To, co se neodehrálo v roce 2012, bylo kolektivním vyvrcholením masové hysterie, pramenící ze spekulací ohledně konce Májského kalendáře (a že to bylo zábavné). Mánie, která vzešla z těchto spekulací, nadále čeří vodu, neboť ti, kteří se vydali tímto směrem, dál hledají rozličné významy a vysvětlení. Vývoj lidstva je nepřetržitý. Nyní si ho ale uvědomujeme, jsme si vědomi toho, že jsme spolu-Tvořitelé a že Bůh je Samo Tvoření. Významným vyzněním roku 2012 byla oslava Velkého probuzení lidstva do našeho božství. Stáváme se kritickou masou.
Jinak řečeno, obyčejní lidé se probouzejí a uvědomují si omezenost myšlení vycházejícího jen z levé či pravé části mozku.
Uvědomují si, že je třeba porozumět mnohem víc tomu, kdo jsme a proč jsme zde. To se projevuje v destrukci a rekonstrukci našich společenských systémů, v tom, jak se k sobě vzájemně chováme a jak se chováme k této planetě, našemu domovu.
JE TO „POPRVÉ“?
Někteří lidé tvrdí, že to je vůbec poprvé, kdy jsme se vydali směrem k plnějšímu a vyváženějšímu obrazu nás jako Spolu-Tvořitelů, společně s Tvořením. To však není pravda. Vědomí naší vnitřní síly a moci jako Zdroje; ženského principu duality bylo vryto do historie od řecké mytologie po Bibli, kde někteří lidé byli polobohy. V mýtech o Atlantidě a Lemurii byli lidé dominantními vládci, kteří měli pod kontrolou zemské živly. V příbězích, které se ústně předávaly z generace na generaci, byly společnosti řízeny matriarchálními pravidly.
Ženy byly šamanky, kouzelnice a nejvyšší kněžky. Ať už tyto záznamy byly pravdivé, částečně pravdivé nebo alegorické, všechny poukazují na časová období, v rámci kterých se váhy Tvoření naklonily spíše negativně na lokální planetární úrovni.
Lidský druh se pohybuje mezi dominancí mužského principu (destruktivní, egoický vnější svět) a ženského principu (tvořivý vnitřní svět), včetně všech mezistupňů. Velmi to souvisí s naší rotací kolem Mléčné dráhy. Když se blížíme k nejodlehlejší části oválně tvarované, spirálové smyčky, vzdalujeme se od centra naší galaxie, od našeho „srdečního centra“.
Když ztrácíme kontakt s vnitřní realitou, ztrácíme rovnováhu, spoléháme se spíše na naše externí smysly, a to do takové míry, že doslova „zapomínáme“ na „celý obraz“, neboť pravá mozková hemisféra, která zpracovává nelineární konstrukty, je málo využita. Příjímáme pak tradiční či vědecká vysvětlení ve snaze dát dohromady celou skládačku toho, kdo jsme a proč jsme zde.
CESTA DOMŮ
Když se však dostaneme za nejodlehlejší bod, začneme se vracet a blížit se k centru galaxie produkujícímu paprsky gamma. Když jsou lidé vystaveni vyšším dávkám záření gamma, vyvíjí se mnohem rychleji, znovu probouzejí spící (nebo téměř spící) tělesní orgány, jako jsou brzlík a epifýza. Reaktivovaná epifýza, považovaná za rozhraní mezi fyzickým a nefyzickým světem, umoňuje mozku, aby byl opět plně v chodu.
V harmonii ubývá polarizace, vracíme se k plnosti svého já. Lidstvo „objevuje“ zkázu, kterou jsme natropili pod příliš silnou nadvládou principu jang, projevujícím se soutěžením, a snaží se spolupracovat na nápravě světa. Když se svět přikloní k principu jin, vzniknu vacuum, do něhož vklouzne jang, a tak dále. Jedná se o prvotní tvořivou sílu, vyjádřenou negativním a pozitivním nábojem. Neexistuje okamžik, kdy by třetí dimenze nebyla v rovnováze, ačkoli se to tak z omezeného úhlu pohledu může jevit.
Mnoho lidí nadále spojuje pokračující životní trable, zahrnující zdravotní problémy, chudobu, neschopnost nalézt správný směr, s malými materiálními změnami. Proč životní trable přetrvávají, i když se probudíme do naší skutečné podstaty jako součásti Boha? To bude tématem příštího článku.
Veškerý čas existuje jako věčné nyní. Je to fraktální organizace Tvoření, co podněcuje projevy příčiny a následku a evoluci.
[quote align="center" color="#999999"]
[/quote]
Zdroj: omtimes.com
