Před pár měsíci byly v českých médiích hlavním tématem spekulace, jestli ministryně spravedlnosti Helena Válková neodpověděla příliš „německy“ na otázku, co si myslí o odsunu sudetských Němců po druhé světové válce. Ono se toho v protektorátu zas tolik nedělo, řekla ministryně, čímž rozlítila všechny, podle kterých se toho dělo dost. Čtenáři špionážních románů si v souvislosti s tím možná vybavili knihu od Daniela Silvy s názvem The English Assasin (česky vyšlo jako Anglický zabiják). Její hlavní hrdina je nájemný vrah Mossadu, jenž byl vycvičen k chytání protiizraelských teroristů, většinou Arabů.
Tento konkrétní případ ho přivádí na stopu švýcarských bankéřů, kteří neutralitu své země za druhé světové války využili k tomu, aby nashromáždili rozsáhlé sbírky cenných obrazů a dalších uměleckých děl, z nichž velké množství bylo ukradeno židovským obětem nacismu.
Někdo by řekl, že se toho za války tolik nedělo ani ve Švýcarsku, nicméně Silva v románu líčí, jak Švýcaři za pomoci pokladů válečných obětí přeměnili svou „vnitrozemskou zemičku a la zábavní park, na jednu z nejbohatších zemí na světě.“
Účelem předchozích slov není rozčílit Švýcary, o nic víc než chtěla Válková rozzlobit Čechy. Politicky ji zachránil Andrej Babiš, když se za ni postavil a svalil vinu na „tuneláře“ z Echa 24, kteří ji prý v rozhovoru chtěli cíleně poškodit.
Nájemného zabijáka v Silvově románu též často zachraňoval jeho mossadský velitel, ale hrdina se na něj nepřestával dívat velmi tvrdě. V izraelské rozvědce byl velitel „legenda“, ale zároveň se o něm vědělo, že je to „nestoudný zatvrzelý lhář, který lhal jako by se nechumelilo, lhal, protože nic jiného neuměl.“
Nepřipomíná vám to někoho z české politiky?
- Další články autora jsou k dispozici ZDE.
Článek původně vyšel v anglickém znění v placeném zpravodaji Friday Edition. Pro bezplatný odběr Final Wordu v češtině emailem vyplňte prosím svoji adresu ZDE .
