Včera skončilo první kolo mírové konference o Sýrii, označované jako Ženeva 2. Přes mnohá varování před nebezpečím islamistického terorizmu, přes detailní popis stávající situace v Sýrii a jejího historického vývoje očitými svědky, přes hory důkazů a výpovědí, západní media dále lžou o konfliktu v Sýrii, o jeho příčinách a o jeho průběhu. Západní politici lžou do svých propagandistických hlásných trub dále nepředstavitelné smyšlenosti, volají po ukončení konfliktu, ale přitom diktují nesmyslné podmínky, podle vlastních geopolitických potřeb a zároveň posílají zbraně a finance teroristům, díky kterým se konflikt prodlužuje, počet obětí narůstá a míra utrpení obyvatel Sýrie stále zvyšuje.
Nedávno krásná země, perla orientu se proměňuje ve spáleniště a její tisíciletá kultura se topí v krvi, suti a rozvalinách. Zem je škrcena embargem, hospodářství upadá, životní úroveň klesá a celé oblasti odříznuté od státní pomoci trpí hladomorem. Nedostatek léků a potravin si denně vybírá svou krutou daň. Zatím co Západ obviňuje ze současné mizérie vládu prezidenta al-Assada, sám je tím skutečným viníkem. Neboť není to president Sýrie, kdo uvaluje na svou zemi embargo, kdo vystavuje své občany hladomoru a kdo zabíjí nevinné lidi na ulici bombardováním z minometů a odstřelováním z automatických zbraní. Již tři roky se snaží media překrucovat situaci a zloděj křičí „chyťte zloděje“! Je to Západ, který v roce 2011 také Sýrii vyprovokoval vzpouru a pod dohledem tajných služeb a speciálních jednotek zásoboval předem připravené a dobře zaplacené paravojenské jednotky zbraněmi a informacemi a plány na převzetí moci ve vzpurné Sýrii. A tento Západ tak činí do dnes. Motiv je zřejmý: plyn a ropa.
Syřané se nicméně touto zákeřnou taktikou Západu doposud nenechali zlomit. Bojují proti terorismu a proti snahám o rekolonizaci svého území, všemi prostředky a na všech frontách.
Zatím co prozápadní media tento statečný boj odsuzují a nadále pod taktovkou vrcholných představitelů svých zemí očerňují syrskou vládu, kterou nazývají režimem a syrského prezidenta, kterého nazývají diktátorem. I česká korporátní media chrlí jeden lživý článek za druhým. Technika lži, polopravdy a překrucování skutečnosti se stala běžným a zavedeným nástrojem moderních sdělovacích prostředků středního proudu ať soukromých, či veřejnoprávních. Naše země je toho dobrým příkladem.
Naše veřejnost, nicméně, čím dál tím více pochybuje o věrohodnosti veřejnoprávního a korporátního zpravodajství o Sýrii a o tamním konfliktu, který již třetím rokem zuří, maří desítky tisíc životů a devastuje tuto krásnou a starobylou zemi, ve prospěch čeho vlastně?
Otázkou je, proč vlastně znenadání vzplál a nyní dlouhodobě zuří tento krvavý konflikt v zemi, ve které dříve žili lidé různých etnických skupin a náboženských vyznání, bok po boku v míru a svornosti. Jakoby mávnutím kouzelné hůlky však, minimálně podle západní rétoriky přiživované vykonstruovaným zpravodajstvím katarské televizní stanice Al Džazíra a saúdské stanice Al Arabíja, došlo k zlomu v názoru syrského obyvatelstva na vnímání svého blahobytu a občanských či politických svobod. Pod dojmem tzv. arabského jara a pod mohutným spinem globálních mediálních řetězců, se i zde údajně vzedmul nenadálý národní odpor vůči vůdčím strukturám země. Syřané vyšli do ulic a vyžadovali odstoupení prezidenta – tedy nyní již onoho „krvavého diktátora“ vystudovaného oftalmologa, Bašára al-Assada. A pokud ještě neumřeli, vyžadují jeho odstoupení údajně až do teď. Zazvonil zvonec a pohádky je konec. Při bližším pohledu totiž žádný národní odpor neexistuje. Existuje armáda žoldáků z více než osmdesáti zemí, kteří jsou rekrutováni v zahraničí, vycvičeni a vyzbrojeni v sousedních zemích a následně vysíláni za tučný žold do Sýrie, kde si ještě přivydělají loupežemi, únosy a rozkrádáním majetku nebohého syrského civilního obyvatelstva, do té doby, dokud nenarazí na syrskou arabskou armádu, nebo syrskou domobranu, která je bez váhání pošle rovnýma nohama do vytoužené dženny, za netrpělivě vyčkávajícími, roztouženými 72 huriskami. Nalezneme také ambiciózní fanatiky, kteří se vidí již v prezidentském křesle po vzoru a po boku libyjských rebelů a nalezneme zde i politickou opozici, která vysedává v zázemí před televizními kamerami někde v Istanbulu, nebo Dohá a hraje si za dobrý honorář od „přátel Sýrie“ na jakousi politickou opozici. Nyní se část těchto pokrytců vypravila do Ženevy převzít klíče od prezidentského paláce v Damašku. Ale kouzlo se nekonalo. Právě naopak. Ukázalo se, že císařovy nové opoziční šaty jsou jednou velkou fata morgánou. Při jednáních v Ženevě nebyla opozice schopna ani zařídit podmínky pro humanitární konvoje do obsazených měst ani zajistit výměnu zajatců, kterými totiž vůbec nedisponuje.
Tato pravda o podstatě a průběhu konfliktu v Sýrii se ale jen málokdy dostane do medií a málokdy pronikne do povědomí veřejnosti. Pravda je i v tomto případě přísně střežené tajemství. Celá ona líbivá historka o šlechetném Západě, pomáhajícímu ubohé opozici v boji za lidská práva a demokracii, proti útlaku krutého diktátora se totiž v konfrontaci s pravdou, nebo jen se zdravým rozumem, promění v nechutnou frašku.
Po odstoupení prezidenta al-Assada volá totiž v první řadě Západ se svými geopolitickými ambicemi. Nemůže přece dopustit, aby Írán vedl přes Sýrii vlastní plynovod a ropovod! V druhé řadě volá po odstoupení prezidenta al-Assada v režii Západu, západem placená loutková opozice a v řadě třetí chtějí konec prezidenta všechny teroristické islamistické organizace působící na území Sýrie a sousedních států, zejména Iráku, ale i Turecka, Jordánska a Libanonu, prokazatelně placené a řízené absolutistickými monarchy Saúdské Arábie a Kataru.
Syrské obyvatelstvo stojí z velké části za svým prezidentem. Toto tvrzení lze snadno dokázat i bez citace průzkumů veřejného mínění, které samozřejmě existují a jsou k dispozici. Stačí se zamyslet, proč je prezident al- Assad i přes rozsáhlé teroristické operace a hospodářské embargo stále u moci. Právě proto, že má podporu většiny obyvatelstva. Armáda stojí za prezidentem a Syřané i přes dlouhotrvající příkoří a každodenní nesnáze, utrpení a oběti, včetně nasazení vlastního života a života svých bližních, žen, dětí, či starých rodičů, neúnavně pracují a pokračují v běžném životě, jakoby snad ani žádný konflikt nebyl. Mnozí tito odvážní občané zaplatili životem právě proto. Prioritou zahraniční subverze bylo právě narušení celistvosti armády a vyvolání kolapsu syrské společnosti a národního hospodářství. Nespočetné továrny a průmyslové provozovny byly rozmontovány a odvezeny do Turecka, kde byly za pakatel rozprodány. Úředníci byly zabíjeni, nebo unášeni. Nejprve policisté, potom i úředníci, vojáci, listonoši a popeláři, posléze i novináři, učitelé, duchovní a jeptišky, atd. Někdy si zachránili život výkupným. Jindy byli exemplárně popravováni, házeni ze střech, podřezáváni na náměstích, podpalováni. A tato praxe trvá v oblastech kontrolovaných teroristy do dnes.
Není také náhodou, že takzvaná ozbrojená opozice nyní okupuje četná zařízení na těžbu ropy. Tuto ropu prodávají do Turecka za dolar na barel. Turecko tuto kradenou ropu podle syrských vládních údajů pak prodává do Evropské Unie za deset dolarů na barel. Před slepými zraky evropské veřejnosti probíhá loupež za bílého dne, do které jsou implikovány oficiální struktury států Evropské unie a členských států Severoatlantického paktu. Čím déle bude pokračovat konflikt, tím delší bude bezvládí v příhraničních oblastech, tím více se nakrade a naloupí, vybere na humanitární podpoře, na výkupném, na pašování drog a zbraní, na obchodování s lidskými orgány, bílým masem ať ženským, nebo dětským. Přejdeme-li v tomto výčtu o úroveň výše, dostaneme se i do jiného řádu financí, které jsou ve hře. Výcvik povstalců, kteří dříve či později přestoupí k dobře vedeným a organizovaným jednotkám teroristických buněk, obrovské finanční toky těmto námezdním vrahům z 83 zemí světa, kterých počet se pohybuje v desítkách tisíců. Transporty džihadistů a vojenského materiálu do základen v Turecku a Jordánsku. Tuny střelných zbraní, munice a dalšího speciálního materiálu, který proudí k syrským hranicím. Ano, čím déle toto bude trvat, tím více si různé nadnárodní zločinecké skupiny, kterých prsty dosahují do nejvyšších pater mezinárodní politiky, namastí kapsy. Volání po ukončení syrského konfliktu je právě proto jenom kosmetickou záležitostí, tak jako volání po demokracii v Sýrii. Nabízí se hned několik příkladů tohoto pokrytectví. Jak mohou absolutistické monarchie perského zálivu volat po demokracii v Sýrii a požadovat odstoupení zvoleného prezidenta a přitom doma vládnout způsobem temného středověku? Jak mohou Spojené státy americké pořádat mírovou konferenci pod hlavičkou OSN v Ženevě a zároveň ve svém federálním Kongresu odsouhlasit další dodávky zbraní protivládním rebelům? Zbraním, které již tolikrát, ale vždy jen jakoby nešťastnou náhodou, padnou do rukou teroristů. Těch teroristů, kterým nejde ale už vůbec o demokracii ale o zavedení islámského Chalifátu podle práva šaría, vedeném radou duchovních vůdců zvanou Šůra.
Západní, ale i česká média jsou vždy plná úvah nad tím, jak se ta revoluce vymkla rebelům z ruky, jak tam zdomácněli teroristé, jak se nyní bijí islamističtí bojovníci s těmi demokratickými, jak se teroristické skupiny vyvražďují mezi sebou a jak jim vůdci Al-Káidy nařizují, se mezi sebou nezabíjet a pěkně se soustředit na boj proti úhlavnímu nepříteli, prezidentu al-Assadovi. Zhypnotizovaná veřejnost se ani nepozastaví nad absurditou situace, kdy se teroristé a předáci Al-Kaidy stávají mediálními hrdiny v boji proti sveřepé armádě „zlého“ vzdorovitého prezidenta suverénní země. Svět postavený vzhůru nohama a padlý na hlavu! Vrazi jsou vychvalovanými miláčky medií a lidé bránící své domovy a holé životy před brutálními násilníky, lupiči a hrdlořezi jsou ti špatní. Propaganda korporátní mediokracie odvedla vskutku skvělou práci. A názory samotných Syřanů? Ignorovány, umlčovány, cenzurovány a překrucovány. Vítejme v roce 2014!
Kolikrát žádal Západ prostřednictvím své loutkové opozice a i přímo o klíčky od prezidentského paláce? Kolikrát se západní politici veřejně a v oslnivé světle blesků kamer a fotoaparátů pohoršovali nad syrskou sveřepostí a zatvrzelostí? Jak to, že prezident al-Assad neodstoupí, když to po něm chtějí demokratické opoziční proudy, demokratické západní státy a demokratická media? Jak je možné, že syrská vláda argumentuje, tím, že zemi povládne ten, koho si určí obyvatelé té země, nikoliv ten, kterého určí zahraniční mocnosti. Co je demokracie? Vměšování se do záležitosti svébytného státu, jeho subverze, narušování a ilegální překračování jeho hranic, financování vyzbrojování a výcvik teroristů? Podpora ničení továren na léčiva, potraviny, nemocnic, historických památek, kulturního dědictví. Ničení měst a vesnic. Zabíjení politiků, vojáků, úředníků a jejich rodinných příslušníků? Hrozby vojenskou intervencí, humanitárním bombardováním? Libyjským scénářem? Nebo je demokracie skutečně o tom, nechat občany té země rozhodnout o tom, kdo jim bude vládnout? Odpověď je snadná. Nicméně světová veřejnost je ukolébávána rafinovanými konstrukcemi důmyslné propagandy, která má v Evropě a Americe více jak stoletou tradici a pyšní se takovými úspěchy jako jdou dvě světové války, dvojí použití jaderných zbraní a několik hospodářských krizí vedoucích k bezprecedentnímu přerozdělení majetku ve prospěch anonymních vlastníků nadnárodních korporací, zejména finančních, na úkor stření třídy. A je to právě ta střední třída, která se nadále nechává opíjet rohlíkem černobílé propagandy. V tomto případě o zlém a nelidském diktátorovi a hodných a statečných bojovnících za lidská práva a občanské svobody v Sýrii. V Ženevě právě probíhají mezinárodní mírová jednání, která mají za cíl mírové řešení konfliktu v Sýrii. Na jedné straně jedná delegace Syrské vlády, vedená ministrem zahraničí Walidem al-Moallemem. Na druhé straně jednacího stolu je narychlo sflikovaná koalice tzv. opozice, která sídlí výhradně v zahraničí a od které se téměř veškeré opoziční bojové jednotky působící v Sýrii předem distancovaly. Tuto koalici reprezentoval na prvním jednání konference známé jako Ženeva 2, ve středu 22. ledna ve švýcarském Montreux reprezentoval Ahmed Džarba, odsouzený překupník drog pověřený katarským emírem k vraždě uprchlého bývalého ministra zahraničí katarského Emirátu. Stručně řečeno zločinec.
Ve světle této skutečnosti není třeba dále rozvádět diplomatické peripetie Ženevské frašky. Snad jen to, že diplomat SSA, který se v Iráku vyučil technologii eskader smrti od Johna Negroponteho, někdejšího mistra vražedné Al Kaidy z americké ambasády v Hondurasu, Robert Ford, a který byl vyhoštěn ze Sýrie za podporu ozbrojených námezdních syrských povstalců, krátce po svém nástupu do funkce velvyslance, dva měsíce před vypuknutím nepokojů vedoucích k současnému konfliktu, nyní vede delegaci SSA na mírových jednáních v Ženevě. Jaké je asi poselství, které vysílají Spojené státy americké vládní delegaci Sýrie? Poselství míru? Asi těžko!
Podobně lze interpretovat i přístup zemí Evropské unie, která na Sýrii uvalila embargo, tedy takzvaná omezující opatření koncem roku 2011 aby v květnu 2013 z těchto opatření, na nátlak Francie a Británie, vyčlenila omezení dodávek zbraní takzvaným rebelům. Nutno dodat že obě Evropské země hrají historicky v oblasti jistou roli jako koloniální mocnosti. V roce 1916 prosluly tím, že si rozparcelovali území vlivu v rámci tajné dohody vyslanců Marka Sykese a Françoise Georges-Picota. Nutno dodat také, že obě země se těší desetimiliardových investic a zbrojních kontaktů ze strany dvou zainteresovaných absolutistických monarchií perského zálivu. Syrský konflikt lze snadno nahlédnout optikou geopolitických zájmů mocností o nadvládu na regionem, mimořádně bohatým na nerostné suroviny, jmenovitě zemní plyn a ropu. Z této perspektivy je snadné pochopit dlouhotrvající animositu západu vůči Íránu, tak jako angažmá Ruské federace a Číny v syrské věci. Sýrie je jen zástupný problém pro mnohem širší geopolitickou partii. Bohužel se právě tam nachází klíč k ovládnutí Malé Asie, brány k jedněm z největších ropných ložisek světa. Sýrie se tímto stává klíčem k budoucnosti světa. Budoucnost určovaná nadnárodními korporacemi, budoucnost totalitní Evropy a budoucnost orwellovské dystopie je to o co se nyní v Sýrii bojuje. Bojuje se i za naší svobodu. Paradoxně si jen málo lidí uvědomuje, že se Západ kloní té špatné straně. President al-Assad opakovaně varuje Západ před nebezpečím islamistického terorismu, který se přelije i do Evropy a dalších exponovaných oblastí celého světa. Již nyní jsme toho svědky. Západ jakoby nechtěl slyšet, nechtěl vidět, nadále si zahrává s ohněm. Na úkor životů syrských obyvatel dále financuje tento nesmyslný konflikt a dále přímo či nepřímo vyzbrojuje islamistické teroristy, prostřednictvím trojského koně, fantóma takzvané syrské svobodné armády, která fakticky již neexistuje, protože se vtělila do teroristických buněk Al Nusra nebo Dá-eš.
Zatím co se v Sýrii rozhoduje i o naší budoucnosti, podplacená a krátkozraká media papouškují slogany korporátního fašismu, který hecuje celý západní svět do slepé nenávisti, proti Sýrii. Tento sebevražedný fenomén se nám skutečně již brzy může vymstít. Jakou budoucnost tedy pro nás chystá nový světový řád? Bezpečí a prosperitu? Asi těžko. Pohlédneme-li k naším nedalekým sousedům na Ukrajinu, můžeme spatřit, že se syrský scénář začíná naplňovat do písmene i tam. V Sýrii to v roce 2011 nevypadalo o moc jinak. I tam před tím nejrůznější američtí politici nejprve navštěvovali prezidenta Assada a domlouvali mu, aby opustil spojenectví s Íránem. Po té co tak neučinil, začalo v jeho zemi peklo, které trvá až do dnes. Dále snad není třeba tuto analogii komentovat. Zpřetrhání vazeb Ukrajiny na Rusko je jednou z nejdůležitějších priorit zahraniční politiky Západu, diktované nevolenou zločineckou oligarchií internacionály plutokracie. Je nutno přehodnotit názory na upřímnost západních velmocí a zvážit setrvání ve strukturách, které jsou nyní plně pod kontrolou korporátně fašistických struktur gigantických nadnárodních finančních a průmyslových kartelů.
Čtenářům, kteří rozumí anglicky, doporučuji vyslechnout úvodní projev a tiskové prohlášení ministra zahraničí SSA, Johna Kerryho a posoudit podle vlastní libosti.
Pro další studium aktuálních mírových jednání budou uvedeny i odkazy na projevy představitelů syrské vládní delegace, dále tzv. opoziční koalice a zplnomocněného vyjednavače OSN Lakhtara Ibrahimiho.