Jak se Krym připravuje na hlasování v sobotu 16. března v kritickém referendu o své budoucnosti, dosáhla rétorika ze Západu a jeho propagandistické mašinérie nové a směšné úrovně pokleslosti. Nejenže americký president Barack Obama a jeho administrativa udělali vše, aby na Ukrajině podryli demokracii, ale teď, ve snaze zbavit demokratický proces legitimity, se už uchýlili k těm nejnestoudnějším formám pokrytectví. Ve čtvrtek 6. března mluvil president Obama o tomto referendu a o problému Krymu. Ve svém připraveném proslovu Obama kategoricky konstatoval, že Spojené státy výsledky krymského referenda neuznají.


Argumentoval, že to by porušilo jak „ukrajinskou ústavu, tak mezinárodní právo.“ Obama s touto komedií pokračoval, když uvedl, že: „V roce 2014 jsou už minulostí dny, kdy šlo hranice překreslit za zády demokratických vůdců.“ Stejně jako se všemi prohlášeními pronesenými americkou vládou a konkrétně presidentem, abychom je mohli účinně zkritizovat, musíme je uvést do kontextu a provést jejich rozklad.

V první řadě a především je tu otázka demokracie a konkrétněji toho, jakou si Washington zrovna přesně vybere definici tohoto perverzně zneužívaného slova. Když Obama mluví o tzv. „dočasné vládě“ v Kyjevě vedené Jacenjukem a jeho společníky jako o „demokratických vůdcích“, tak předvádí buď naprostou absenci pochopení slova demokracie, nebo což si myslím, že pravděpodobnější, vyložené opovržení demokratickými principy. Když Obama mluví o nevoleném spolku, který uchvátil v Kyjevě politickou moc násilím a ve spolupráci s nacistickými živly, jako o „demokratických vůdcích“, tak odhaluje sebe a svou administrativu jako cynické oportunisty, jejichž zájmy nespočívají v demokracii, nýbrž v geopolitické agendě vedené výlučně strategickými zájmy.

Přirozeně, že i odkazy na ukrajinskou ústavu a mezinárodní právo jsou rovněž hluboce falešné. Obama a obecněji americký imperiální systém o mezinárodním právu mluví čistě jen, když se to hodí jejich zájmům, a naprosto ho opomíjí, když se nehodí. Ve skutečnosti to lze dost jasně ilustrovat na washingtonských válkách a agresích posledních dvou desetiletí včetně ilegálních válek v Afghánistánu, Iráku a Libyi, ani nemluvě o už návykovém porušování mezinárodního práva v Somálsku, Jemenu, Pákistánu a po celém světě.

Nejdůležitější postřeh v tomto je ten, že US uznávají demokracii a mezinárodní právo jen, když se to hodí jejich zájmům. Navíc pokrytectví US ohledně demokracie je do očí bijící, když přezkoumáme nedávné historické precedenty Kosova a Jižního Súdánu. V obou těchto případech přesně ti samí jedinci, kteří dnes řvou o mezinárodním právu, a argumentují proti právu Krymu určit svoji vlastní budoucnost, byli u tohoto mnohamluvně a bez rozpaků příznivci přesně stejného druhu „demokratických aspirací.“

Kosovo, Jižní Súdán a amnézie Washingtonu

Skutečnost, že president Obama a americký politický establishment vystoupili proti referendu na Krymu, by neměla překvapovat. Washington nemá zájem na sebeurčení lidu Krymu, ani netouží, aby v Kyjevě zůstala nedostatečně neoliberální a fašisty kontrolovaná vláda. US místo toho mají v první řadě starost, jak delegitimizovat demokratický proces na Krymu, aby tomuto regionu bránily ve sblížení s Ruskou federací a v možné integraci s ní. Jak je zajímavé, že během několika krátkých let US přešly od šampiona „demokracie“ a „sebeurčení“ k zarytému nepřátelství vůči tomu.

V roce 2008 proběhlo referendum o otázce nezávislosti v Kosovu, v regionu, který byl před tím součástí Srbska. Protože Spojené státy už téměř dvě desetiletí usilovně pracovaly na rozkouskování bývalé Jugoslávie a států, které se z ní vynořily, tak bylo zjevně dané, že USA budou hlasitým přívržencem a ručitelem za referendum o kosovské státnosti. Všichni členové Obamovy administrativy ve skutečnosti pronášeli prohlášení deklarující, že kosovská nezávislost je triumfem demokracie.

Potom senátor z Illinois a presidentský kandidát Barack Obama vystoupil s plnou podporou pro kosovské referendum. V dopise Národní radě amerických Albánců kandidát Obama napsal:

Podporuji nezávislost Kosova a jeho touhu dovést to až k plné suverenitě. Věřím, že USA by měly v Kosovu pomoci s rozvojem silné demokracie, která bude garantována uplatněním práva, které zabezpečí zájmy všeho lidu. Podporuji i kosovskou integraci do euro-atlantických institucí a toho bude nejlépe dosaženo vytvořením svobodné, tolerantní a bohaté společnosti, která podporuje práva menšin a chrání náboženské a kulturní monumenty.

To by mohlo vypadat, jako by pro Obamovu „suverenita“, „nezávislost“ a „demokracie“ pro Kosovo měla nejvyšší důležitost, i když byla součástí Srbska. Nějak ta „integrace do euro-atlantických institucí“ měla přednost nad čímkoliv, co znamenala suverenita Srbska, a čímkoliv, co by mělo diktovat mezinárodní právo. Samozřejmě, že neuvěřitelné množství záměrného sebeklamu vyžadovaného, aby člověk mohl pronést takováto prohlášení, by nemělo překvapovat. Americký establishment dobře a plně chápal, že v Kosovu nebude žádná tolerance a ochrana práv menšin. Naopak USA podporovaly nezávislost Kosova s vědomím, že tím dojde k čistce srbského vlivu a že se tím de facto stane NATO protektorátem, kterým se stalo.

A tak principy mezinárodního práva v roce 2008 pro Obamu neměly žádnou závažnost, když se jako vládní poradce plně postavil na podporu kosovského referenda. Takže můžeme spravedlivě říci, že Obama podporuje nezávislost a suverenitu, jen když je to na úkor oponujících národů a ve prospěch aliance USA-NATO. Rovněž by se mělo poukázat, že ti, kdo teď obviňují Rusko z „agrese“ na Krymu (i když neexistují žádné důkazy, že rusé síly by se dopustily nějakého násilí) a z porušení mezinárodního práva, jsou ti samí lidé, kteří argumentovali ve prospěch zběsilé bombardovací kampaně proti Srbsku z „humanitárních důvodů.“ V roce 1999 tehdejší senátor a současný ministr zahraničí John Kerry napsal:

V sázce jsou rovněž širší národní zájmy. Je tu dostatečný důvod pro americkou intervenci na základě otázek bezpečnosti, našich závazků k NATO a nesmírné humanitární potřebnosti… Spojené státy a jejich spojenci z NATO pracují na dodržení mezinárodního zákona a standardů civilizovaného chování sdílených velkou většinou našich sousedů a spojenců po celé planetě.

Takže, jen aby bylo jasno, Spojené státy a NATO mají mandát jak pro bombardování Srbska a podporu odtržení Kosova, tak zároveň k tomuto „dodržení mezinárodního práva.“ Nicméně na Krymu, kde je ve skutečnosti ruské obyvatelstvo, jsou tam ruská vojenská zařízení a dlouhodobá dohoda o spolupráci i historické vazby s Ruskem, je to nějak pro změnu porušením mezinárodního práva? Takové do očí bijící dvojí standardy je těžké ignorovat.

Tento postřeh lze dále ilustrovat na Obamově neochvějné podpoře pro nezávislost Jižního Súdánu. Jižní Súdán, odtržený od Súdánské republiky, jednoho z posledních zbývajících protivníků v Africe, je jednou z nejmladších zemí světa, když svou nezávislost vyhlásil v referendu v roce 2011. Spojené státy a jejich spojenci vedly úsilí o rozdělení Súdánu na dvě země a poskytly plnou politickou, ekonomickou a diplomatickou podporu Jihu, aby vykročil k plné nezávislosti.

Na summitu OSN o Súdánu v roce 2010 president Obama uvedl, že „referendum o sebeurčení musí proběhnout v míru a včas … a že vůle lidu jižního Súdánu a regionu Abyei musí být respektována bez ohledu na výsledek.“ Obama jednoznačně demonstroval svou podporu práva na sebeurčení pro lid Jižního Súdánu. Přirozeně, že když to činil, používal rétoriku o demokracii a lidských právech, aby toho dosáhl. Nicméně při všech konfliktech po celém světě je jazyk Washingtonu týkající se demokracie a lidských práv pouhou zástěrkou pro jejich geopolitickou agendu.

V Súdánu Spojené státy usilovaly o rozbití ropu bohaté země, která byla kritickým obchodním partnerem Číny, země, jejíž ekonomické zájmy a investice v Africe z ní učinily rivala Spojeným státům na tomto kontinentu. V Kosovu Spojené státy rozkouskovaly blízkého spojence Ruska za účelem rozšíření hegemonie NATO na Balkáně – čímž de facto vytvořily kolonii NATO tam, kde kdysi býval ruský partner. Všechno to povídání o demokracii nebylo jednoduše nic než líbivá výloha.

Avšak na rozdíl od Kosova a Jižního Súdánu je americká politika ke Krymu přesným opakem. Místo aby uznávaly práva ruské většiny v tomto regionu a jejich historické, kulturní, politické, vojenské a ekonomické vazby s Ruskem, USA křičí, že to je teď špinavost. Obamova prohlášení, že toto referendum je ilegální a nemůže být uznáno, nejenže je urážkou pro lid Krymu, je to zároveň urážkou všem, kdo mají historickou paměť a svědomí. Celkem upřímně, vypadá to, že je čas, aby se USA poučily o tom, jak demokracie opravdu vypadá.

Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj: journal-neo.org