Bylo to hluboko v noci někde nad Sibiří v letu z Moskvy do Pekingu od BRICS, když se mi zjevila myšlenka jako kulový blesk. Co sakra s těmi zatracenými Araby je? Možná to byl narkotický efekt toho věčně příšerného terminálu F na letišti Šerementěvo – zrovna někde nad Brežněvovým gulagem. Možná to bylo očekávání, že zjistím více o rusko-čínském spojeném námořním cvičení naplánovaném na konec dubna.
Nebo to prostě bylo něco jiného ve stylu „můžeš vzít kluka ze Středního východu, ale nemůžeš vzít z kluka Střední východ.“
S přáteli jako jsou tihle … Všechno to mělo co dělat se shromážděním přátel Sýrie (válkychtivých cvoků) v Istanbulu.
Saúdský ministr Saúd al-Faisal, který má schopnost uvádět státní sekretářku USA Hillary Clintonovou do vytržení, až pak horečně agituje, že tenhle dům Saúdů, tito vzorňáci demokracie, mají „povinnost“ vyzbrojit syrskou „revoluční“ opozici.
A další je obrázek al-Faisala nařizujícího vládě Bašára al-Assáda okamžité zastavení palby, ta je totiž podle domu Saúdů vinna – a to nikoliv jen krutými represemi, nýbrž i zločiny proti lidskosti.
No, to nebyl skeč od Monty Pythona.
Aby se ujistil, že dojí tu správnou krávu, al-Faisal také řekl, že kontrarevoluční klub Zálivu (GCC), též známý jako Rada pro spolupráci v Zálivu, se chce dostat dále do postele se Spojenými státy. Překlad, pokud ho někdo potřebuje: Spojený tým US-GCC, jak už bylo projeveno vyzbrojováním syrských „rebelů“ je míněn jako facka Íránu.
Pro oba domy jak Saúdů, tak Katarů (a i dalších GCC, tohle byl jen výběr) to nebude a není o Sýrii; vždy šlo o Írán.
Tohle se zvláště týká saúdského závazku zaplavit globální trh s ropou nadbytečnou ropnou produkcí, co dá jejich kapacita, i když každý věrohodný ropný analytik ví, že žádnou nemají – a ani by ji nepoužili; koneckonců dům Saúdů zoufale potřebuje vysoké ceny ropy pro uplácení vzdorovité populace východních provincií, aby ani nepomyslela na takový nesmysl jako Arabské jaro.
Clintonová přijala ten závazek od domu Saúdů osobně, než odletěla do Istanbulu. Washingtonským dárkem na oplátku byla laskavost Pentagonu: GCC budou už brzy ochráněni před „zlem“ Íránu pomocí raketového štítu dodaného z USA. Z toho vyplývá, že útok na Írán je možná pro rok 2012 zatím skrečován – určitě však zůstává „na stole“ pro rok 2013.
Asijské národy – zvláště členové BRICS, Čína a Indie, budou nadále od Íránu ropu nakupovat; problémem je, co udělají evropští pudlíci. Dalším skutečným problémem jsou Kurdové v severním Iráku, kteří stahují svoji ropu z trhu, dokud jim Bagdád nebude platit ten podíl, na němž se dohodli. A pak je tu 400 000 barelů denně ze Sýrie, jež se v posledních měsících ztenčily.
Saúdové ale stejně hrají podle scénáře jako by ta ropa byla darem Washingtonu – jako by s tlakem USA svolní pudlíci z ekonomik Evropská unie i extrémně ustaraní Asijci neměli žádný důvod nadále kupovat íránskou ropu.
Ale pak se do tohoto bince vložil irácký ministerský předseda Nuri al-Maliki, jehož moc je přímým důsledkem washingtonské invaze a destrukce Iráku, aby do toho opravdu praštil.
Tady je to jeho vlastními slovy:
Odmítáme jakékoliv vyzbrojování syrských rebelů a celý ten proces svrhávání Assádova režimu, protože to uvrhne region do ještě větší krize… Postoj těch dvou států (Kataru a Saúdské Arábie) je velice podivný … Volají po posílání zbraní, místo aby pracovali na uhašení ohně, a tito uslyší náš hlas, že jsme proti vyzbrojování a proti cizímu vměšování … Jsme proti vměšování určitých zemí do vnitřních záležitostí Sýrie. Ty země, které se do vnitřních záležitostí Sýrie vměšují, se budou vměšovat do vnitřních záležitostí kterékoliv země … Uplynul jeden rok a režim nepadl a nepadne, a proč by měl vůbec padat?“
Maliki velice dobře ví, že probíhající a už eskalované vyzbrojování sunnitů v Sýrii – z nichž mnozí jsou slafi a určitý typ džihádistů – se nevyhnutelně přelije i do samotného Iráku a ohrozí jeho vládu s šíitskou většinou. A to bez ohledu na to, že jeho administrativa podporuje úzké vztahy mezi Íránem a Sýrií.
Mimochodem Maliki se na podzim 2010 dostal zpátky k moci, kvůli hbité intervenci Teheránu,jíž zajistil, že sandristi jej budou podporovat. Aby Malikiho ještě více naštvali, tak Katar odmítá vydat iráckého viceprezidenta Tareka al-Hašémiho obviněného z toho, že v Bagdádu vedl pro-sunitský puč.
Jak zelená jsou džihádská údolí
A tak teď Washington zvesela začíná s remixem afghánského džihádu z 80. let, který každé zrnko písku mezi Hindukúšem a Mezopotámií zná, vedeného tou přízračnou entitou al-Káidou a její následnou transformací na „válku s terorem“.
Domy Saúdů a Katarů už institucionalizovaly ty nesourodé družiny známé jako armáda svobodné Sýrie do žoldnéřských útvarů; takže teď jsou na výplatní listině, jejíž účetnictví obnáší 100 milionů dolarů. Není ta demokracie úžasn, když spojenecké monarchie USA z Perského zálivu mohou nakupovat žoldnéřské armády za buráky? Není to úžasné být revolucionářem se zajištěnou výplatou?
Aby mu nic neušlo i Washington vložil také své vlastní peníze do „humanitární“ pomoci Sýrii a do „nesmrtící“ pomoci „rebelům“; „nesmrtící“ jako satelitní zařízení pro komunikaci na bojišti plus noční vidění. Hedvábná příze vykrucování Clintonové spočívala v tvrzení, že toto vybavení „rebelům“ umožní „vyhnout“ se útokům syrské vlády. Aniž by zmínila, že nyní mají přístup k operativnímu zpravodajství USA přes hejna dronů vyslaných nad Sýrii.
Maliki by klidně mohl vidět napsané na sunnitské zdi. Dům Saúdů provedl invazi do Bahrajnu s šíitskou většinou, aby ochránil extrémně nepopulární sunnitskou dynastii al-Khalifa u moci, své „bratrance“. Maliki ví, že post-assádovská Sýrie by znamenala sunnitské Muslimské bratrstvo u moci – opepřené salafistickými džihádisty. Ve svých nejhorších nočních můrách vidí Maliki možnou anti-utopickou budoucnost remix al-Káidy v Iráku na steroidech.
Takže ti „přátelé Sýrie“ sídlící v Istanbulu se ukázali být právě tímhle; nestoudnou legitimizací občanské války zase v další arabské zemi od Arabů, co jsou ve spojenectví s USA. Oběťmi budou obyčejní Syřané uvízlí ve výměně palby.
Tohle vyzbrojování od US-GCC naprosto zavrhuje šestibodový mírový plán vyslance Spojených národů do Sýrie a bývalého generálního tajemníka Kofiho Annana. Tento plán volá po zastavení palby, po „zastavení pohybů s vojsky“ syrské vlády a po „zahájení odpoutání koncentrací vojsk“; a po vyjednávání politického řešení.
Nedošlo k žádnému zastavení palby. Assádova vláda tento plán přijala. Vyzbrojovaní „rebelové“ jej odmítli. Představte si, jak syrská vláda začne s „odpoutáním z koncentrace vojsk“, zatímco houfy ozbrojených „rebelů“ a vyslaných žoldnéřů (z Libye, Libanonu a Iráku) budou nadále nasazovat svoji taktiku mučení a klást nástrahy z improvizovaných výbušných zařízení.
Přistál jsem v Pekingu lačný dovědět se více o nadcházejícím spojeném rusko-čínském námořním cvičení ve Žlutém moři, ale místo toho jsem žasl nad Kissingerovou promluvou ve Washington Post (1) Zde je to vlastními slovy Dr. K.:
Arabské jaro se široce prezentuje jako regionální mládeží vedená revoluce za liberální a demokratické principy. Ovšem v Libyi takové síly nevládnou; těžko budou vůbec za tohoto stavu pokračovat. Ani v Egyptě, jehož (možná trvalá) většina voličů je tvořena převážně z islamistů. Ani to nevypadá, že by demokraté převažovali v syrské opozici.
Konsenzus Arabské ligy u Sýrie není formován zeměmi, které by před tím byly uznávané za praktikování nebo prosazování demokracie. Místo toho z větší části odráží tisíciletý konflikt mezi šíity a sunnity a pokus znovu nastolit sunnitskou dominanci nad šíitskou menšinou. A přesně kvůli tomu také mnoho menšinových skupin, jako Druzesové, Kurdové a křesťané jsou změnou režimu v Sýrii znepokojení.
No, tak se učenému Dr. K. přinejmenším musí přiznat, že v tomhle má pravdu (a je v totálním souhlasu s Malikim, ne menším). Plnocenná žoldnéřská armáda placená arabskými autokraty ke svržení vlády jiné arabské země je čistou a prostou změnou režimu – veškerá rétorika USA o „demokracii“ a „svobodě“ s tím nemá co dělat. Všechno je to o klasickém imperiálním „rozděl a panuj“, kořistění ze zášti sunnitů vůči šíitům.
A tak mi má božsky upečená kachna odhalila, že tenhle guru reálné politiky Dr. K. v těchto dnech ve Washingtonu zrovna neletí.
Překlad: Miroslav Pavlíček
Z droj: atimes.com
