Vývoj událostí v posledních týdnech naznačuje, že Sýrie má za sebou to nejhorší a zákonné vládě prezidenta Bašára Asada se podařilo potlačit rok trvající povstání islámských fundamentalistů. Zlom přineslo dobytí Homsu – bašty tzv. rebelů – kde syrská armáda zadržela 600 povstalců a 118 žoldáků. Pokus o státní převrat ztroskotal a nyní je třeba pracovat na obnovení pořádku, stability, bezpečnosti a návratu k normálnímu životu. Parlamentní volby se na základě nové ústavy, schválené občany v únorovém referendu, uskuteční 7. května.
Ačkoliv nedošlo k otevřenému zahraničnímu vojenskému zásahu, existují nezvratné důkazy, že Západ, Turecko, Izrael a ultrakonzervativní monarchie Perského zálivu v Sýrii intervenovaly a intervenují skrytě. Samotní opoziční ozbrojenci přiznali, že jsou vyzbrojováni a cvičeni Francií a USA. Z evropských zemí se v Sýrii nejvíce angažuje právě Francie, jejíž prezident Sarkozy se zřejmě pasoval do role samozvaného vůdce a obnovitele zaniklého francouzského koloniálního impéria. Jeho imperiální politika je patrná i v Africe, kde se loni vměšoval do záležitostí Pobřeží slonoviny a nyní uvažuje o zásahu v Mali. Podle WikiLeaks v Sýrii operují i jednotky NATO, které mají za úkol výcvik ozbrojených gangů.
USA se aktivně angažují při svržení syrské vlády, ačkoliv samotná ministryně zahraničí Clintonová náhle prozřela a uznala, že al-Káida a další organizace na americkém teroristickém seznamu podporují syrskou opozici. Tímto prohlášením otevřeně sdělila, že USA, které se od 11. září 2001 neustále zaštiťují bojem proti terorismu, jsou v Sýrii s teroristy na jedné straně barikády. Americkou zahraniční politiku utváří lidé, kteří nevědí vůbec nic o zemích, do jejichž záležitostí se vměšují a řídí se pouze momentálním prospěchem, aniž by zvážili budoucí rizika jimi režírovaných změn režimů. Příkladem může být Irák, kde svržením sekulárního a protiíránského režimu Saddáma Husajna došlo v důsledku dodnes trvající nestability na straně jedné k tomu, že se tato země proměnila v pokusnou laboratoř všemožných teroristů a na straně druhé výrazně vzrostl vliv Íránu, neboť se k moci dostali dříve ostrakizovaní šíité. Clintonová, která mimo jiné přiznala, že v Sýrii existuje silný odpor proti zahraniční intervenci, nechtěně potvrdila oprávněnost postoje Ruska a Číny, odmítající názor, že Bašár Asad bojuje proti vlastnímu lidu, ale vzdoruje násilí rozpoutanému salafisty proti civilistům, bezpečnostním složkám státu a vládním orgánům.
Bašár Asad – významný spojenec Íránu na Blízkém Východě – však musí být zničen, i za cenu spolupráce s teroristy. Proto se 1. dubna samozvaní přátelé Sýrie na summitu v Istanbulu dohodli, že dům Saúdů a další nikým nevolení arabští absolutní monarchové založí mnohamilionový fond určený na vyplácení žoldu opozičních ozbrojenců. Moskva, Peking a Teherán se tohoto jednostranného zasedání nezúčastnily s odůvodněním, že neslouží k navázání dialogu mezi vládou a opozicí, ale k osnování zahraničního vměšování. Ruský ministr zahraničí v reakci na prohlášení svého francouzského protějšku, že „schůzka Skupiny přátel Sýrie hodlá jménem světového společenství soudit splnění plánu zvláštního emisara OSN Kofiho Annana Damaškem“ uvedl, že úloha RB OSN nemůže být nahrazena žádnými skupinami samozvaných přátel Sýrie. Proti dalšímu vyzbrojování opozice se postavil Irák a Egypt, který varuje před vypuknutím regulérní občanské války v Sýrii. 23. summit Ligy arabských států v Bagdádu, který se primárně zabýval syrskou otázkou, většina členských zemí ignorovala a vyslala na něj pouze méně významné diplomaty. LAS se sice vzdala dřívějšího požadavku odstoupení Bašára Asada a plánu vojenské invaze do Sýrie, nicméně saúdský plán dalšího financování tzv. opozice znamená pokračování v kurzu skryté intervence. Rijád pouze využívá LAS jako nástroj vlastních mocenských ambicí v regionu s cílem šíření wahhábismu v sekulárních či šíity ovládaných zemích.
Ačkoliv jsem byl zpočátku ohledně vývoje situace v Sýrii pesimistou, zdá se, že opakování libyjského scénáře, díky pevnému a zásadovému postoji Ruské federace a ČLR, nehrozí. Diverzní akce teroristů, násilnosti a krveprolévání, sponzorované saúdským králem, katarským emírem a Západem však zřejmě bude pokračovat nadále. Důkazem toho jsou dílčí boje s ozbrojenci, které se v posledních dnech odehrály na předměstích Damašku. Otázkou je, jak se s tím prezident Asad vypořádá, protože se nachází v začarovaném kruhu. Na straně jedné je na jeho vládu vyvíjen nátlak, aby stáhla armádu z měst a ukončila boj s rebely, na straně druhé jsou tito nadále vyzbrojováni a financováni ze zahraničí.
Zdroj: www.vasevec.cz
