Být v těchto dnech v Kyjevě není moc zábavné. Revoluční vzrušení už vyprchalo a naděje na nové tváře, co skoncují s korupcí a přinesou ekonomické zlepšení, uvadly. Pouliční revolta z Majdanu a následný puč jen znovu zamíchaly ten samý balíček cinknutých karet těch samých, co se vždy střídají u moci. Nový úřadující president býval úřadujícím ministerským předsedou a KGB příslušníkem v tom (co Ukrajinci nazývají „SBU“) čili supremo, jak se teď říká věrchušce. Nový úřadující ministerský předseda býval ministrem zahraničí.


Ten oligarcha, co bude nejspíš za pár dnů „zvolen“ presidentem, býval ministrem zahraničí, a pak je tu šéf státní banky a osobní pokladník dvou pučů, toho, který v roce 2004 instaloval Juščenka, a toho, kterým v roce 2014 instaloval sám sebe. Jeho hlavním konkurentem je madame Timošenko, která roky bývala ministerskou předsedkyní, až do své porážky v roce 2010.

To tito lidé zavlekli Ukrajinu do jejího zoufalého stavu. V roce 1991 bývala Ukrajina bohatší než Rusko, dnes je třikrát chudší v důsledku šlendriánského vedení a zlodějiny právě těchto lidí. A ti teď plánují použít svůj starý trik: vzít si půjčky jménem Ukrajiny, vybrakovat ty prachy a nechat zemi váznoucí v dluzích. Rozprodávají státní aktiva Západním společnostem a žádají NATO, aby tam přišlo, a ochránilo tyto investice.

Hrají tvrdou hru s okopáváním kotníků a vší špatností. Zemí se plíží Černé gardy nových SS podobných ozbrojenců neonacistického Pravého sektoru. Zatýkají nebo vraždí disidenty, aktivisty a žurnalisty. Po Novorosiji, tj. v pro-ruských provinciích Východu a Jihovýchodu se rozprostřely stovky amerických vojáků patřících „soukromé“ společnosti Academi (bývalá Blackwater). MMF nadiktovaná reforma seřízla penze na polovinu a zdvojnásobila nájemné za bydlení. Na trhu se v místních obchodech zavádí přídělový systém US Army.

Nový kyjevský režim také odhodil poslední přetvářku s hrou na demokracii, když z parlamentu vyloučil komunisty. Tím se zavděčili u USA a dalších. Vyhoď komunisty, požádej o NATO, odsuď Rusko, zorganizuj gay-parády a pak si můžeš dělat úplně všechno, třeba si smažit občany po tuctech zaživa. A tak to dělají.

Nejdrsnější represe se rozpoutaly v průmyslové Novorosiji, jelikož její pracující třídě se celá ta spousta oligarchů a ultranacionalistů hnusí. Po žhnoucím pekle Oděsy a svévolných odstřelech v ulicích Melitopolu se dvě rebelující provincie Doněck a Lugansk chopily zbraní a vyhlásily svou nezávislost na Kyjevském režimu. Dostaly se pod palbu, ale nevzdaly se. Dalších šest rusky mluvících průmyslových provincií Novorosije začali rychle zastrašovat. Rusko nezasahovalo a rebelii nepodpořilo, čímž hrozně vystresovalo ruské nacionalisty jak na Ukrajině, tak v samotném Rusku, kteří mumlají něco o „zradě“. Skoro jako by si osvojili válkychtivou rétoriku McCaina a Brzezinského.

Putinova úcta k suverenitě ostatních je nesnesitelná. Chápu ale, že těm, co tolik slýchávají, že Putin je nový Hitler, to zní jako žert. Putin ve skutečnosti, než vstoupil do Tajné služby, prošel právním vzděláním. Je to vyznavač lpící na mezinárodním právu. Jeho Rusko se vměšovalo do jiných států daleko méně i než taková Francie či Anglie, natožpak USA. Ptal jsem se jeho vedoucího poradce pana Alexeje Puškova, proč Rusko nezkusilo ovlivnit ukrajinský názor, když to v Kyjevě hučelo samými americkými a evropskými činiteli. „Myslíme si, že vměšovat je špatné,“ odpověděl jako dobrý žák Nedělní školy. Je dost pravděpodobné, že Putinovi poradci neodhadli sentiment veřejnosti: „Většina obyvatelstva Novorosije nesnáší kyjevský režim, ale jelikož jsou politicky pasivní a konzervativní, tak se jeho vládě podvolí,“ odhadovali poradci. „Rebelové jsou malá banda buřičů bez masové podpory, a na takové se nelze spolehnout,“ mysleli si. Putin v souladu s tím rebelům poradil, aby referendum odložili naneurčito, což je zdvořilý způsob jak říci: „Zrušte to.“

Ti s jeho požadavky nesouhlasili a s obdivuhodnou chladnokrevností a přesvědčením masově hlasovali pro odtržení od kolabující Ukrajiny. Účast byla daleko vyšší, než se čekalo, a podpora tomuto kroku skoro naprostá. Insider z Kremlu řekl, že Putinovi poradci tento vývoj nečekali.

Možná to ale ti poradci četli dobře, došlo však ke třem vývojům, které změnily názor voličů, a vyhnaly ty tiché lidi jak na barikády, tak k volebním urnám:

1. Tou první byl zběsilý holocaust v Oděse, kde poklidné a lehkomyslně neozbrojené demonstrující pracující náhle přepadli režimní hulváti (ukrajinský ekvivalent íránských basidžů) a nahnali je do Ústředí odborů. Budovu zapálili a krajně pravicové pro-režimní Černé gardy s rozestavěnými snipery čekaly, aby v podstatě postřílely ty, co by snad unikli. Asi tak padesát převážně postarších rusky mluvících pracujících buď uhořelo zaživa, nebo byli postříleni, když se snažili dostat do oken a dveří. Tahle strašlivá událost se pro ukrajinské nacionalisty stala příležitostí k oslavám a radosti, když tito o svých zamordovaných krajanech mluvili jako o „smažených broucích.“ Povídá se, že tohle autodafé zorganizovala úderná komanda židovského oligarchy a despoty Kolomojského, který touží mít přístav Oděsu ve svém panství.

2. Druhou byl útok v Mariupolu z 9. května 2014. Tento den se v Rusku a na Ukrajině slaví Den vítězství (přičemž Západ oslavuje 8. května). Kyjevský režim všechny oslavy vítězství zakázal. V Mariupolu Černé gardy zaútočily na mírumilovné a neozbrojené město, zapálily policejní ústředí a zabíjely místní policajty, kteří odmítli potlačit oslavný průvod. Poté hulváti Černých gard do městských ulic vypustili obrněné vozy, zabíjeli občany a ničili majetek. Západ ani nemukl a vůbec neprotestoval; ani Nuland ani Merkel nebyly z této masové vraždy zděšené, jako byly z Janukovyčových umírněných pokusů kontrolovat dav. Lidé těchto dvou provincií se cítili být opuštěni; pochopili, že je nikdo neochrání, a zachránit se musí jedině sami, a tak šli volit.

3. Tím třetím vývojem byla bizarní volba poroty Eurovize s vybráním rakouského transvestity Conchita Wurst za vítěze jejich pěvecké soutěže. Novorosijci se rozhodli, že součástí takovéto Evropy být nechtějí. Ve skutečnosti to nechtějí ani lidé v Evropě: na povrch uniklo, že většina britských diváků dávala přednost polskému duu Donatan a Cleo s tím jejich Jsme Slované. Donatan je napůl Rus a měl v minulosti soudní spor, když vychvaloval ctnosti pan-slavismus a úspěchy Rudé armády, píší v Independent. Politicky korektní porotci ale dali přednost „oslavě tolerance“, tj. dominantního paradigmatu uvaleného na Evropu. Je to už druhý transvestita, který v této nesmírně zpolitizované soutěži zvítězil; tím prvním byla izraelská zpěvačka Dana International. Takovouto posedlost trans-pohlavností nevzali Rusové dobře, a ani Ukrajinci.

Rusko sice už zkorigovalo svá hlediska, ale stejně nemají v úmyslu vstoupit se svými vojsky do těchto dvou rebelských republik, pokud je k tomu nepřinutí dramatický vývoj.

 

Ruské plány

Představte si: nafintili jste se na slavnostní noc na Broadwayi, ale vaši sousedé se pustili do zuřivé rvačky, a tak se vy musíte vyzbrojit a potýkat se s těmito potížemi, místo abyste si užívali show, večeře, a možná i rande. V takové situaci se kvůli ukrajinskému průšvihu ocitl Putin.

Rusko před několika měsíci vynaložilo nesmírné úsilí, aby se na něj pohlíželo jako na velice civilizovaný evropský stát první kategorie. A takové bylo poselství Olympijských her v Soči: obnovená značka Ruska, až snad nově vynalezené Rusko, zrovna tak jako se kdysi stal Petr Veliký součástí Prvního světa; úžasná země se silnou evropskou tradicí Lva Tolského a Maleviče, Čajkovského a Dighileva, země umění, odvážných sociálních reforem i technických úspěchů, s modernou a dále – s Ruskou Natašou Rostovou, co řídí vrtulník Sirkorsy. Putin utratil $60 miliard, aby se takovýto obraz rozšířil.

Ten starý lišák Henry Kissinger moudře řekl:

[quote align="center" color="#999999"]

Putin za Olympiádu utratil $60 miliard. Provedli zahajovací a uzavírací ceremoniály pokoušející se Rusko předvést jako normální progresivní stát. Takže není možné, aby o tři dny později svévolně zaútočili na Ukrajinu. Není pochyby, že Ukrajinu vždy chtěl dostat do podřízeného postavení. A vždy ve všech dobách, kterýkoliv významný Rus, se kterým jsem se kdy setkal, včetně disidentů jako Solženicyn a Brodskij, na Ukrajinu pohlíželi jako na součást ruského dědictví. Nemyslím si ale, že by se do toho zrovna teď chtěl po hlavě pustit.[/quote]

Avšak Washingtonští jestřábi se rozhodli udělat vše, co je možné, aby Rusko podrželi mimo partu. Ti se děsí, že takový obrázek „normálního progresivního státu“ jako je Rusko, by mohl z NATO udělat zbytečnost a podvrátit evropskou závislost na USA. Ti jsou neochvějně odhodláni udržet si svou hegemonii otřesenou Syrskou konfrontací. A tak napadli ruské pozice na Ukrajině a zosnovali násilný puč s instalací zuřivě anti-ruského režimu s podporou fotbalových chuligánů a neonacistů placených židovskými oligarchy a americkými daňovými poplatníky. Tito vítězové zakázali ruský jazyk a připravovali zrušení dohod s Ruskem ohledně námořní základny na Krymu v Sevastopolu u Černého moře. Z této základny by se stala ohromná nová základna NATO kontrolující Černé moře a ohrožující Rusko.

Putin si s tím musel rychle poradit, a to i udělal tím, že akceptoval požadavek Krymského lidu na připojení k Ruské federaci. To vyřešilo okamžitý problém s touto základnou, ale problém Ukrajiny, jako takové, zůstal.

Ukrajina není pro Rusko žádná cizí entita, je to západní půlka Ruska. Ta byla v roce 1991 od zbytku uměle při kolapsu SSSR oddělena. Lidé obou části jsou vzájemně provázáni příbuzenstvím, kulturou a pokrevními pouty; jejich ekonomiky jsou v provázaném propojení. Ač je oddělený životaschopný ukrajinský stát jistě možný, „nezávislý“ ukrajinský stát nepřátelský k Rusku životaschopný není a žádný ruský vládce ho nemůže tolerovat. A to ať je to z vojenských, nebo z i kulturních důvodů: Kdyby Hitler začal válku s Ruskem z jeho současných hranic, tak by Stalingrad zabral za dva dny a Rusko by zničil za týden.

Více pro-aktivní ruský vládce by do Kyjeva vojska už dávno poslal. Tak to udělal i car Alexej, když se o něj v 17. století hádali Poláci, Kozáci a Tataři. Stejně to udělal i car Petr Veliký, když jej v 18. století okupovali Švédové. Stejně to udělal i Lenin, když Němci zřídili Ukrajinský protektorát (ten nazval jeho zřízení „obscénním mírem“). Stejně to udělal i Stalin, když Němci v roce 1941 okupovali Ukrajinu.

Putin stále doufá v řešení tohoto problému mírovými prostředky a spoléhá na veřejnou podporu Ukrajinského lidu. Ve skutečnosti před zabráním Krymu většina Ukrajinců (téměř všichni Novorosijci) převážně podporovali nějaký druh unie s Ruskem. Jinak by ten kyjevský puč nebyl zapotřebí. Násilné převzetí Krymu ale dost vážně přitažlivost Ruska narušilo. Ukrajinským lidem se to nelíbilo. To sice Kreml předvídal, ale Krym z několika důvodů museli přijmout. Zaprvé ztráta námořní základny v Sevastopolu ve prospěch NATO byla příliš strašná vůči jakékoliv uvažované alternativě. Zadruhé Ruský lid by nechápal, kdyby Putin Krymcům odmítl pomoci.

Washingtonští jestřábi pořád doufají, že Putina přinutí, aby vojensky intervenoval, jelikož by jim to poskytlo příležitost Rusko izolovat a udělat z něj obludný stát páriů, vybičovat obranné výdaje a poštvat Evropu s Ruskem jednoho proti druhému. Těm na Ukrajině a Ukrajincích nezáleží, jen jich chtějí použít jako záminku k dosažení geopolitických cílů.

Evropanům by se líbilo, aby Ukrajinci utíkali, aby mohli muže importovat jako „ilegální“ dělníky a ženy jako prostitutky, Ukrajinu vytunelovat a kolonizovat. Udělali to už s Moldávií, malou sestrou Ukrajiny a nejbídnější post-sovětskou republikou. Co se týče Ruska, EU by nevadilo ho trochu setřít, aby se nechovali tak pánovitě. Ale EU na to není zas tak moc žhavá. Jsou tu tudíž rozdíly v přístupu.

Putin by dal přednost pokračování s modernizací Ruska. Tu tato země naléhavě potřebuje. Infrastruktury jsou dvacet, třicet let zaostalé za Západem. Mladí Rusové znechucení touto zaostalostí často dávají přednost odchodu na Západ, a tenhle odliv mozků Rusku způsobuje značné škody, přičemž obohacuje Západ. I Google je výsledkem tohoto odlivu mozků, protože i Sergey Brin je imigrant z Ruska. Stejně je to se statisíci ruských vědců a umělců hemžících se v každé Západní laboratoři, divadle a orchestru. Politická liberalizace nestačí: mladí lidé chtějí dobré silnice, dobré školy a kvalitu života srovnatelnou se Západem. A tohle jim chce Putin zajistit.

Vede si dobře. Moskva má teď kola zdarma a Wi-Fi v každém parku stejně jako Západoevropská města. Vlaky se modernizovaly. Postavily se statisíce bytů, ještě více než za sovětské éry. Platy a penze za poslední desetiletí vyrostly sedm až desetkrát. Rusko je pořád ještě dost omšelé, je ale na správné cestě. Putin s tou modernizací chce pokračovat.

Co se týče Ukrajiny a dalších bývalých sovětských států, Putin by dal přednost, kdyby zůstaly nezávislé, byly přátelské a pracovaly tak nějak pozvolna v pohodě na integraci a la Evropská unie. Nesní o novém impériu. Takové návrhy by zamítl, protože by zdržely jeho modernizační plány.

Kdyby ti zrůdní neoconi netlačili tak na pilu vyhnáním legitimního presidenta z Ukrajiny a s instalací své loutky, svět si mohl užívat dlouhého období míru. To by ale opadla potřebnost Západní vojenská aliance pod vedením USA a vypařila by se i jejich hegemonie. Mír by nebyl pro americká vojska a hegemonii budující mediální mašinérii dobrý. Takže sny o míru během období našich životů zůstanou jen tím snem.

 

Co Putin udělá?

Putin se zkusí vyhnout vyslání vojsk tak dlouho, jak to bude jenom možné. Bude sice muset nějak ochránit ty dvě odštěpenecké provincie, toho lze ale dosáhnout vzdálenou podporou tak nějak, jako USA podporovaly rebely v Sýrii, aniž by ‚spočinuly nohou na tamní půdě.‘ Nedojde-li ke krveprolití velkého rozsahu, tak by ruská vojska mohla jen stát opodál a shlížet na Černé gardy a další prorežimní síly.

Putin zkusí spolu se Západem najít dohodnuté uspořádání o sdílení autority, vlivu a ekonomického zapojení v tomto zhrouceném státě. To by šlo provést pomocí federalizace nebo pomocí koaliční vlády, nebo i přes rozdělení. Rusky mluvící provincie Novorosie, jako je Charkov (průmysl), Nikolajev (stavba lodí), Oděsa (přístav), Doněck a Lugansk (doly a průmysl), Dněpropetrovsk (rakety a high-tech), Záporoží (ocelářství), Cherson (voda pro Krym a stavba lodí), ty všechny jsou zařízeny, vybudovány a osídleny Rusy. Ty by se od Ukrajiny mohly odtrhnout a vytvořit nezávislou Novorosii, středně velký stát pořád větší než všechny sousední státy (kromě Ruska). Tento stát by mohl vstoupit do Unie států Ruska a Běloruska, anebo do celní unie vedené Ruskem. To zbytkové torzo Ukrajiny by si mohlo jít po svém, dokud by se nerozhodlo, jestli se přidat ke svým slovanským sestrám na Východě. Takovéto uspořádání by vytvořilo dva dost soudržné a homogenní státy.

Další možností (v tomto okamžiku daleko méně pravděpodobnou) by bylo trojstranné rozdělení zkrachované Ukrajiny na Novorosiu, Ukrajinské torzo a Halič s Volyní. V takovém případě by Novorosija byla silně pro-ruská, Ukrajina by byla neutrální a Halič by byla pro-Západní.

EU by to akceptovala, ale USA by nejspíš nesouhlasily s žádným sídlením moci na Ukrajině. Z nadcházející přetahované je vynoří jeden ze dvou jako vítěz. Pokud se Evropa a USA rozdělí, tak zvítězí Rusko. Pokud by Rusko akceptovalo pro-Západní postoj a prakticky celou Ukrajinu, tak by zvítězily USA. Ta přetahovaná může vybuchnout a vyvolat všeobecnou válku s mnoha účastníky a s možným použitím jaderných zbraní. Jde o případ hry na kuře z teorie her, kdy to ti se silnějšími nervy a méně podléhající fantaziím udrží ve svém kurzu.

 

Pro a proti

Zatím je příliš brzy předpovídat, kdo v nadcházející konfrontaci zvítězí. Pro ruského presidenta je vzít si Ukrajinu nebo přinejmenším Novorosii extrémně lákavé, to ale není snadný úkol, a navíc je takový, který by nejspíš vyvolal spoustu nepřátelství ze strany Západních mocností.

Se začleněním Ukrajiny by byla obnova Ruska z roku 1991 dokončená, jeho síla by se zdvojnásobila, jeho bezpečnost by byla zajištěná a smrtelná hrozba by byla zažehnaná. Rusko by se opět mohlo stát velikým. Lid by Putina uctíval jako Sjednotitele ruských zemí.

Avšak ruské úsilí vypadat jako moderní mírumilovný progresivní stát by bylo zmařeno; nahlíželo by se na něj jako na agresora, bylo by vyloučeno z mezinárodních orgánů. Sankce by byly nepříjemné; mohl by být zakázán dovoz pokročilých technologií jako v sovětském období. Ruská elita se zdráhá ohrozit své dobré živobytí. Ruská vojska začala s modernizací teprve nedávno a nejsou ještě natěšená na boj, a možná ještě deset let nebudou. Kdyby se ale cítili zahnáni do kouta, kdyby třeba NATO vstoupilo na Východní Ukrajinu, tak by do boje vstoupili každopádně i tak.

Někteří ruští politici a pozorovatelé si o Ukrajině myslí, že je to ekonomický cedník a vyřešit její problémy by bylo příliš drahé. Tohle hodnocení sice přináší ‚hořkou pachuť‘, je ale všeobecně rozšířené. I ten nový zajímavý hlas na webu, The Saker, jej prosazuje. „Jen ať se EU a USA o Ukrajince postarají, však oni se vrátí zpět k Matce Rusi, až budou mít hlad,“ říká. U nich je ale ten problém, že jim už nikdo nedovolí si to rozmyslet. Junta se neuchopila moci násilím jen proto, aby o ni přišla ve volební urně.

Mimo to, Ukrajina není zase v tak špatném stavu, jak někteří lidé tvrdí. Ano, stálo by to biliony udělat z ní Německo nebo Francii, to ale není nutné. Ukrajina může dosáhnout vývojové úrovně Ruska velice rychle – v unii s Ruskem. Pod EU-MMF-NATO se z Ukrajiny ten cedník stane, pokud jím už není. To samé ale platí i pro všechny ostatní východoevropské ex-sovětské státy: mohly by skromně prosperovat s Ruskem, jako Bělorusko a Finsko, nebo trpět únikem obyvatelstva, nezaměstnaností a chudobou s Evropou a NATO proti Rusku, jako Lotyšsko, Maďarsko, Moldávie a Gruzie. Je v zájmu Ukrajinců, aby se v nějakém rámci sdružili s Ruskem; a Ukrajinci to chápou, což je také důvod, proč jim demokratické volby nedovolí.

Vřící Novorosia má potenciál tuhle hru změnit. Pokud sice ruská vojska nepřijdou, ale Novorosijští rebelové vymlátí kyjevskou ofenzivu, pustí se do protiofenzivy a obnoví kontrolu nad celou zemí, i přes Putinovo naléhání na usmíření, potom si Ukrajina vydobude svůj úděl plnocennou občanskou válkou.

Putin z osobního hlediska stojí před těžkou volbou. Ruští nacionalisté mu nezapomenou, pokud se Ukrajiny vzdá bez boje. USA a EU hrozí životu samotného ruského presidenta, jelikož se jejich sankce zaměřují na Putinovy blízké druhy, čímž je povzbuzují, aby se Presidenta zbavili nebo ho i zavraždili a zlepšili své vztahy s mocným Západem. Válka může vypuknout kdykoliv, jako se to stalo v uplynulém století dvakrát – Rusko se jí ale pokoušelo v obou případech vyhnout. Putin ji chce přinejmenším odložit, ale ne za každou cenu.

Jeho volba není snadná. S tím, jak Rusko vytrvává spolu s tím, jak USA zdvojnásobují rizika, tak se svět blíží k jaderné propasti. Kdo vyměkne?

Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj: globalresearch.ca