Editor ZENu Milan Vidlák, se kterým AC24.cz spolupracuje, odvíjí předivo tajemství kolem Mayského kalendáře. Co se dozvěděl od fyziků, zázračných léčitelů, starých Egypťanů a samotného Boha? Že nic netřeba brát smrtelně vážně… Uvědom si, že čas, tak, jak ho chápou lidi, neexistuje. Není to linie, kde narození je začátek a smrt konec. Čas vypadá úplně jinak – spíš jako listy papíru naskládané jeden na druhém. Každý okamžik je oddělený od ostatních, ale přitom ty okamžiky existují všechny zároveň. A ty se mezi nimi pohybuješ. To ty se totiž pohybuješ, ne čas. Ten existuje jen jako jedno velké TEĎ,“ pověděl mi jednou v sobotu R. a já už se ani ničemu nedivil.
Čtyřicátník R. je léčitel, jehož jméno bohužel nemohu prozradit, protože by za ním chtělo přijít ještě víc lidí. On přitom pracuje každý den od šesti od rána do jedenácti do noci bez jediné přestávky. Po půlhodinách se u něj střídají skupiny lidí se všemi myslitelnými chorobami, se kterými si jejich lékaři nevědí rady. Já osobně, ač mám jen lehčí potíže, patřím do skupinky spolu s několika dámami s různými typy rakoviny (jedna z nich je sama lékařka). Kdybych to sám nezažíval každý víkend doslova na vlastní kůži, tak tomu neuvěřím. Když vám R. položí ruce na břicho, tak cítíte strašlivé horko a tlak, které vás div neporazí. Znám osobně několik případů nemocných na smrt, kteří se po pár měsících chození k R. cítili jak znovuzrození.
S R. vedeme debaty o všem možném. Fascinují mě na nich jeho detailní znalosti prakticky jakéhokoliv oboru lidského vědění. Na otázku, jak to, že toho tolik ví, odvětí, že je všechno uloženo v kolektivním vědomí, prostě v éteru kolem nás, a že si to odtud jednoduše „stáhne“. Nejvtipnější je, když tvrdí, že tyhle jasnovidné i léčitelské schopnosti má každý z nás: „Stačí rozvinout váš potenciál. Vždyť i věda ví, že používáme sotva pár procent mozkové kapacity.“ R. je jako Ježíš, který uzdravoval pouhým dotykem, ale není to zrovna pánbíčkářský svatoušek. Církev pro něj není nic jiného než nástroj moci, který v lidech pořád jen vyvolává strach. Dlužno dodat, že sám R. občas k vyděšenému pacientovi prohodí něco ve smyslu „když budu chtít, tak vyskočíš z okna!“. Do hrobového ticha se pak divoce zasměje a dodá: „Neboj, dělám si legraci…“
Laskavý čtenář z řad exaktně laděných lékařů se asi ošívá, co to čte za bláboly. Jistě, pořád je tu možnost, že si R. v noci před spaním projede internet a pak machruje o starém Egyptě, zatímco se v duchu směje, jak mu to hltáme i s navijákem. A že vlastně vůbec neléčí, jenom šikovně používá sugesci a nemocní si pak myslí, že se rakovina dala na útěk, a proto se jim uleví. Ano, všechno je možné. Ale myslím, že ty stovky a stovky lidí, kteří k R. pravidelně jezdí, odpřisáhnou, že tenhle léčitel funguje zázračně. I když nikdo neví, jak to dělá.
Dvojí morálka
Když jsem v létě psal článek o tom, jak jsem tři týdny vůbec nic nejedl a pil jenom čistou vodu, měl jsem trošku strach. Jmenujeme se sice ZEN a občas píšeme dost „duchovně“, ale přece jen – na obálkách míváme ředitele největších firem a vůbec, co si o nás čtenáři pomyslí? Vlna pozitivních ohlasů, a to i ze strany lidí z byznysu, kteří se teď se mnou na schůzkách chtějí bavit radši o půstu než o zisku, mi dodala odvahy, abych se pustil i do tématu 21. 12. 2012. Zvlášť když mi o něm R. – a taky řada knih a filmů, které se v poslední době vyrojily – pověděli tolik pozoruhodných věcí.
Téma mystického „konce světa“ dnes tak rezonuje, neboť má co dělat s naší obavou, že společnost kolem nás tak nějak postrádá smysl. Za komunistů jsme na veřejnosti s vážnou tváří hlásali úplné pitomosti, přičemž doma si ťukali na čelo. Dneska lidé sice také vzorně chodí do práce plnit kvartální plány, ale čím dál víc jich zastává podvratné názory. A to třeba že ideologie pokroku, který je založený na tom, aby banky půjčovaly víc peněz a lidi víc kupovali, tak trochu připomíná někdejší hesla o světlých zítřcích. Anebo že politici hrající čím dál méně povedeně hru na pravici a levici, když planetu řídí globální síť největších ekonomických hráčů, vypadají stále víc jako někdejší papaláši. S demokracií na věčné časy a nikdy jinak!
Obavy nebo naděje spojené s „koncem světa“ stejně tak rezonují s podezřením, že věda možná neví tolik, kolik nám tvrdí. Vždyť každá generace ekonomů, fyziků či historiků zhusta popírá to, co tvrdila generace před nimi. Už i veřejnoprávní televize vysílá na toto téma pozoruhodné dokumenty v hlavním vysílacím čase. „Všechna tvrzení, že pyramidy byly hrobky, jsou nesmysl. Je to zřejmé, nenašla se v nich jediná mumie ani žádné nástěnné malby,“ dozvíme se v dokumentu s názvem The Pyramid Code, který v létě vysílala ČT2. Pětidílný cyklus kanadské egyptoložky Carmen Boulterové dává prostor jiným než „oficiálním“ egyptologům a je to docela jízda.
Dokument například ukazuje, že pyramidy sloužily jako jakési spirituální elektrárny, jako zdroje energie, která měla zvyšovat vědomí lidstva. Jinými slovy lidi léčit, udržovat v kondici. (Řeč je o těch nejstarších, nikoli pozdějších napodobeninách; ty opravdu stavěli zhýralí faraoni pro své ostatky v pošetilé snaze napodobit formu a odhalit tajemství původních staveb, které ostatně stojí i v Jižní Americe či v Bosně.) A říká taky, že dva a půl milionu precizně zabroušených kvádrů, tak dokonale usazených, že se mezi ně ani dnes nevejde žiletka, netesali měděnými dláty ani netahali do stometrových výšek na saních žádní divoši, jak dodnes zcela vážně tvrdí vědci i učebnice dějepisu. Pyramidy prý vytvářely vyspělé bytosti, které používaly technologie, o jakých nemáme ani tušení. Pravda, žádné přímé důkazy vyspělé civilizace v podobě skládky plné plazmových televizí ani hory PET lahví se nenašly. Možná proto, že vyspělá civilizace po sobě zanechává něco jiného.
Dozvídáme se rovněž, že se stejnou energií, jakou vytvářely pyramidy, pracoval i vynálezce Nikola Tesla. Pochopil, že elektřina je přírodní jev, který se vyskytuje v zemi a v atmosféře kolem nás, a také ji dokázal zachytit a bezdrátově „vyrobit“. Problém byl v tom, že ho financoval bankéř a také výrobce měděných drátů J. P. Morgan. Když zjistil, že Tesla chce dát tuto volnou energii lidem zadarmo, zvítězilo jiné pojetí výroby a distribuce elektrické energie – a my dodnes čoudíme a platíme faktury.
Ale pěkně popořádku – o jaké energii to tu u všech rohatých mluvíme? Albert Einstein ji nazýval éterem. „Vesmír bez éteru je nemyslitelný,“ říkal. Už v řecké mytologii byl éter, neviditelné energetické pole, popisován jako „vzduch, který dýchají Bohové“. Zakladatel kvantové teorie Max Planck prohlásil, že za touto silou stojí „vědomá a inteligentní mysl, která je zdrojem všeho“.
Organismus jménem Vesmír
A další vědci to experimentálně dokázali. Kvantový biolog Vladimir Poponin na přelomu tisíciletí testoval chování DNA vůči fotonům, částicím světla. Do válce, v němž vytvořil vakuum, kde byly tedy pouze neuspořádaně rozmístěné fotony, vložil DNA. Oproti očekávání udělaly fotony v přítomnosti živého materiálu něco, co vědcům vyrazilo dech – uspořádaly se jinak. Ještě větší šok přišel, když DNA vyndali. Fotony se totiž chovaly, jako kdyby tam pořád byla.
Odborný časopis Advances zase uveřejnil studii, která zkoumala, zda spojení mezi emocemi a DNA přetrvá i poté, co byly odděleny. Dobrovolníkovi odebrali z úst vzorek DNA, který uložili do jiné místnosti v téže budově. Poté dotyčnému pustili záznamy z války a porno, aby v něm vyvolali výrazné emoce. A výsledek? DNA reagovala stejně, jako by byla s jeho tělem stále spojena. A to i když odvezli vzorek šest set kilometrů daleko, přičemž emoce i reakce buňky proběhla ve stejném okamžiku. „Neexistuje místo, kde tělo končí, ani místo, kde začíná,“ logicky odtušil jeden z autorů pokusu.
Fyzik dnes už ví, že celý vesmír je tvořen stejnou energií. Mystik by dodal, že je to živý organismus, jedno kolektivní vědomí. Fyzik řekne, že všechno je energie vibrující na různých frekvencích a hmota je také energie na určité vibraci. A mystik by dodal: tím pádem my lidé nejsme pouze pozorovateli. Jsme jeho spolutvůrci. Vždyť Bible říká: Bůh-tvůrce stvořil člověka k obrazu svému.
„Rozdíl mezi vyspělou a primitivní civilizací spočívá v tom, že ta vyspělá chápe, že nic není oddělené,“ říká můj léčitel R. „Když uděláš něco špatného druhému, ublížíš tím sobě, už to chápeš?“ A já si vzpomenu na scénku z knihy Matrix – božský zdroj, kde autor Gregg Braden popisuje své setkání s jedním indiánským stařešinou. Když mu ony přelomové fyzikální objevy popisoval, dědoušek ani nehnul brvou: „Vy jste zjistili, že je všechno propojeno? To my tvrdíme celou dobu. Je dobré, že na to už i vaše věda přišla.“
Darwin proti Darwinovi
Starověké texty i nástěnné malby zdůrazňují, že „vše existuje v jedné velké mysli, vše je jedno, jedno je vše“. A na mnoha místech po celé planetě byl znovuobjeven prastarý „květ života“, geometrický symbol univerzální energie.
Tak jak je možné, že většina „normální populace“ o takových novinkách jaktěživa neslyšela? „Stačí pouhá zmínka, aby ve vědeckých kruzích začala padat slova jako pseudověda a bláboly,“ píše Braden, který tuto otázku kladl mnoha vědcům a badatelům.
Inu, jak naznačil starý indián i můj tajemný léčitel, vše záleží na způsobu, jakým sami sebe vnímáme. To jediné, co nám brání v tom, abychom svět přetvořili k lepšímu, je naše ego. Celý trik totiž možná spočívá v tom, že jakmile se s egem člověk přestane ztotožňovat a pozná, že je opravdu víc než jen souhrn svého těla a mozku, otevřou se mu dveře poznání dokořán. V opačném případě bojuje o potřeby své maličkosti a vůči ostatním bytostem je ve věčné konkurenci. Což má, jak víme, nevalné výsledky.
S vědou je pak zdá se stejná potíž. Když přijde na něco, co se jí nehodí do krámu, buď to začne ignorovat, nebo proti tomu bojovat, což vyjde nastejno. A tak se z ní stává stejná ideologie jako z náboženství nebo kapitalismu. Přitom stále více vědců podrobuje zkoumání i ty nejsvatější pravdy oficiální vědy. Například tu o původu člověka. Ptají se: Jak to, že všechny zkameněliny, které se našly, jsou kompletní tvorové? Zjednodušeně řečeno – žádný létající ptákohad ani opičákočlověk nikdy neexistoval. Bakterie je pořád bakterií, opice opicí a kapřík kapříkem; všichni se vyvíjejí jen v rámci svého druhu. „Všechny ty stromy života s větvemi našich předků, to je kupa nesmyslů,“ prohlásila přední světová paleoantropoložka Mary Leakeyová. Sám Charles Darwin v knize O původu druhů dumal: „Množství vývojových mezičlánků, které kdy na Zemi existovaly, musí být obrovské. Proč tedy nejsou různé geologické útvary a vrstvy plné těchto mezičlánků? Geologie nám vskutku nevypovídá o žádných jemně odstupňovaných evolučních řetězcích, což je zřejmě nejzávažnější námitka proti mé teorii.“ Není Darwinova teorie nakonec tak populární hlavně proto, že díky ní se můžeme chlácholit představou, že naše údajně skvělá civilizace je logickým vyústěním stálého biologického pokroku člověka?
A Bůh řekl: Budiž duše
Pojďme se ještě vrátit k existenci všepropojujícího Vyššího Já, oné vědomé mysli, o které hovořil nositel Nobelovy ceny Max Planck. Netradičním způsobem ji popsal v globálním bestselleru Hovory s Bohem Američan Neale Donald Walsch, který tvrdí, že se – tak jako léčitel R. – na ono Vyšší Já napojil. Laskavého čtenáře, který dočetl až sem, stejně už nic nepřekvapí, a tak nechme o tajemstvích života promluvit samotného Pánaboha:
„Kdysi dávno existovala duše, která o sobě věděla, že je světlem. Ve sféře, ze které tato duše přišla, nebylo nic než světlo. A tak tato malá dušička byla jen svíčkou na slunci. Uprostřed největšího světla – jehož byla částí – nebyla schopna vidět ani zakusit, čím skutečně je. A po tomto poznání začala toužit. A její touha byla tak velká, že jsem jí jednoho dne řekl: ,Dušičko, víš, co musíš udělat, abys uspokojila svou touhu? Musíš se oddělit od nás ostatních a pak se musíš obklopit temnotou.‘ – ,Co je temnota?‘ zeptala se dušička. ,To, co ty nejsi,‘ odpověděl jsem a dušička to pochopila. A tak se oddělila od všech ostatních, a dokonce odešla do jiné sféry. A v této sféře měla možnost zakusit všechny druhy temnoty. A také to dělala. Z této temnoty však volala: ,Otče, Otče, proč jsi mě opustil?‘“
Tak Walschův Bůh metaforicky vysvětluje, jak se z „ráje“ dostala duše do našeho fyzického Vesmíru, který vznikl prý jen pro to, aby lidé (a všechny jiné bytosti na planetě Zemi i v jiných světech) mohli zakoušet všechna možná dobrodružství. Aby tak mohli plně prožít sami sebe. Vtip je v tom, že lidé zapomněli na to, že každý má svoji duši, která je věčná a dokonalá, že život je vlastně jen hra a že dřív nebo později (možná ještě ne v tomto životě, možná až za sto dalších) si vzpomeneme, že pocházíme z „ráje“, do kterého se zase vrátíme. Takže se nemusíme bát ani pekla, ani toho, že skončíme jen tak, že nás sežerou červi, prostě nakonec to bude OK. V karmickém kole osudu jsme si postupně vyzkoušeli úplně všechno, co kdo chtěl a kolikrát chtěl, a v minulém století se nám povedl dokonce i holokaust. Strach, nenávist, války jsou na světě proto, že lásku je možné prožít jen v protikladu k nenávisti. Světlo neexistuje bez tmy.
Připijme na Velký rok
Tak pravil Walschův Bůh, a obdobně i Egypťani, Mayové i jiné dávné civilizace tvrdily, že vše živé jedno jest a čas se pohybuje cyklicky přesně podle kosmického plánu. Jejich kalendáře, které jsou všechny na chlup stejné, končí přesně 21. 12. 2012. Čím je to pro nás důležité?
Dnešní astronomové se plus minus shodují s těmito kalendáři v tom, že během zimního slunovratu Země, Slunce a 26 000 světelných let vzdálený střed naší Galaxie budou ležet společně v přesné linii. Toho dne dojde k završení takzvaného precesního pohybu – tedy doby, za kterou opíše kruh zemská osa. Platón mu říkal Velký rok a trvá 26 000 let. Jsme tedy svědky výjimečné události.
Jinak řečeno – podle legend jsme došli ze začátku na konec. Během této doby se střídaly zlaté věky s dobou temna. Například v dokumentu The Pyramid Code starý egyptský učenec říká, že dávní Egypťané používali celkem 360 smyslů, a to samé mi potvrdil můj přítel R., který jich sám asi opravdu musí používat víc než pět.
Právě na poloze planet prý záleží, jak se vyvíjí lidská civilizace. Velmi zjednodušeně jde totiž o to, kolik sem proudí z jádra galaxie oné fotonové energie s vysokými vibracemi, kterou uměli „spoutat“ tvůrci pyramid i Nikola Tesla a kterou používá k léčení léčitel R. Ostatně Mayové spojení Země do linie s galaktickým jádrem brali jako návrat domů a jádru Mléčné dráhy říkali Vesmírná matka.
Egypťani či Mayové tento cyklus 26 000 let rozdělili na pět menších cyklů, které procházejí obdobími poklesu a obdobími vzestupu. Nyní má skončit poslední cyklus, jenž započal v roce 3114 před Kristem a v jehož finální části mělo lidstvo směřovat k materiálnímu myšlení a vzdalovat se od toho duchovního, a to až do slunovratu roku 2012. Toho dne má být cyklus uzavřen. A co bude pak? Konec světa? To asi ne.
Stane se však něco, čeho si opravdu všimneme? „Budete si toho muset všimnout,“ rozesmál se ďábelsky R. „Už teď se vše zintenzivňuje a čistí – minus a minus dá plus. Lidi měli čas pochopit všechno a teď celá hra skončí.“ Jak skončí? „Teď už to půjde jenom nahoru, přijde zlatý věk. Teď už bude všechno snazší. Ale jaký si to uděláš, je na tobě. Vše je tvoje svobodná volba, i smrt. Až to přijde, stačí, když pochopíš, co se děje, a zůstaneš v klidu.“ Nevím přesně, co tím myslí, ale tak nějak mi to přijde optimistické. Vždyť je to všechno jen hra. Taková Božská komedie.
Tento text vyšel v aktuálním čísle magazínu ZEN
]]>
