Rodiče pro své děti chtějí vždy to nejlepší a nejbezpečnější a platí to i u oblečení. Utrácí vysoké částky za oblečení luxusních značek jako Louis Vuitton, Versace, Dolce & Gabbana nebo Dior. Cena a renomé značky je pro ně zárukou kvality a bezpečnosti. Opak je však pravdou. Jak ukázalo poslední testování Greenpeace i dětské oblečení luxusních módních značek obsahuje nebezpečné látky. „Greenpeace otestovalo 27 produktů od 8 módních značek. 16 výrobků obsahovalo jednu nebo více z těchto nebezpečných chemikálií: nonylfenolethoxyláty , ftaláty , PFC a antimon ,“ uvádí Jan Freidinger, vedoucí kampaně Greenpeace ČR.


Nejvyšší koncentrace nonylfenolethoxylátů byla nalezena v balerínách od Luise Vuittona a nejvyšší koncentrace PFC v bundě Versace. Shrnuté Greenpeace testování naleznete ZDE.

Největší problém nálezu nebezpečných látek nespočívá ani tolik v nošení tohoto oblečení, protože koncentrace látek jsou nízké, ale především ve výrobě. Textilní průmysl je jedním ze tří největších znečišťovatelů povrchových vod například v Číně, kam se přesunula většina textilní výroby.

Zbytky nebezpečných chemikálií v samotném oblečení dokazují, že se v obrovských objemech používají při výrobě a končí tam, kde by rozhodně končit neměly – ve vodě, ve vodních živočiších a následně v lidském těle. Greenpeace v reakci na výsledky testování spustilo kampaň inspirovanou pohádkou H. CH. Andersena Císařovy nové šaty, ve které se odehrává podobný příběh přetvářky a lhaní o oblečení.

Cílem kampaně „Král je nahý“ (King is naked) je přimět firmy Versace, Louis Vuitton, Dior a Dolce & Gabbana, aby se zavázaly k Detoxu po vzoru 20 světových módních značek a odstranily ze své výroby, výrobků i celého dodavatelského řetězce nebezpečné chemické látky.

Právě teď: na fashion weeku v Miláně protestují desítky lidí, mnoho z nich rozčílených rodičů, proti toxickým látkám v luxusním oblečení pro děti.

[quote align="center" color="#999999"]

[1] Nonylfenol ethoxyláty (NPEs) je skupina chemických látek, které se v životním prostředí rozkládají na daleko toxičtější látky – nonylfenoly (NP), které jsou známé jako hormonální disruptory. Tyto látky zůstávají v životním prostředí dlouhou dobu a jsou biokumulativní – hromadí se v tkáních lidí a zvířat.

[2] Ftaláty jsou chemické látky často používané v textilním průmyslu, například k změkčení plastů v některých potiscích. Většina ftalátů je nebezpečná pro reprodukční systém, především u savců.

[3] Perfluorované sloučeniny (PFCs) jsou synte¬tické látky, které jsou díky svým vlastnostem (jsou nepřilnavé aodpuzují vodu) velmi rozšířené v průmyslu. V textilní výrobě se používají při úpravě textilu a kůže, které mají být odolné vůči vodě a skvrnám. Mnohé perfluorované sloučeniny přetrvávají v životním prostředí a mohou se hromadit v tělních tkáních a koncentrovat v potravním řetězci. Bylo prokázá¬no, že mohou poškozovat játra a narušují funkci růstových a roz¬množovacích hormonů. Nejznámějším zástupcem těchto sloučenin je perfluorooktansul¬fonát (PFOS). Ten je jednou z látek regulovaných Stockholms¬kou úmluvou, což je globálníkonvence, která má za cíl chránit životní prostředí a lidské zdraví před persistentními látkami. Zakázán je i v Evropě a Kanadě.

[2] Antiomon, přesněji oxid antimoničný se používá pro výrobu polyesterových vláken. Jeho vlastnosti, včetně toxicity, jsou v literatuře srovnávány s arsenem. Toxicita a další nebezpečné vlastnosti velmi záleží na formě, v jaké se vyskytuje. Může být silně toxický pro vodní organismy, narušovat funkci hormonů i způsobovat rakovinu. Právě u oxidu antimoničného se předpokládají karcinogenní vlastnosti.[/quote]