Vůdčí evropská ekonomika narazila na zátarasy na cestě. Německý indikátor důvěry (Ifo) tento měsíc zamířil prudce dolů. (1) Ekonomika této země ztrácí kvůli sankcím uvaleným Západem na Rusko páru, což je cosi, co ještě zhoršuje ekonomické zvolnění postihující Evropskou unii jako celek. Informace o Indexu byznys klimatu v těsném závěsu následovala vedoucí indikátor aktivity v Německu, který je kriticky důležitým ukazatelem celkového ekonomického výkonu. Ten je nepostradatelný k provádění předpovědí, tvoření závěrů a i k tvorbě politických rozhodnutí.


To zvolnění v srpnu už přineslo negativní dopady do Berlína i Bruselu. Propadlo se to příliš prudce. Ani těm nejpesimističtějším předpovědím se nepodařilo předpovědět tak prudký úpadek. Informace od ekonomického institutu bedlivě sleduje sklouznutí indexu byznys klimatu na 106,3 bodů v srpnu ze 108,0 v červenci. Analytici dotazovaní Dow Jones Newswires očekávali pozvolnější pokles na 107,0 bodů. Index šel dolů daleko rychlejším tempem, aby dosáhl nejnižší úrovně od července 2013. (2) Byznysmeni a bankéři v Německu, vůdci starého kontinentu, ztratili důvěru v Evropskou unii. Tento fenomén představuje vážnou hrozbu pro celou Evropu.

„Pokračující propad indexu Ifo je opravdu problematický i pro zbytek euro-oblasti, která sotva roste,“ napsal šéf-ekonom Commerzbank Jörg Kraemer ve výzkumné zprávě. „Optimistický ekonomický výhled ECB se hroutí.“ (3)

Tento index spadl spolu s kontrakcí německého HDP. Největší ekonomika eurozóny, jak sdělil spolkový statistický úřad, se během tří měsíců do června propadla o 0,2%. Němečtí analytici jednohlasně tvrdí, že ten pokles indexu i ekonomické zvolnění jsou přímo propojeny se „sankční válkou“, co řádí v Evropě. Ty Bruselem uvalené sankce vybuchly do tváře Itálii, Francii a Německu. Žádná z těchto tří největších ekonomik eurozóny v posledních tří měsících od června neexpandovala, takže je nepravděpodobné, že by se eurozóně jako celku podařilo vytvořit nějaký růst. Itálie je ve stavu „technické recese“, čísla z francouzské statistické agentury ukázala, že ani druhé největší ekonomice eurozóny se ve druhém čtvrtletí od dubna do června nepovedlo zaznamenat růst. Je to těžko náhoda, že eurozóna má ve druhé polovině roku 2014 oproti předchozímu roku slabší zotavení.

Podle španělského El Pais: „Problémy se nadále zhoršují. Francie a Německo, tj. dva evropští vůdci, zatím nějak zvládli udržet se nad vodou, zatímco Itálie, třetí největší evropská ekonomika, se potýká s propadem. To negativně ovlivňuje další evropské úzce provázané ekonomiky. Evropa je s propadem exportu ohrožena třetí vlnou ekonomického ponoru do krize od roku 2008. To volá po rozhodných akcích. Jelikož napětí mezi Evropskou unií a Ruskem značně roste, tak by i americká ekonomika mohla brzy ztratit hybnost k růstu, zatímco politiky rozvojových zemí jsou nepředvídatelné. Tyto faktory ekonomické zotavení nesmírně komplikují.“ (4)

Podle analytika Rabobank Michaela Everyho: „Politika monetárních stimulů tu zatím pořád ještě je, funguje v USA, a ještě dlouho bude i v Evropě,“ řekl tento analytik. (5)

Tato situace dává vzniknout rostoucí nespokojenosti evropských byznysmenů se „sankční válkou“ proti Rusku, jelikož ta stimuluje vznik nových útrap, které je postihují. Podle Marcela Fratzchera z rakouského Wirtschaftsblat evropské banky poskytly více než €200 miliard ($268 miliard) půjček ruským institucím a firmám a získaly značný podíl na ruských aktivech denominovaných v eurech, což jim způsobuje značnou zranitelnost. Navíc by současné stress testy bank eurozóny mohly v nadcházejících měsících odhalit značné mezery v kapitálové přiměřenosti evropských bank. Jelikož se Evropa teprve vynořila z hluboké recese, tak by ji takovýto finanční rozvrat snadno mohl zpátky do recese srazit, zvláště uvážíme-li úzké vazby ekonomik eurozóny na Rusko kvůli obchodování a energetice. (6)

Evropě se vede o dost hůře než Spojeným státům. Indexy hlavních amerických ukazatelů v červenci vyrostly nejvíce za poslední čtyři měsíce, neboť posílení této největší světové ekonomiky pomohlo i posílení zaměstnanosti. Conference Board’s Index, tj. ten vedoucí americký indikátor, co ukazuje výhled na příštích šest měsíců, se vyšplhal o 0,9 procenta poté, co v červnu získal 0,6 procenta, sdělila dnes tato v New Yorku sídlící skupina. Medián předpovědí 49 ekonomů dotazovaných Bloomberg vyhlašoval, že před námi je 0,6 procenta. Více pracovních míst podepírá sentiment a poptávku u amerických domácností. Ve výhledu jsou další nárůsty platů a zlepšení na trhu domů, kterých je zapotřebí k posílení výdajů spotřebitelů a k přidání další hybnosti ekonomickému zotavení v teď už šestém roce expanze. (7)

Všechna tahle srovnání vedou k jedinému závěru – je to právě evropská ekonomika, která je protiruskými sankcemi uvalenými Washingtonem postižena nejvíce. Spojené státy spolu s tím využívají situace ke zvýšení konkurenceschopnosti své ekonomiky a k posílení globálního úchopu vojenskou silou. Nakonec Taloussanomat (8) identifikuje tři důvody vysvětlující, proč jsou Spojené státy tak posedlé Ukrajinou. Podle něj lze ekonomické a vojenské vedení Spojených států ve světě těžko popírat. Hlavním cílem těch u moci ve Spojených státech je tedy udržet si svůj super-velmocenský status za každou cenu. Dva důvody jsou založeny na geopolitice: prvním z nich je vývoz nestability do ukrajinského regionu, který umožní vyvolat napětí u ruských hranic a zatíží ruskou ekonomiku Ruskou armádou. Druhý: Ukrajinu lze považovat za předsunutou základnu k vyslání sil, které jim zajistí bezpečnost super-velmocenské dominance. A třetím důvodem je nárůst konkurenceschopnosti Spojených států oproti pozadí, jenž se hroutí v důsledku sankcí, tj. oproti ekonomikám EU a Ruska.

Rostoucí problémy, které negativně dopadají na Evropskou unii, eurozónu a Německo, dělají Washingtonu radost. Ztráta Evropy je pro USA zisk.

Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj: strategic-culture.org