Od stažení posledních amerických bojových jednotek v prosinci došlo v Iráku k celkovému poklesu násilí, nadšená podpora Washingtonu nastupujícímu diktátorovi v Bagdádu však má pro Iráčany velmi negativní implikace. Irácký premiér Nouri al-Maliki během své konsolidace moci nad státními institucemi a bezpečnostními složkami projevuje stále autoritářštější sklony. Silou a donucováním marginalizoval své politické oponenty, což zvýšilo sektářské napětí a stává se hrozbou pro jednotu země. To vše za Obamovy podpory.
Maliki, který vyznává šiitský islám, nařídil hned vzápětí po odchodu amerických jednotek z Iráku zatčení sunnitského víceprezidenta Hashemiho. Americký velvyslanec v Iráku vyjádřil v lednu nad zatčením víceprezidenta na základě nepodloženého obvinění z napojení na teroristické skupiny souhlas a to navzdory takřka jednomyslnému konsenzu, že se jednalo o průhledný pokus o odstranění politického rivala.
Maliki rovněž nesplnil dohodu, která omezovala jeho moc marginalizovat sunnity a proměnit armádu v ozbrojené křídlo sektářské skupiny, a necha na základě obvinění z připravy puče zatknout stovky bývalých členu strany Baath. Vzniklo politické napětí, kvuli kterému sunitské a kurdské bloky v iráckém parlamentu vyhlásily bojkot a následně pohrozily teritoriální secesí.
Alaa Mekki, dlouholetý poslanec za převážně sunnitský blok Iraqiya, říká o USA, že „jejich cíl sjednoceného a demokratického Iráku je nyní ohrožen kvůli, čemu my říkáme, diktátorskému přístupu.“ Nespokojení Kurdové a sunniti říkají, že jejich frustrace nikdy nebyla větší.
Podle Ayada Allawiho, sekulárního šiítského vůdce opozičního bloku v parlametu Iraqiya, Malikiho bezpečnostní složky zadrželi a brutálně mučily přes 1000 politických oponentů v tajných věznicích a upřeli jim soudní proces.
„Dostaly se k nám informace, že není pochyb ohledně brutálního mučení našich zajatců za účelem získání falešných přiznání. Získáváné přiznání mají být použita dokonce proti generálnímu tajemníkovi,“ napsal Allawi prezidentu Jalalovi Talabanimu. „Jsou nucení k doznáním, jako například že vydali příkaz k ozbrojeným demonstracím, aby vyvolali násilí v ulicích.“
Allawi je spolu dalšími členy Iraqiyi Osamou al-Nujaifim (mluvčí iráckého parlamentu) a ministrem financí Rafeem al-Essawim spoluautorem lednového článku v New York Times, který varuje, že Maliki vede Irák do pasti „sektářské autokracie.“
Irácký klerik Moqtada al-Sadr v září vydal prohlášení, ve kterém Malikiho obviňuje z „budování nové diktatury.“ Ve stejném měsící irácký předseda Komise pro integritu (Integrity Commission) Raheem Uqaili rezignoval a svoji rezignaci vysvětlil v otevřeném dopise, ve kterém obviňuje Malikiho režim z netolerovatelné korupce a uzurpace moci. Irácký vícepremiér Saleh al-Mutlaq v rozhovoru pro CNN varoval, že Maliki „jde vztříc diktatuře.“
Obamova administrativa ohledně Malikiho chování převážně mlčí, pouze jí dodává finanční pomoc ve výši dvou miliard dolarů ročně a vojenskou asistenci v řádu desítky miliard dolarů. Toto je sice důvodem k radosti v washingtonských kuloárech a v ropných korporacích, avšak i nejlepší predikce do budoucna jsou neblahé jak pro irácké občany, tak pro geopolitiku regionu.
„Maliki směřuje k neuvěřitelně ničivé diktatuře a zdá se mi, že Obamova administrativa mu pomáhá ve finiši,“ řekl Toby Dodge, expert na Irák na London School of Economics. „Zatím nejpravděpodobnější výsledky, kterými je buďto diktatura nebo občanská válka, by byly pro Irák katastrofální, protože leží mezi Íránem a Sýrií.“
Zdroj: news.antiwar.com, srsen.wordpress.com
