Obhájci a prosazovatelé na datech založené prediktivní policejní aktivity – což znamená předjímání zločinů, než se vůbec stanou – naráží na problémy se svým PR: jak rozptýlit strach veřejnosti z takovýchto metod, které nás přivádí k připomínkám totalitní budoucnosti budící dojem science-fiction filmu Minority Report. Obavy z boje proti předjímaným zločinům přes hromadění a analýzu dat je však těžké rozptýlit, protože jsou perfektně platné. Zdlouhavé pojednání vydané ve středu v Guardian se zaměřilo na vychvalování na datech založených analýz u LAPD (policejní útvar Los Angeles) a dalších městských policií.
„Jelikož se schopnost sběru, skladování a analýzy dat stává levnější a snadnější, tak agentury prosazování zákona po celém světě zavádí techniky, které zapřahují potenciál těchto technologií, aby poskytovaly daleko lepší informace,“ všímá si. „Ale ač jsou tyto nové nástroje agenturami prosazování zákona vítány, vyvolávají obavy o soukromí, strach z dohledu a otázky kolem toho, kolik pravomoci by měl dostat počítačový algoritmus.“
Guardian popisuje sál operační velitelství LAPD s celou videostěnou. Tam v reálném čase zobrazují výskyty zločinů; četné zpravodajské reportáže; seismický účinek zemětřesení a části města menší než 500 čtverečních stop (50 m2), kde algoritmy chroupající data naznačují, že nejspíše dojde ke zločinu.
Takovýto systém na první pohled vypadá jako neškodně empirický. Proč čekat na loupež nebo střelbu, když algoritmy fungující se schopnostmi převyšujícími lidskou intuici mohou pomoci těmto incidentům zabránit už dopředu? Ale takovéto chápání chybně předpokládá neutralitu informací. Tyto obrazy přicházejících zločinů jsou založena na už existujících datech, která jsou, jak známo, zaujatá a zatížená chybami.
Uvažme pozadí tohoto trendu. Během prvního funkčního období Billa „rozbité okno“ Brattona jako policejního komisaře v polovině 90. let zavedl NYPD (newyorský policejní útvar) systém zvaný CompStat. To nebyl počítačový systém ale jen nástroj pro statistickou správu dat, který zpracovával zprávy o zločinech a věznění a další policejní záznamy. To v mnoha směrech předznamenávalo zrod prediktivní policejní aktivity.
Spočívalo to na myšlence, že data nelžou, a že důkladným procházením poctivými, čistými daty můžeme bránit zločinům dříve, než je třeba je řešit. Samozřejmě, že žádné policejní počínání – ani v ulicích ani v datech – tak čisté není. Teoretička dat a umělkyně Ingrid Burrington nazvala falešný slib neutrality „datovou ideologií“ s poznámkou, že metodologie za sběrem informací a jejich analýzou může silně obraz reality, jak ji prezentují, překroutit.
Newyorská policie zaměřující se na chudé a černošské čtvrti, kde si snadno naplnila své kvóty nachytaných zločinců, tímto CompStat plnila z podstaty tímto zaujetím vychýlenými daty. Čísla z CompStat následně ospravedlňovala pronásledování podle kvót a byla podkladem pro diskriminační praktiky zastavování a prohledávání, které se zaměřovaly na statistické horké skvrny. Nikoliv neutrální data pomáhala zavést systém stojící na sebenaplňujících se proroctvích, která označovala celé komunity za „zločinné“.
Není vůbec náhoda, že těmi oblastmi největší policejní aktivitou v amerických městech jsou oblasti s nejvyšší kriminalitou. „Zločin“ je v podstatě to, o čem to policie řekne, a kde to řekne. Výsledné statistiky pouze slouží k posílení tohoto zaměření, které má kriminalizující efekt na obyvatele této oblasti tím, že je od raného věku zpracovává systémem trestní spravedlnosti. Výsledkem je policejní praxe, která v podstatě udržuje celé lokality a skupiny menšin v každodenní opozici k prosazovatelům zákona. Pokud se ke skoncování se zločinem bude nasazovat prediktivní policejní aktivita, myslíte, že se situace změní?
„Tohle není Minority Report,“ říká P. Jeffrey Bandingham, profesor antropologie z UCLA, který pomohl vyvinout systém prediktivní policejní aktivity licencovaný u tuctů policejních útvarů pod jménem PredPol, o kterém Guardian uvádí, že je to jeho myšlenkové dítě. „Minority Report je o předpovídání toho, kdo zločin spáchá, než k němu dojde. Tohle je o předpovídání, kde a kdy k němu s největší pravděpodobností dojde, a ne, kdo jej spáchá.“
Brantinghamovo rozlišování mezi policií zaměřující se na místa místo zaměřující se na lidi zní výmluvně. Jeho systém se snad nesoustřeďuje na jednotlivé lidi jako pravděpodobné pachatele zločinu. Ale místa se nezastavují, nešacují a nezadržují, dělá se to s lidmi. A ta místa nejsou prázdným terénem, kde se zločiny buď dějí, nebo nedějí. Jsou to domovy, čtvrti, komunity – jsou obydlená.
Policejní aktivity podle toho kde a kdy se zločiny nejspíš stanou, s sebou nesou předpovědi, jaký druh lidí by je mohl spáchat. Rovná se to profilování Obamovy administrativy k použití „dispozičních matric“ k zaměření útoků dronů. Při proti-teroristických útocích dronů se běžně nestávající cíli konkrétní jednotlivci. Místo toho se u určení, kam by měly drony udeřit, používá problematických faktorů oblastí a chování a demografie.
Jak uvedl Brantingham, prediktivní policejní aktivita se ještě nerovná noční můře ve stylu Minority Report. Ale ve hře je cosi stejně zlověstného: systém zaměřování policie s předstíráním neutrality, který zajišťuje, že určité utlačované skupiny zůstanou předurčené jako zločinci a trestanci.
[quote align="center" color="#999999"]
[/quote]
Překlad: Miroslav Pavlíček
Zdroj: news.vice.com
