Tak jako každý rok i letos 10. března vyvěšovali roztodivní kvazihumanisté, ekoteroristé a pravdoláskaři tibetskou vlajku a demonstrovali před ambasádou ČLR, aniž by cokoliv věděli o skutečné historii Tibetu. Předstírají, že Tibet pod vládou dalajlámy byl demokratickou zemí, kde se všichni modlili a měli se skvěle. Média za pomoci těchto lidí vytváří dojem, že Tibet byl během krátkého období formální nezávislosti rájem na zemi a výkladní skříní lidských práv. Ve skutečnosti se jednalo o feudální otrokářskou orientální despocii. Připomeňme si některá známá i méně známá fakta z dějin této malebné země. Čína vykonávala svrchovanost nad Tibetem od 13. století, kdy v zemi vládla dynastie Jüan. V 19. století se Tibet stal křižovatkou strategických zájmů velmocí, zejména Velké Británie a Ruska. Během éry Čínské republiky (1912 – 1949) využilo Britské impérium chaotické situace probíhající občanské války mezi Kuomintangem a komunisty s cílem oddělit Tibet od Číny.

Ten se stal formálně nezávislým státem, ve skutečnosti britským protektorátem. Po odchodu čínských jednotek v roce 1912 byla až do 40. let 20. století britská posádka jedinou zahraniční vojenskou složkou přítomnou na tibetském území. Po vyhlášení ČLR byl v roce 1951 Tibet opětovně připojen k Číně a došlo ke svržení náboženského feudálně-otrokářského řádu. I přes četné excesy v Maově éře tzv. kulturní revoluce a Velkého skoku vpřed doznal Tibet v pozdějších letech nebývalého rozvoje. Životní úroveň a gramotnost obyvatel se zvýšila. V roce 1965 byla oficiálně vyhlášena Tibetská autonomní oblast.

Tibet pod vládou dalajlámy byl feudálně nevolnickou společností, připomínající evropský středověk. Místní správní úředníci, šlechta a vysocí lámové, kteří tvořili méně než 5 % populace, vlastnili veškerou zemědělskou půdu a dobytek. Disponovali rovněž vládou nad životem a majetkem lidí. Nevolníci a otroci, představující 95 % populace, přirozeně neměli žádnou osobní svobodu a zacházelo se s nimi jako s věcmi. Vlastnili je buď vládní úředníci, aristokraté nebo vysocí lámové. Po generace byli připoutáni k půdě patřící feudálním pánům. Čím více měl pán nevolníků, tím byl bohatší. Mohl je půjčovat, dávat jako vklad do hry, zastavovat na hypotéku, darovat je či prodat. V případě, že nastávající manželé patřili různým pánům, musel být jejich sňatek schválen oběma pány. Někdy si nevolník musel svou manželku od pána koupit. Jakmile se nevolníkovi narodilo dítě, stalo se majetkem pána. Lichva, robota a vysoké daně tvořily pilíře režimu. Všechny stupně místních vlád a úřadů používaly lichvy, neboť vláda chápala praxi půjčování peněz a vybírání úroků za svou úřední povinnost. 80 – 90 % nevolníků bylo zadluženo nebo zatíženo dědičným dluhem.

Podstatou systému byla kombinace náboženské a politické moci pánů, utiskujících lidi duchovně i politicky. Místní vládu tvořili vysvěcení lámové a aristokraté, reprezentující zájmy vlastníků nevolníků. Některé velké kláštery měly právo jmenovat úředníky, zřizovat soudy a vězení a vykonávat soudní moc. V zájmu posílení politicko-náboženského systému byla přijata celá série zákonů ke sjednocení náboženské a sekulární vlády. Podle zákoníku představovalo vládnutí tří typů pánů boží vůli, nevolníci byli předurčeni trpět a nesměli se stát tvůrci vlastního osudu. Jestliže někdo porušil právo, soudy ho potrestaly např. vyloupnutím očí, uříznutím nosu a uší, useknutím rukou a nohou, nucením nosit na hlavě kamenný klobouk atd. V důsledku splynutí náboženské a sekulární vlády se náboženství stalo dominantní ideologií. Všechny nové myšlenky, kultura, věda či technika byly považovány za bludařství. Popularizace rozvoje vědy a kultury byla potlačována.

V důsledku otrokářského systému se celá země dostala do stavu stagnace, zaostalosti a tvrdého potlačování společenského pokroku. Sociální rozpory se každým dnem zostřovaly. Zemědělci obdělávali půdu dřevěnými pluhy a motykami, nemajíce moderní stroje. Výsledkem toho byla velmi nízká produktivita práce. 90 % Tibeťanů bylo negramotných. Průměrná délka života dosahovala 35,5 let. Otroci a nevolníci bojovali za svou existenci na samé hranici bídy, hladu a smrti. Bránili se vykořisťování a útlaku pomalou prací, odmítáním platit daně a vykonávat robotu, útěky a revoltou. Trpěli v reálném životě s nadějí na lepší život po smrti. Tato situace nebyla záležitostí středověku, ale doby před rokem 1959, dokud vládl dalajláma. V posledních letech však Tibet prochází výraznou modernizační vlnou. V roce 2006 byla uvedena do provozu nejvýše položená železnice na světě a letos bude zahájena výstavba nejvýše položeného letiště světa, což ještě více podpoří turistický ruch a rozvoj Tibetu. Kritici těchto projektů nechtějí Tibet jako moderní zemi s vyspělou infrastrukturou a zvyšující se kvalitou života. Zřejmě teskní po časech středověké otrokářské despocie, kdy místo asfaltových silnic existovaly jen prašné cesty.

U příležitosti oslavy zahájení Lunárního nového roku Draka jsem navštívil velvyslanectví ČLR v Praze. Při neformální diskusi vyjádřili čínští přátelé silné znepokojení nad přijímáním dalajlámy – nejen jako duchovního vůdce, ale jako představitele země – českými politiky na nejvyšší úrovni. Přirovnali to k situaci, jako kdyby byli případní moravští separatisté přijímáni v Pekingu ministrem zahraničí nebo prezidentem. Peking vnímá každou podporu separatismu jako útok na územní celistvost Číny, což přirozeně brání otevřenějším vztahům, silnějšímu vstupu českých firem na čínský trh a škodí ekonomickým, potažmo národním zájmům ČR. České místo rychle zaujmou jiné státy, které nemají potřebu dalajlámu přijímat a při každé příležitosti kritizovat lidsko-právní situaci v lidové Číně. Je třeba znovu připomenout, že pro rozvoj česko-čínských vztahů se nejvíce zasloužil Jiří Paroubek, na jehož dílo nedokázaly pravicové vlády navázat. Po nástupu Topolánka a Schwarzenberga vztahy mezi Pekingem a Prahou ochladly a začaly stagnovat. V situaci, kdy je Čína tahounem světové ekonomiky, si nemůžeme takovou politiku dovolit, obzvláště když se česká vláda zajímá o lidská práva jen tam, kde se jí to hodí.

Ondřej Kosina

Poslední příspěvky autora:

 

Zdroj: http://www.vasevec.cz