Mediální veletoč kolem Syrské krize už více než rok zahlcuje každodenní zpravodajství všech zemí světa. Běžný divák zpravodajských kanálů především v ČR se musí cítit dosti nejistě. Při počátcích potíží v Sýrii nám odborníci zvaní do českých médií vysvětlili několik geopolitických faktů, které stejně tak obstará strýček Google. Všichni však shodně mluvili o brzkém pádu Assadova režimu. O neudržitelnosti, o tom, že každý diktátor musí padnout. Černá a bílá proti sobě byly postaveny a český divák mohl o objektivitě jen tiše snít. České zpravodajství do značné míry přejímalo informace, které chrlily do světa hlásné trouby Kataru a Saúdské Arábie, a to Al-Jazeera a Al-Arabya.

Tyto stanice vykouzlily komukoliv, kdo se vyzná v regionu, mnoho úsměvů na tváři. Počínaje záběry na masové demonstrace v Sýrii, na kterých se mávalo jemenskými vlajkami a na kterých menší Jemenci s tradiční dýkou u pasu volali po svržení prezidenta Sáliha. Tento „omyl“ s jemenskými demonstracemi vydávanými za syrské byl rychle stažen a započala sofistikovanější forma propagandy. Manifestace na podporu vlády, kde demonstrující mávají státní vlajkou, tedy tou současnou, na podporu režimu, se ve jmenovaných médiích staly protirežimními. Stejně tak hloučky několika desítek, v některých případech stovek lidí skutečně protestujících proti vládě byly natáčeny takovým způsobem, že jejich počet byl větší, nežli se zdá.

K těmto mediálním podvodům se později přidala finanční a materiální podpora syrské opozice. Kdo je syrská opozice a co chce? To je otázka, na kterou dnes již nikdo nezná odpověď a možná ji nikdy ani neměl. Opozice je mnohovrstevnatá a její nejmilitantnější větev je, jak se zdá, zcela pod zahraničním vlivem. Zpravodajství AC24 již v minulosti o zkreslení mediální reality (ZDE a ZDE) přineslo zprávy a nebudu tedy zabíhat do detailů.

Chci upozornit na jinou záležitost, a to zdánlivě mrtvý bod, na kterém syrská otázka zamrzla. Útok ze strany USA by způsobil regionální, ne-li globální konflikt. Je tedy nutné nasadit do akce některého z podřízených. Tuto věc známe z Libye, kde Francie udělala špinavou práci za USA. Pro Sýrii by však takovým katem mělo být Turecko. Začíná se rýsovat další scénář pro pád Assada a společně s ním také pro likvidaci syrských menšin. Syrská „Svobodná“ armáda nejasného původu nyní buduje za pomoci a pod dohledem turecké vlády na hranicích se Sýrií svá centra pro boj se syrskou armádou. Útoky zpoza hranic mají být provokací, na niž by měla syrská armáda zareagovat, a narušit tak suverenitu Turecka, potažmo člena NATO. V takovém scénáři bude vojenská intervence USA (spojenců) „legální“. Írán by v případě zavlečení do konfliktu zařadil sám sebe na stranu „agresora“ a změna politické mapy regionu by se stala realitou.

Bude tedy nadmíru zajímavé sledovat v příštích dnech, zda snaha o kompromisní řešení bude smetena ze stolu a peníze ropných států dopomůžou radikálům do syrského vedení. Turecko se tak může stát katem nejen pro Assadův režim, ale i pro miliony syrských občanů, kteří jsou křesťanského vyznání či patří k heterodoxním islámským větvím. Právě syrští křesťané jsou pro západní svět pravděpodobně přijatelná oběť při přetváření regionu. Závěrem se člověk může jen podivit nad tím, že boj proti terorismu a podpora terorismu jsou dnes již takřka nerozlišitelné pojmy.

Lubor Benedikt

]]>