Většina lidí nemá ani ponětí, že Spojené národy pro svět koncipovaly environmentální ústavu se záměrem, že by měla být nadřazena všem existujícím národním zákonům. Tento dokument s pracovním názvem „Koncept mezinárodní úmluvy o životním prostředí a rozvoji“ si celý můžete přečíst zde. Práce na této navržené environmentální ústavě světa trvají už od roku 1995 a její čtvrté vydání bylo členským státům OSN vydáno už 22. září 2010. Záměrem tohoto dokumentu je, že by se měl stát trvalou závaznou smlouvou a nastoloval by neuvěřitelně represivní systém globální vlády. Tato „úmluva“, jak se to teď nazývá, si nárokuje pravomoc nad veškerým globálním životním prostředím a vším, co jej ovlivňuje. Uvážíme-li skutečnost, že všechno, co děláme, ovlivňuje určitým způsobem prostředí, tak by to znamenalo, že tento dokument by se stal nejvyšší právní normou pro veškeré lidské aktivity.

Navržená environmentální ústava OSN pro svět je neuvěřitelně podrobná. Ústava USA má jen 7 článků, ale tento dokument od OSN má 79 článků. Pokud by USA nakonec tuto dohodu ratifikovaly, tak by byl jakýkoliv národní, státní či místní zákon, který je v rozporu s úmluvou, anulován a stal se neplatným. To je potenciálně jednou z největších hrozeb pro naši národní suverenitu, kterou jsem kdy viděl, a musíme před tím americký lid varovat.

Tato nově navržená environmentální dohoda v podstatě přebírá principy trvale udržitelného rozvoje tvořící základ Agendy 21 a přetváří je do globálního ústavního práva.

Všechny strany by podle této nové ústavy byly nuceny své národy přetvořit na centrálně plánované společnosti, kde by veškeré rozhodování o všem bylo vyhodnocováno aparátem trvale udržitelného rozvoje.

Pokud by se Spojené státy staly smluvní stranou této dohody, stala by se Amerika rájem kontrolních zrůd. Základní rozhodování o tom, co jíte, co na sobě nosíte, jak žijete, co vaše rodina může mít a do jakých aktivit se můžete zapojit, by se vaší každodennosti diktovalo na základě mandátu od globální ústavy.

Pochybujete-li o tom, tak si jen přečtěte tento dokument.

Podívejme se blíže na některé formulace v této ústavě navržené pro svět …

Koncipující tohoto dokumentu se už poučili, aby nikdy nepoužívali výrazu „globální vláda“, neboť tento u lidí spouští poplašný zvonek. Proto často používají politicky korektnějšího výrazu „správa“. Na straně 36 nám říkají, že k řádné správě patří i tvorba správních institucí na různých úrovních „od lokálních až po globální“…

„Správa je proces tvorby rozhodnutí a procesů, jimiž se takto rozhodnutí realizují (nebo nerealizuj). Lze ji rovněž definovat jako racionální organizaci společnosti, aby bylo dosaženo cílů vynořujících se ze společných starostí a z materiálních, ekonomických, historických a kulturních základů a potřeb. Ke správě patří tvorba a fungování institucí a norem na různých úrovních od lokálních až po globální.“

V předmluvě k tomuto dokumentu nám říkají, že úmluva je „živoucí dokument“, který poslouží jako předloha pro mezinárodní dohodu, o níž její autoři doufají, že ji nakonec přijmou všichni členové Spojených národů …

„Koncept Úmluvy je předlohou pro mezinárodní rámec (či záštitu) pro dohodu konsolidující a rozvíjející již existující zákonné principy vztahující se k životnímu prostředí a k rozvoji. Záměrem je, aby zůstal „živoucím dokumentem“ dokud – jak ti, co se účastnili tohoto projektu, doufají a očekávají – nebude přijat jako základna pro multilaterální vyjednávání.“

Tento projekt je původně zaměřen téměř výhradně na prostředí, autoři však uznávají, že jeho zaměření bylo v této poslední úpravě rozšířeno na „sociální a ekonomické pilíře“…

„Speciální péče byla věnována aktualizaci s ohledem na ‚sociální a ekonomické pilíře‘ a tudíž tomu, abychom se vyhnuli pádu do pasti koncentrace čistě na ‚environmentální pilíře‘.

V preambuli nám říkají, že „globální partnerství“ je nezbytností, abychom „dosáhli trvale udržitelného rozvoje“…

„… víra v to, že lidstvo v současnosti stojí na křižovatce historie, která volá po globálním partnerství, aby bylo dosaženo trvale udržitelného rozvoje“

Článek 3 této navržené globální ústavy deklaruje, že globální životní prostředí by mělo být pod „ochranou mezinárodního práva“…

„Globální životní prostředí je společnou starostí lidstva a podle principů ochrany mezinárodním právem, a to nám diktuje i veřejné svědomí a základní hodnoty lidstva.“

Dále v dokumentu se záležitosti stávají už specifičtější.

V Článku 16 nám říkají, že všechny členské národy musí integrovat zachování životního prostředí do všech svých národních rozhodnutí …

Strany do veškerého dění a na všech úrovních integrují zachování životního prostředí do plánování a realizace svých politik a aktivit s plným a rovným přihlédnutím k environmentálním, ekonomickým, sociálním a kulturním faktorům. K těmto cílům budou Strany:

(a) provádět pravidelná národní hodnocení environmentálních a rozvojových politik a plánů;

(b) spustí periodická hodnocení a vynutí je zákony a vyhláškami; a

(c) ustanoví či posílí instituciální strukturu a procedury integrace environmentálních a rozvojových otázek ve všech sférách, kde se činí rozhodnutí.

V Článku 20 nám říkají, že od smluvních stran se bude požadovat, aby „zmírňovaly nežádoucí účinky klimatické změny.“ To znamená, že bude-li tato dohoda ve Spojených státech ratifikována, tak bude národní debata o klimatické změně ukončena a od našich národních, státních a místních vládních institucí se bude vyžadovat, aby aktivně bojovaly proti člověkem způsobenému globálnímu oteplování, ať už existuje opravdu nebo ne …

Strany přijmou opatření předběžné opatrnosti k ochraně klimatického systému Země a ke zmírnění nežádoucích účinků klimatické změny. K těmto cílů budou mezinárodně spolupracovat inter alia, aby:

(a) Měřily tyto emise a realizovaly národně vhodné akce k jejich zmírňování;

a

(b) Zřídily risk management a realizovaly opatření k adaptaci rozvoje umožňujícího klimatickou odolnost.

Ve Článku 31 je požadavek na odstranění chudoby. Ano, všichni by měli tvrdě pracovat na odstranění chudoby, ale to, co tento dokument předjímá, je celosvětový socialistický systém, v němž se redistribuuje bohatství v globálním měřítku…

Strany, jednotlivě nebo v partnerství s ostatními státy, mezinárodní organizace a občanské spolky zvláště v soukromém ekonomickém sektoru přijmou opatření směřující k odstraňování chudoby včetně opatření k:

(a) zákonnému zmocnění lidí žijících v chudobě, aby mohli uplatňovat svá práva včetně práva na rozvoj;

(b) respekt, zajištění a podporu zranitelným a marginalizovaným osobám k uplatnění práv zvláště na potraviny, vodu, bydlení a další základní potřeby;

(c) umožnění všem jednotlivcům, aby dosáhli udržitelného živobytí, zvláště zvětšením přístupu  a ke kontrole nad zdroji včetně půdy;

(d) rehabilitovat znehodnocené zdroje v té míře, jak je to praktické, a pomoci s jejich trvale udržitelným využitím pro základní lidské potřeby;

(e) poskytovat pitnou a užitkovou vodu;

(f) poskytnout vzdělání se zvláštním zaměření na to, aby se zúčastnily i ženy, dívky v dětském věku, domorodé obyvatelstvo, místní komunity a zranitelné či marginalizované osoby; a

(g) podpořit systém institucí a jejich schopností pro mikroúvěry a mikropojištění a rozvojové mikrofinancování.

Socialismus nakonec vždy všechny ochudí, ale Spojeným národům bohužel toto poučení ještě nedošlo.

V Článku 32 je požadavek, aby se „ v co nejširším měřítku recyklovalo“.

Pokud tuto globální environmentální ústavu USA ratifikují, znamená to, že tu bude spousta vládních agentů čenichat v našich popelnicích, aby se ujistili, že řádně recyklujeme, jak se to už děje v Clevelandu v Ohiu.

V Článku 33 se od zemí vyžaduje, aby určily „velikost lidské populace, jakou je jejich životní prostředí schopno podporovat,“ a realizovaly opatření, aby se zajistilo, že tato populace tuto velikost nepřesáhne …

Strany rozvinou nebo posílí demografické politiky, aby se dosáhlo trvale udržitelného rozvoje. K tomuto cíli Strany budou:

(a) provádět studie k odhadu velikosti lidské populace, jaké je jejich životní prostředí schopno podporovat a rozvíjet programy týkající se růstu populace na odpovídajících úrovních;

(b) spolupracovat na ulehčení zátěže pro systém přírodní podpory vyvozované velkými populačními toky;

(c) spolupracovat podle požadavků k zajištění nezbytných infrastruktur s prioritou v oblastech rychlého populačního růstu;

(d) poskytovat svým populacím plnou informovanost o možných volbách týkajících se plánování rodiny;

a

(e) zajišťovat dlouhodobá přesídlení osobám přemístěným změnami podmínek pro život.

Jak už jsem o tom už před tím psával, tyto elity, co protlačují trvale udržitelný rozvoj, jsou posedlé kontrolou populace a milují smrt.

Článek 33 je určitě tou nejděsivější součástí celého dokumentu.

V Článku 34 se od národů vyžaduje, aby udržovaly „otevřený a nediskriminující systém mezinárodního obchodu“. Tento dokument zajišťuje vznik jediného ekonomického systému a jediné soustavy pravidel pro to, jak se na něm účastnit environmentálně odpovědným způsobem…

1. Strany budou spolupracovat na ustanovení a udržení otevřeného a nediskriminujícího mezinárodních obchodního systému, který stejně uspokojí potřeby rozvoje i prostředí pro současné i budoucí generace.

K dosažení tohoto cíle budou Strany usilovat, aby zajistily že:

(a) obchod nevede k plýtvání využívanými přírodními zdroj, ani nebude narušovat jejich ochranu či trvalost jejich využitelnosti;

(b) obchodní opatření řešící přeshraniční nebo globální environmentální problémy jsou založena, jak je to jen možné, na mezinárodním konsensu;

(c) obchodní opatření pro účely životního prostředí nebudou zakládat prostředky pro svévolnou či neospravedlnitelnou diskriminaci nebo odrazující restrikce mezinárodnímu obchodu;

(d) jednostranným obchodním opatřením dovážejících Stran v odpovědi na aktivity, které poškozují nebo potenciálně mohou poškozovat životní prostředí mimo jurisdikci takovýchto Stran, je nutno se, jak je to  jen možné, vyhýbat, nebo by k nim mělo dojít jen po konzultacích s postiženými Stranami a budou realizována transparentním způsobem; a

(e) ceny komodit a surovin odráží plné přímé i nepřímé sociální a environmentální náklady jejich těžby, výroby, dopravy, marketingu a, je-li to adekvátní, i konečného odstranění.

V komentáři k Článku 34 nám říkají, že jednotný světový ekonomický systém, který respektuje životní prostředí je „podstatnou složkou trvale udržitelného rozvoje“…

Odstavec 1 stanovuje povinnost spolupracovat k ustanovení a udržení mezinárodního ekonomického systému, který zajistí inter-generační a intra-generační rovnost tím, že uvádí v účinnost principy deklarované v Článku 5 (Rovnost a spravedlnost) a 10 (Právo na rozvoj) v Konceptu úmluvy. Tato povinnost byla nedávno uznána jako mezinárodní instrument, který je podstatnou součástí trvale udržitelného rozvoje.

V Článku 41 se národům nařizuje, aby principy trvale udržitelného rozvoje integrovaly do všech svých rozhodnutí týkajících se „plánování infrastruktur, měst a venkova“…

Strany ustanoví a realizují integrované systémy fyzikálního plánování včetně opatření pro infrastruktury a městské i venkovského plánování s ohledem na integraci záležitostí ochrany a prostředí, včetně biologické diverzity, do sociálního a ekonomického rozvoje.

V Článku 51 se dovíme, jak se to všechno zaplatí.

Ukazuje se, že to od nás budou vyžadovat, abychom financovali realizaci všech těch nových represivních požadavků…

1. Strany budou jednat tak, aby poskytly finanční podporu a pobídky pro všechny tyto národní aktivity zaměřené na dosažení cílů této Úmluvy, v souladu se svými možnostmi.

2. Strany by měly prosazovat inovativní způsoby generující veřejné i soukromé finanční zdroje trvale udržitelného rozvoje.

V Článku 52 nám dokonce říkají, kolik z našeho národního HDP se bude vyžadovat, abychom na to odváděli tribut…

Strany s ohledem na své odpovídající schopnosti a specifické národní a regionální rozvojové priority, cíle a podmínky budou realizovat vylepšení svých cílených programů k dosažení cílů Valného shromáždění Spojených národů přinejmenším 0,7 procenta svého Hrubého národního produktu na Oficiální rozvojovou pomoc.

V Článku 69 se jako „justiční složka“ tohoto plánu na globální vládnutí určují Mezinárodní soudní tribunál a Mezinárodní tribunál pro námořní právo …

1. Strany budou předkládat spory týkající se interpretace či uplatnění této Úmluvy mírovými prostředky, takovými jako vyjednávání, vyšetřování, zprostředkování, usmiřování, arbitráže a soudní vyrovnání, a kde je to odpovídající, se uchýlí k regionálním agenturám či urovnávačům, či k jakémukoliv dalšími mírumilovnému prostředku podle své vlastní volby.

2. Pokud Strany takovéhoto sporu nedosáhnou dohody do roka od vznesení jednou stranou té druhé, takže spor přetrvá, může být na žádost jedné ze Stran předložen buď arbitrážnímu tribunálu, včetně Trvalého arbitrážního dvora, nebo justičnímu urovnání včetně Mezinárodního tribunálu pro námořní právo, je-li to odpovídající.

Ti, kdo zkusí tvrdit, že tohle není návrh ústavy pro svět, prostě žijí v bludu. Článek 71 dokonce poskytuje podrobné procedury k „vylepšování“ této ústavy.

Pokud není záměrem tohoto dokumentu být ústavou, tak proč to má „preambuli“ jako má Ústava USA, proč je to organizováno do „článků“ jako Ústava USA, a proč to předkládá procedury k „vylepšování“ tohoto dokumentu stejně jako Ústava USA?

A všimněte si, že v celém dokumentu se používá slovo, že „bude“. Tato navržená ústava neobsahuje „návrhy“, o nichž by autoři doufali, že budou následovány. Místo toho obsahuje příkazy, určené k poslušnému dodržování.

Tento dokument by ustanovil velice represivní systém světové vlády. Globální elita věří, že nejsme natolik chytří, abychom mysleli sami a že je zapotřebí, aby oni řídili celou planetu jako vězení s tuhým režimem, aby tak zachránili životní prostředí.

Budete-li mít trochu času, prohlédněte si ten dokument, a pak se sem vraťte a nechte tu komentáře se svým názorem na to…

 

Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj: http://endoftheamericandream.com