Andrew Bolt v posledním týdnu blogoval o totalitních tendencích v právě australskou labouristickou vládou zřízené komisi “Mediálních šetření”. Tato „Finkelsteinova zpráva“ prosazuje neomezenou regulaci téměř veškerých publikací a vysílaných projevů v Austrálii. Ten vlastní návrh si lze snadno během několika minut naskenovat (strany 290-300 tady). Stanovilo by to 21 člennou Radu zpravodajských médií pověřenou vynucování přinejmenším určité úrovně dohledu:

Zatímco stanovování standardů by bylo ponecháno na Radě zpravodajských médií, tito by měli na starosti vtělení určitých minimálních standardů jako je férovost a přesnost [§ 11.52, p. 291].

Neexistovala by však žádná omezení až nakolik tato Rada smí regulovat. Právě naopak, Zpráva výslovně vyhlašuje, že ochrana svobody slova není součástí mise této Rady! §11.55, p. 292:

Od Rady zpravodajských médií se vyžadují jasně definované funkce. Nedoporučuje se, aby jednou z nich bylo prosazování svobody slova. V komunitě existují hojné orgány a osoby, které to činí daleko adekvátněji.

Opravdu? Je to země, která nemá žádnou ústavní či statutární ochranu svobody slova, jak jsou tedy nevládní „orgány a osoby v komunitě“ daleko adekvátnější k ochraně svobody projevu než vládní orgány, kterým jsou přiděleny neomezené pravomoci k regulaci projevu?

Zpráva výslovně volá po rozhodnutích, co se má regulovat se zpravodajství (§11.64, p. 294) a ačkoliv blogy s malou návštěvností by asi měly výjimku, Bolt poznamenává, že  navrhovaný práh pro regulaci by zahrnoval jakýkoliv blog s průměrnou návštěvností i jediného návštěvníka denně, i když ani to by nebylo úplně mimo působnost Rady (§11.59, p. 293).

Kromě toho, že by si dělala jakákoliv pravidla by Mediální rada rovněž chtěla, aby mohla ustanovovat poroty (§11.70, p. 296):

Pokud se něco nevyřeší neformálně, tak by se stížnosti řešily na stížnostním panelu sestávajícím z jednoho či tří členů, pouze ve vynímečných případech z pěti členů Rady zpravodajských médií.

Dohled nad médii (§ 11.74, p. 297-8) by zahrnoval vynucené korekce, vynucená stažení a vynucené publikace na webové stránce pachatele s opačným názorem.

Zločin a trest

Jinde v se Mediálního průzkumu perfektně vyjasňuje, která hlediska se mají korigovat: skepse ke globálnímu oteplování a kritika k labouristické vlády.

Skeptici nejenže by byli nuceni stáhnout svá vlastní hlediska, ale museli by je nahradit opačnými hledisky. Jen uvalit všechna ta uvažovaná vylepšení najednou a proč ne? Nejsou pro to stanoveny hranice. Neexistují ohraničení pro rozsah: že by politickému projevu bylo uděleno široké hřiště, nebo jestli ti, co mohou být odmítnuti musí úřadu předložit prohlédnutí podle požadavků úřadem uvaleného režimu. Ani žádná procedurální omezení nejsou zavedena. Rada si může stanovit jakékoliv pravidlo se jí zachce. A když lidé odmítnou?

Pochybení při uposlechnutí (§11.77, p. 298) budou předložena stávajícím soudům (občansko právním či trestním, to se nespecifikuje), které budou trestat neuposlechnutí jako maření úředního rozhodnutí (např. trvalé pokuty nebo vězení, dokud se nevynutí svolnost). Jinými slovy neomezený trest.

Ve jménu efektivity tu nejsou žádná „vnitřní“ či „vnější“ odvolání (§278, p. 299), ale soudci rozhodující o obviněních z maření by směli revidovat rozhodnutí Rady, pokud by se jim zdálo, že jejich náležitosti nejsou ještě zcela splněny (§11.79, p. 299).

Orwellovský „prospěch“

§11.86 (p. 300) uvádí proklamovaný prospěch, který ospravedlňuje systém neomezených regulací. V porovnání s barbarským systémem svobody, kde lidé soutěží s nabídkami těch nejpřesvědčivějších argumentů, když bude vláda arbitrem pravdy tak to:

Umožní, aby veřejnost měla důvěru, že žurnalistické standardy budou dodržovány a že stížnosti budou vyřešeny beze strachu či bez nadržování.

Ano, o vládě je dobře známo, že nikdy nikomu nenadržuje a Šalamounská pravomoc je proslulá svou nestrannou moudrostí: „Rozsekni to dítě vedví!“ Svoboda se poněkud přeceňuje.

Šalamoun ve skutečnosti to dítě nerozseknul, ale můžeme si být jisti, že těch 21 členů Rady, všech jmenovaných jedinou „nezávislou komisí“ (jako jsou autoři Finkelsteinovy zprávy!) budou  řezníci.

„Nezávislá“ zpráva objasňuje (§11.46, p. 291), co znamená „Nezávislá na vládě“ (zdůraznění doplněno) a i tak to bude mít pravomoc vlády. Jinými slovy se tím tvoří nikomu se nezodpovídající moc a takováto nezávislost na zodpovědnosti bude udělena velice dobře známým trvalým baštám labouristů na australských universitách, které jmenují většinu „nezávislé komise“.

Celý ten podnik tudíž přinese nesmírné výhody (z hlediska labouristů), tedy to, že na rozdíl od vlády u moci, je nebudou moci voliči „vyházet“. V tomto tato jmenovaná komise a jmenovaná Rada porušují základní principy republikánství, jak jej formuloval Alexander Hamilton, který v Newyorské konvenci apeloval:

Pravým principem republiky je, že lidé by si měli zvolit, kdo se jim líbí, aby jim vládl.

Je však hrozné, že Australská ústava postrádá republikánské záruky.

Konečnou tečku za Finkensteinovým plánem uzavírá poslední proklamace přínosů v tom, že to umožní, aby veškerý disent byl převálcovaný Ministerstvem pravdy, jakožto nositelem nadčasového prospěchu:

Zvýší to tok informací k veřejnosti a zrychlí to výměnu názorů.

„Válka je mír,“ a ,“my jsme byli vždy ve válce s Easasií.“ Jak do The Australian napsal O’Neill:

… zažíváme rozdrcení mnoha hodnot a ctností moderní éry.

Všechna tahle dychtivá agitace vyplývá z faktu, že levičáci dominující médiím, nemají dosud úplný publikační monopol. Pořád je slyšet hlasy disentu a Finkelstein to shledává velice znepokojivým.

Negativně definovaná svoboda: ta v Austrálii neexistuje a v Americe umírá

Pro Američana je nejvíce udivující, že ten australský plán se rozvíjí v naprosté absenci jakýchkoliv negativně vyhlášených práv nebo svobod zamezujících omezení svobody slova. Celé naše pojetí svobody slova je založeno na negativní formulaci: „Kongres nebude moci uvalit žádný zákon… omezující svobodu slova.“ Australané nemají žádnou ústavní ochranu svobody slova, ale pořád překvapuje, když vidíme, jak se levice zkouší zbavit tohoto pilíře Západní svobody výměnou za stranické výhody.

Ty samé totalitní ambice pracují i v Americe. Tady naráží na větší právní překážky, ale hlavní hráči jsou už pečlivě rozmístění. Obamův „regulační car“ Cass Sunstein chce využít systému „stažení proti upozornění“ kvůli zákonům o copyrightu, aby umlčel „konspirační teorie.“ (Článek o tomto v češtině: https://ac24.cz/zpravy-ze-sveta/170-sorosova-hlasna-trouba-apeluje-na-google-aby-perzekuoval-konspiracni-teorie ) Chceme např. potlačit tvrzení, že:

Teorie o tom, že globální oteplování je záměrný podfuk.

Pokud by bylo schváleno SOPA pak, by byla veškerá nezbytná mašináři už připravená, přichystaná na rozšíření porušení autorských práv k potlačení konspiračních teorií na základě zrušení toho, kdo si osedlá všechny zákony. V tomto okamžiku bude svoboda vyjádřit své mínění spočívat v rukou protlačovatelky Sunsteina Eleny Kagan (co protlačila Sunsteina na Harvard s prohlášením, že je to „přední právní učenec našich časů“); rasistky Sonya Sotomayor (dlouhodobé členky La Raza čili „ rasa“); a těsné převahy vyznavačů podobných ne-hodnot u Soudu.

Zatím jsme se tomuto úderu vyhnuli a vypadá to, že se to povede i Australanům, vzhledem k tomu, jak dobře byla Finkelsteinova zpráva obecně přijata, ale uhnout se úderu je ošemetná záležitost. Pokud nějak nezvládneme opevnění svých svobod, nebude trvat dlouho a přijdeme o ně.

 

Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj: http://wattsupwiththat.com