V jednom starším čísle časopisu Foreign Affairs emeritní profesor Michael Walzer z Institute for Advanced Study v New Jersey uveřejnil fascinující esej o humanitarianismu. Jde pravděpodobně o nejdůležitější -ismus dneška, říká Walzer, a dokládá jeho významnou roli při formování zahraniční politiky západních států, ale v mnoha případech také politiky domácí. Nejvíce mě při čtení eseje zaujal marxistický rozměr mezinárodního humanitarianismu. V kapitalistické společnosti, jako jsou Spojené státy nebo Česká republika, stěží můžeme tvrdit, že společnost stojí na marxistické ideji „každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb“.
Pokud se během posledních pětadvaceti let něco ukázalo, pak to, že platí přesný opak – bohatí přispívají stále menším dílem, zatímco úděl chudých se zhoršuje.
Nicméně v mezinárodním humanitarianismu marxismus převládá. Země obvykle přispívají podle svých odhadovaných schopností a příjemci humanitární pomoci jsou vybíráni podle svých potřeb. Jako příklad lze uvést třeba humanitární pomoc proudící z některých západních zemí do iráckého Kurdistánu, ale i projekt společnosti Veolia Voda pro Afriku v ČR.
Západ si zatím většinou neuvědomuje, jakou měrou přispívá mezinárodní humanitarianismus k Engelsovu „odumírání státu“. Myšlenka záchrany světa je obdivuhodná, ale Západ ji dohnal do takového extrému, že nejvíc teď potřebujeme zachraňovat my. Rozdáváme totiž peníze, které nemáme.
Nedokázali jsme rozpoznat, kdy se z pozitivního rysu naší civilizace stalo negativum. Novým -ismem této doby by se měl stát spíš survivalismus.
- Další články autora jsou k dispozici ZDE.
Článek původně vyšel v anglickém znění v placeném zpravodaji Friday Edition. Pro bezplatný odběr Final Wordu v češtině emailem vyplňte prosím svoji adresu ZDE .
