Nový článek vydaný v Etika, politika a životní prostředí navrhuje, že by se měla seriózně uvážit možnost masového zdrogování populace, aby se stala daleko environmentálně uvědomělejší, přičemž se zároveň navrhuje modifikace novorozenců genetickým inženýrstvím, aby byli menší kvůli omezení své uhlíkové stopy. V interview s The Atlantic vedoucí autor tohoto článku – profesor bioetiky z New Yorku  S. Matthew Liao argumentuje, že pro pomoc v boji s klimatickou změnou je zapotřebí lidi podrobit „biomedicínské modifikaci“.


Z jejich logických závěrů vyvozuje Liao návrhy, které překonávají cokoliv, co napsal Aldous Huxley v  Novém odvážném světě z roku 1932 – tj. v antiutopickém románu o budoucí vědecké diktatuře, která drogami, genetickými manipulacemi a medicínsky lidstvo dotlačí do naprosto otrocké povolnosti.

S projevy lítosti nad tím, že uhlíkové daně neudělají nic s omezením uhlíkových emisí, Liao navrhuje další metody včetně „farmakologicky vyvolané nesnášenlivosti k masu“, kdy by lidé brali drogy navozující extrémní nevolnost, či by nosili implantáty „simulující imunitní systém k odmítání běžných dobytčích proteinů.“

Aby se snížila osobní „uhlíková stopa“ a zajistila se nižší konzumace, navrhuje dále Liao zavedení politiky podobné, leč daleko pružnější než je ta čínská, s politikou jednoho dítěte – buď dvě středně velké děti, či tři malé děti.

Toho by bylo dosaženo „předimplantovanou genetickou diagnózou“, kdy by se embrya implantovala podle váhy, nebo se využilo „drog ke snížení či zvýšení exprese otcovských či mateřských genů tak, aby to žádoucím způsobem ovlivnilo porodní váhu.“

Na dotaz, zda jsou genetické manipulace novorozenců etické či férové, Liao odpověděl citací potřeby řešit „klimatickou změnu“ jakožto daleko naléhavějším morálním problémem.

Liao následně prohlašuje, že zdrogování veřejnosti by mohlo pozitivně ovlivnit její „vůli“ k odevzdávání peněz charitám jako Oxfam, které podporují agendu globálního oteplování, prostředky „farmakologické podpory empatie a altruismu“.

„Např. já bych mohl vědět, že bych měl poslat šek Oxfamu, ale kvůli slabosti vůle bych ten šek nikdy nemusel vypsat. Kdybychom ale zvýšili mou schopnost empatie drogami, tak bych možná mohl překonat svou slabou vůli a ten šek vypsat,“ říká Liao.

Samozřejmě že podávání těch samých drog by šlo použít k tomu, aby někdo více inklinoval k čemukoliv. Podle toho, jaká autorita má kontrolu, by to pro ni v podstatě představovalo příležitost chemicky vykastrovat svobodnou vůli.

Na konci interview Liao objasňuje, že farmakologický průmysl je nadšený potenciálním finančním přílivem z této nečekané strany od „biomedicínckých modifikací“.

„Nedávno jsem o tomto článku mluvil na Yale a v auditoriu byl muž, který pracoval pro farmaceutickou společnost; ten si zjevně myslel, že pro modifikace jako tyto by mohl být ohromný trh,“ konstatoval.

Ross Andersen z Atlantic nezvládl zpochybnění těchto Liaových myšlenek právě proto, co reprezentují – nástroj pro tvrdou vědeckou diktaturu leč zabalenou do trendy, liberálního sentimentálně na city hrajícího balíčku.