Většina mezinárodních médií tvrdí, že ruské chování během krize na Ukrajině tuto zemi izolovalo, udělalo z ní páriu, a že veškerý civilizovaný svět se od ní s opovržením odvrátil. Je tomu opravdu tak? Stačí si jen vzpomenout na výsledky hlasování ve Valném shromáždění OSN o anti-ruské rezoluci okamžitě poté, co se Krym znovu připojil k Rusku. Tehdy mohli Američané tu rezoluci protlačit. Sto národů pro ni hlasovalo, a jen 11 bylo proti. Avšak, ukázalo se, že tam ve skutečnosti bylo 93 zemí, které tuto rezoluci nepodpořilx – jeden ze zástupců zapomněl stisknout knoflík, další byl v té době zrovna v kafetérii, a jiný nepřišel ani na diskusi.
V těchto 93 zemích žijí dvě třetiny obyvatel světa – a tak reprezentanti dvou třetin lidstva neoponovali Rusku, ani nepodpořili Spojené státy.
K další epizodě došlo během nedávného summitu BRICS v Brazílii. Ač jsou dnes schůzky mezi vůdci těchto zemí teď dost běžné, stojí za povšimnutí, co se dělo po tomto summitu. V Brazílii se shromáždili vůdci ze všech latinskoamerických zemí – z nichž na většinu se nenahlíží, jako že jsou něčím víc než americkými vazaly. Ti chtěli být součástí nové mezinárodní organizace s vizí, kterou mohou schvalovat, organizace s Vladimirem Putinem jako jejich morálním směrníkem.
A i teď na vrcholu krize na Ukrajině není v Evropě žádná solidarita s podporou sankcí proti Rusku. Věřím, že návrh „izolovat Rusko od celého světa“ není v podstatě ničím jiným než propagandistickým trikem.
Proč tolika lidí Rusko přitahuje? Před dvěma lety jsem pohovořil s několika prominentními evropskými učenci, kteří se zúčastnili prácr na Jaroslavském fóru o globální politice. Zeptal jsem se, jestli si myslí, že by bylo možné vytvořit debatní fórum světové třídy v Rusku? Jejich odpověď byla překvapivá. Všichni tvrdili, že události, které by mohly sloužit jako alternativa k Západním fórům jako Davos, by se mohly uspořádat jedině v Rusku. Rusko by bylo jedinou destinací, která by byla přijatelná pro zástupce ze všech zemí, a byla by to i nejlepší země, v níž by šlo konstruovat alternativní, nikoliv Západní agendu.
Prosazování nové agendy
Jaké signály ohledně nějaké nové agendy přichází od presidenta Putina? Jak on přistupuje k otázkám o modifikaci světového systému, a na jakých principech by ten měl být založen? Následuje moje interpretace založená na veřejných prohlášeních Vladimira Putina.
V první řadě je zcela jasné, že Putin oponuje jakýmkoliv akcím, které považuje za kontraproduktivní a škodlivé.
Staví se proti tomu, aby politický režim „demokracie“ byl uvalován. Tento typ zavedení demokracie uvalením nebyl nikdy úspěšný. Různé země mají různé pozadí a kultury a každá země postupuje svým vlastním historickým tempem. Pokusy nuceně takovéto instituce vykonstruovat jsou ze své podstaty riskantní. Nesystémové ohánění se takovými právy jako svoboda slova obvykle vede ke ztrátě jiných základních práv jako práva na život nebo na práci. V těchto záležitostech jsou země jako Čína, kterou vede její Komunistická strana, a Írán s islamistickým režimem na straně Ruska.
Staví se proti intervencím do domácích záležitostí jiných zemí, pokud v tom nejsou jasné záruky. V posledních letech jsme spatřili, že intervence často zničily infrastruktury zemí a vedly ke katastrofám.
Staví se proti novému imperialismu, který ničí státní suverenitu – což vede k oslabování zemi, takže nemohou hájit své zájmy v globálním světě, kde pravidla hry stanovují jen globální hráči. Zrovna tak jako během „starého“ období imperialismu, kdy se slabší země vyvíjely pomaleji a nemohly se osvobodit ze jha závislosti, přičemž nakonec zisky shrábli jen ti silní. Kvůli této otázce může Rusko nacházet spojence jednak mezi zeměmi s nižším příjmem, stejně jako mezi mnohými levicovými intelektuály uvnitř Západních národů.
Staví se proti sociálnímu rasismu. Zkuste zjistit, kolik lidí zemřelo během Irácké války. Snadno najdete informaci o počtu mrtvých a zraněných vojáků z USA a od jejich spojenců. Existují ale jen odhady o iráckých obětech, které se pohybují v rozsahu 1 000% variability počínaje 150 000 mrtvých až po více než milion. Nikdo nespočítal počet Iráčanů, kteří byli zabiti, ani to nikdo neplánuje. Západ dnes s mnoha národy zachází, jako se zacházelo s „divochy“ během koloniální éry, ač teď jsou ty vztahy zakrývány tenoučkým závojem tolerance. Ale tito lidé nejsou divoši. Irák je Mezopotámie, kolébka civilizace. Írán, který donedávna krutě utlačovali, je Persie s historií táhnoucí se tisíce let do minulosti. Čína, země, u které Západ správně váhá s pokusy o její poučování, je několik tisíc let stará.
Zadruhé Putin podporuje mnohostrannou diplomacii a zřizování složitých sítí, uvnitř nichž mohou vlády interagovat. Takovéto sítě by na jednu stranu mohly umožnit, aby se braly v úvahu různé zájmy, přičemž by usilovaly o komplexní kompromisy a snižování rizika konfrontace. Americký mesianismus, který jim brání uznat kohokoliv za jim rovného, je v tomto kontextu nepatřičný. Shodou okolností byla takto založena i Evropská unie. Tuhle entitu lze kritizovat z mnoha různých pohledů, ale nikdo nemůže zpochybňovat, že riziko války uvnitř EU je teď nižší, než kdy bylo.
Zatřetí Putin si, vypadá to, myslí, že by šlo zkonstruovat entitu, která umožní usilovat spíše o rovnováhu zájmů, než o rovnováhu moci ve stylu 19. století. Je tu jednoduchý fakt, že s většinou států by se v rámci takovéto entity zacházelo daleko spravedlivěji.
A začtvrté, je třeba vytvořit nové mezinárodní instituce jako BRICS Banku, které by fungovaly na nových principech a nahradily ty staré instituce vytvořené Západem ke správě světové ekonomiky v první řadě v jeho vlastní prospěch.
V souhrnu je éra dominance konceptu americké výjimečnosti už na svém konci. A ač sovětský filosof a disident Alexandr Zinovjev kdysi napsal: „Západní teoretici, politici a média jsou vždy absolutně přesvědčeni, že jejich systém je nejlepší,“ tak se vynořili noví silní hráči s alternativní vizí, a ty nelze v rámci jediného světa ignorovat. Ta globální politická mise, kterou Vladimir Putin důrazně razí, naznačuje, že Rusko sehraje vůdčí roli ve vytvoření nové globální architektury.
Autor Valerij Fadějev je šéfredaktor ruského magazínu Expert a člen Občanské komory Ruské federace. – Občanská komora Ruské federace zřízená v roce 2005 je státní orgán, který v rámci státu plní vůči parlamentu a vládě podobnou funkci jakou v systému dvojích rad v řízení společnosti plní dozorčí rada vůči správní radě. Monitoruje koncepty projednávaných zákonů a monitoruje aktivity parlamentu, vlády a dalších federálních orgánů s konzultační pravomocí.
[quote align="center" color="#999999"]
[/quote]
Překlad: Miroslav Pavlíček
Zdroj: globalresearch.ca
