Francouzskému presidentovi François Hollandovi nestačí, že zruinoval ekonomiku své vlastní země a díval se, jak někteří z těch nejlepších a nejbystřejších lidí z ní prchají do svobodnějších zemí, ale zkouší rozšířit svou vlastní zvláštní slabost pro socialismus po celé Evropě přes favorita všech nepřátel svobody Evropskou unii. Paříž domov 70 procentní daně z příjmů je už dávno přívržencem harmonizace daňových sazeb pro všechny členské státy EU. Francouzská vláda s jednou z nejvyšších sazeb daně z příjmů na světě argumentuje, že nízké daňové sazby brání hladkému fungování Společného evropského trhu.
Teď Hollandova vláda protlačuje spornou, Evropskou komisí ale silně podporovanou, myšlenku společného daňového základu pro evropský bankovní sektor.
Na tom není nic nového; Evropská komise strávila roky pokusy o harmonizaci národních systémů korporátních daní, narážela ale na odporu od Británie, Irska, Lotyšska a dalších. Samozřejmě, že takováto „harmonizace“ by nikdy nevedla k systému nižších daní.
Komise má takovou představu, že harmonizované systémy vytvoří růst a pracovní místa, přičemž zvýší konkurenceschopnost zemí EU přes navrhovanou Společnou konsolidovanou základnu korporátního zdanění (CCCTB), které bylo původně navrženo v roce 2001, ale nespustilo se, protože členské státy si až dosud tuhle oblast národní suverenity bránily.
Komise ale zase jednou s Francií ve vedení vyrazila na pochod proti krizi Eurozóny a za ‚Pakt Euro plus‘ o vyšší fiskální a ekonomické konvergenci – což podle názoru Komise – vytvoří šanci protlačit jejich plány a se zvolením Junckera na vrcholnou pozici v Komisi by si City měla začít dělat starosti.
Netřeba říkat, že se to ukazuje jako nepopulární a Francie má i menší hory ke slézání, než celé takovéto Himaláje. Ale letos i sám Hollande volal po harmonizaci s „největšími sousedy“ Francie do roku 2020; takže člověk by mohl předpokládat, že Holland vzhlíží jak k Německu, tak ke státům Beneluxu a k Itálii a na dohled má i Británii s City of London.
Francouzská Rada pro ekonomické analýzy (CAE), jeden z Hollandových poradních výborů, se k tomu už vyjádřila ve zprávě nadepsané Harmonizace daní v Evropě: Postup vpřed jako o „negativním dopadu“ fiskální konkurence a o tom, jak mu čelit.
Já bych navrhl, že problém, se kterým se potýkají, není přesvědčit členské státy, že konsolidace je cesta vpřed, nýbrž že přijetí fiskální konkurence bude bezpochyby pozitivní, a může vést jedině k větší svobodě, transparentnosti a k režimu celkově nižších daní po celém kontinentě.
Naštěstí je ještě menší šance, že s tím bude Británie souhlasit, než že Hollande vyhraje druhé funkční období, ale britský tisk jako vždy byl zatím o této otázce dost potichu, i když tento jev by mohl mít na City of London drtivý dopad, a to ani nemluvě o dalších hráčích evropského finančního sektoru. My už máme harmonizovanou EU daň ve formě DPH; dnes se objevila ekonomická předpověď od PWC, která předpovídá, že Británie si udrží svou relativní globální pozici, předběhne Francii v DPH a začne předhánět i Německo.
Na tomhle má nikoliv malý podíl naše relativní flexibilita a k té flexibilitě patří i schopnost stanovovat si své vlastní daňové sazby. Tato zpráva naznačuje, že by Británie do roku 2020 mohla mít pátou největší ekonomiku, a to i přes růst Indie; takže máme-li na vybranou mezi ekonomickou velikostí nebo Hollandovou touhou po harmonizaci, tak myslím, že volba je jasná.
Cameronova drtivá porážka s Junckerem, novým otevřeně federalistickým presidentem Evropské unie, vydláždila cestu pro další politickou a fiskální unii. Teď více než kdy jindy nemohou britští Euroskeptici jen sedět na zadku a oslavovat nedávné vítězství UKIP spolu s prchavým slibem referenda během tří let.
[quote align="center" color="#999999"]
[/quote]
Překlad: Miroslav Pavlíček
Zdroj: breitbart.com
