Zatímco celý svět byl zaujatý ukrajinskými záležitostmi, Turecko a Saúdská Arábie podněcovaly Washington, aby se rozhodl k využití situace a rozšířil svou intervenci do Sýrie, kde vládní síly od rebelů úspěšně dobývají zpět své pozice. Při tom byl největší špinavostí masakr arménského obyvatelstva v městečku Kasab u hranic s Tureckem, kam 27. března s finanční a politickou podporou Rijádu za účasti tureckých důstojníků vpadly jednotky radikální extremistické, islamistické skupiny Džhabgat en-Nusra. Je příznačné, že turecká protivzdušná obrana v oblasti Kasabu nad územím Sýrie sestřelila také syrský bitevník s tvrzením, že tento údajně vletěl do tureckého vzdušného prostoru.


Militanti pro-saúdské skupiny vnikli do města z tureckého území, kde je před tím vycvičili důstojníci Turecké armády. V tomto městečku žilo asi 2 000 arménských křesťanů a dalších několik stovek Arménů v pěti vesnicích kolem. Tito vytvořili sebeobranné jednotky a dlouho Džhabgat en-Nusra vzdorovali. Avšak tentokrát použili Turci dělostřelectvo a vojenské letadlo, aby islamisty podpořilo, ti pak prorazili do těchto osad a provedli tam skutečný masakr. Zabito bylo více než 40 mužů a během toho, jak vylupovali a do Turecka odváželi majetek arménských obyvatel, tak zneužívané ženy trpěly násilím. Téměř veškeré obyvatelstvo této lokality uprchlo do Latakie.

Všechno to bylo v tradici turecké genocidy Arménů a křesťanů z let 1915-1923 během Otomanské vlády, kdy bylo vybito asi 5 milionů křesťanů včetně 1,5 milionu Arménů. To ovšem nepřekvapuje, vezmeme-li v úvahu fakt, že mezi těmito militanty bylo mnoho tureckých důstojníků. Hmotné důkazy turecké účasti v této „operaci“ posbírali Alevité a Arabové žijící v Turecku v oblasti Hatay přilehlé k hranicím se Sýrií, kteří se do Turecka přestěhovali z rozhodnutí Francie se Sanjakem z Alexandretta, ta měla v té době mandát k vládě nad Sýrií a Libanonem. Avšak na žádost papeže zůstal Kasab součástí Sýrie. Navíc je tu hlas ze záznamu schůze turecké vlády vedené Erdoganem, jenž před tím proběhla, který byl vystaven na YouTube, a ten se vyptával na připravenost provokací, o kterých diskutovali, aby vyfabrikovali záminku k vpádu do severních regionů Sýrie až k Aleppu, aby rebely zachránili před porážkou.

Na žádost Damašku proběhla schůzka Rady bezpečnosti OSN. Syrský trvalý vyslanec u OSN Bashar al-Jaafari řekl, že vláda Recepa Erdogana v Turecku přímo podporuje teroristické skupiny uvnitř Sýrie, čímž se vměšuje do vnitřních záležitostí této země a eskaluje tam napětí. Uvedl, že uniklý záznam konverzace mezi vedoucími tureckými činiteli zabývající se ospravedlněním agrese v Sýrii byl významným mezinárodním skandálem. OSN by měla tyto skutečnosti odsoudit, jelikož porušují rezoluce této organizace stejně jako uznat realitu událostí, které tam probíhají. Bashar al-Jaafar na Radu bezpečnosti naléhal, aby ukázala na tureckou vládu, která je za tuto eskalaci terorismu otevřeně porušujícího suverenitu členského státu OSN v Sýrii odpovědná tím, že umožňuje teroristům útočit na Sýrii z tureckého území. Tento diplomat řekl, že pokusy některých stran zpochybňovat autenticitu těchto nahrávek byly prostě směšné. „Turecká vláda se dopouští agrese vůči Sýrii už od samého počátku krize. Turecký vyslanec při OSN si sice myslí, že námi přednesená podezření nestojí za odpověď, ale jeho vláda se musí vyjádřit k tomuto obrovskému skandálu, který zveřejnila i turecká média. Samozřejmě, pokud opravdu budou mít odvahu na to odpovídat,“ řekl al-Jaafari.

Tento diplomat poukázal, že události, které se odehrály v Kasabu, jsou zločinem proti syrským civilistům, „k nimž patřili i Arménci, jejichž předkové uprchli ve 20. letech před Otomanskými masakry, a ti jsou dnes vystaveni podobným masakrům organizovaným potomky Otomanů.“ Byly to turecké úřady, kdo pomocí svých tanků a dělostřelectva poskytoval krytí těm Čečenům, Saúdům, Afgháncům, Tunisanům a dalším teroristům financovaným Katarem a Saúdskou Arábií, řekl tento reprezentant Sýrie.

Al-Jaafari řekl, že Erdogan tento útok podporoval, protože ve strachu z porážky v nadcházejících volbách neváhal obětovat nevinné Syřany v Kasabu a v dalších lokalitách, jen aby odvrátil pozornost turecké veřejnosti od vršících se pochybení, jichž se dopouštěl během let svého úřadování. Al-Jaafari řekl, že tohle byl dvojí zločin, který v první řadě porušil syrskou suverenitu a zvětšil rozsah násilností, a zadruhé manipuloval se zájmy Tureckého lidu.

Je příznačné, že masakr Arménů v Kasabu USA neodsoudily – i když ve Spojených státech žije asi 1,5 milionu Arménů, kteří v této zemi formují vlivnou lobby. To je pochopitelné. Po událostech na Ukrajině a přistoupení Krymu k Rusku hledá Washigton nějaké způsoby, jak se za to Moskvě pomstít, třebas prostřednictvím třetích zemí. Navíc, jak je známo, Rusko podporuje Sýrii. Spojené státy už začaly s rozhovory o zřízení bezletových zón v severní a jižní části Sýrie, kde by mohly být síly rebelů umístěny pod leteckým krytím NATO. Ve Washingtonu se navíc ozývají hlasy o zásobování rebelů těžkými zbraněmi včetně tanků a MANPADů. Pouze skutečnost, že Sýrie zatím zničila jen 50% svých zásob chemických zbraní, zdržuje Washington od aktivnější činnosti. Presidentovi Obamovi se během jeho návštěvy Rijádu teď nepovedlo domluvit smlouvu s vládci Saúdsko-arabského království o vyčlenění 15 miliard dolarů na podporu nové vlády na Ukrajině výměnou za ještě agresivnější americkou politiku vůči Sýrii. Ovšem tento přístup Washingtonu je ale i tak v každém případě příspěvkem k politice vyčištění Středního východu od křesťanů prosazované Saúdskou Arábií, Katarem a Tureckem. Věci se zatím mají tak, že mnozí křesťané včetně Arménů uprchli do Libanonu a Evropy. USA navíc zorganizovaly skutečný exodus křesťanů z Iráku, kdy z této země, kde bylo skoro 1,2 milionu pravoslavných, katolických a protestantských křesťanů, už uprchl skoro milion křesťanů různých vyznání, včetně těch, co odešli do Sýrie a Libanonu. Takový byl výsledek americké okupace, která vedla k vzestupu radikálních islamistických hnutí. Obamovo pokrytectví je tudíž dost evidentní a tentokrát se předvedlo ve vztahu k masakru Arménů v Kasabu.