právě takhle navrhuje zhodnotit chování Ruska americký politolog John J. Mearsheimer v článku Why the Ukraine Crisis Is the West´s Fault (Proč spadá vina za ukrajinskou krizi na Západ) ve Foreign Affairs.
Podle Mearshmeirova názoru spočívá problém v tom, že Evropa a Západ vcelku pokládaly logiku „reálné politiky“ (realpolitik) v XXI století za zastaralou. Koncem osmdesátých let dospěl k tomuto názoru americký vědec Francis Fukuyama. Jeho názory mocně ovlivnily postoj celé generace politiků v Rusku a na Západě: spolu se šířením liberální demokracie akceptují státy stejné principy všeobecné rovnosti a práv, proto nebudou mít důvod pro vzájemné spory o legitimitě. Více než dvě desetiletí byla západní politika ovlivněna tímto politickým idealismem.
Postoj a akce Ruska na Krymu a Ukrajině se staly nepříjemným překvapením pro politickou elitu západních zemí. Ukrajinská krize ukázala, že se zdaleka ne všichni jsou ochotni vzdát se principů „realpolitik“, míní Mearshmeir.
V rámci této reálné politiky není rozšíření EU a NATO na východ pro Rusko důvodem k potěšení z toho, že další soused nastoupil cestu demokratického rozvoje. „Žádný ruský lídr by nestrpěl vojenskou alianci, která byla dlouho smrtelným nepřítelem Moskvy…
Tím spíš by nezůstal lhostejný k tomu, že Západ pomáhá nastolit na Ukrajině vládu zaměřenou na integraci Ukrajiny a Západu,“ píše Mearshmeir. Podle jeho mínění, válka v Osetii v roce 2008 byla jasným signálem, že Rusko hodlá tvrdě trvat na nezapojení Gruzie a Ukrajiny do struktur NATO a EU.
Na Západě ale tento signál ignorovali. Mezitím již v roce 1998 zkritizoval George Kennan, bývalý velvyslanec USA v SSSR, rozšíření NATO na východ. Toto rozhodnutí vyprovokuje novou krizi ve vztazích mezi Ruskem a Západem, prohlásil a dodal: To všechno svědčí o špatné znalosti ruských a sovětských dějin. Rusko bude samozřejmě reagovat negativně a zastánci rozšíření řeknou, že vždy věděli, co jsou tito Rusové zač. Jenže to všechno není správné.
Washingtonu se nemusí líbit postoj Moskvy, poznamenal Mearshmeir, ale musí uznat logiku jeho chování. Právě Rusové, a nikoli Západ, mají nakonec rozhodnout, co je pro ně hrozbou.
Smutná pravda spočívá v tom, píše Mearshmeir, ža abstraktní práva, jako je právo na sebeurčení, jsou nesmyslná, když jsou do konfliktu se slabým státem zapojeny velké mocnosti. A klade otázku: Měla Kuba právo na samostatnou politiku a alianci s SSSR? USA si to nemyslely, stejně jako dnes nemyslí Rusko, když jde o Ukrajinu.
Velmoci potřebují nárazníkové státy, jako třeba neutrální Rakousko a Finsko v letech studené války. Neutrální Ukrajina by nebyla pro Rusko hrozbou a dovolila by Západu znovu navázat normální vztahy s Moskvou. A byl by to nejlepší pro všechny strany postoj, uzavřel svůj článek John J. Mearshmeir.
[quote align="center" color="#999999"]
[/quote]
Zdroj: czech.ruvr.ru
