Psychoválčení: „Bitva o naší mysl“

Jako u totalitních režimů, černé a bílé či dobré a zlé  – jako Bush „Kluk“: „Buď jsi s námi, nebo jsi s teroristy“ – binární rétorika lží v srdci technologií psychoválčení globální mocenské elity. V roce 2004 Denis Boneau, francouzský žurnalista píšící pro Voltaire Network, vydal článek nazvaný „Věda o světové dominanci“ (voltairenet.org), kde provedl excelentní souhrn klíčových milníků ve vývoji poválečných strategií globálního psychologického válčení. Začíná popisem Trumanovy doktríny „Ohrazování“ bývalého Sovětského svazu, která byla založena na tzv. „dlouhém telegramu“ poslaném v roce 1946 Státnímu departmentu (ministerstvu zahraničí) poradcem ambasády USA v Moskvě – a klíčovým učencem z Výboru pro zahraniční vztahy (CFR) – Georgem S. Kennanem.

Krátce poté byl Kennan povolán zpět do USA, aby svým nadřízeným důkladněji ohlásil svá doporučení, která byla nakonec v červenci 1947 publikována ve Foreign Affairs – oficiálním žurnálu CFR – jako „Zdroje sovětského chování“. Ta se stala tzv. článkem „X“, protože tak jej Kennan podepsal, neboť stále probíhala horká debata o tom, zda se stanou oficiální zahraniční politikou USA.

Stala. Svým vysoce vlivným článkem Kennan způsobil zrod politiky USA „Ohrazování“ Sovětského svazu, která sestávala z blokování expanze komunismu skrze kontrolu hnutí národní emancipace a která by mohla vést k posílení moci pro-socialistických či nacionalistických vůdců.

Jakožto oficiální politika vyžadovalo „Ohrazování“ spolupráci expertů schopných poskytnout geografické, ekonomické, kulturní, psychologické a sociologické údaje užitečné pro USA ozbrojené síly a zpravodajské komunity velice úzce spolupracující s klíčovými mozkovými trusty jako CFR.

Začala tudíž Studená válka, o níž Kennan a vláda USA věřili, že Spojeným státům poskytne historickou příležitost strhnout na sebe vedoucí postavení nad tím, co nakonec nazvali „Svobodným světem“. Během času, jak se globální mocenská elita hlouběji zahnízdila uvnitř USA a britských veřejných i soukromých mocenských struktur (a těch jejich klíčových spojenců), toto „vůdcovství“ nakonec nasměrovalo prakticky celou planetu.

V jistém smyslu lze říci, že CFR v souručenství s dalšími mozkovými trusty a univerzitními učenci – k nimž patřili George Kennan, Henry Kissinger, Leo Strauss, Zbigniew Brzezinsk – zcela samostatně zahájili makro-management pětačtyřicet let trvající Studené války v minulém století.

Jako součást této globální strategie v roce 1947 jsme také spatřili sankcionalizaci Trumanovy administrativy v zákoně o národní bezpečnosti, který mj. vytvořil i Centrální zpravodajskou agenturu (CIA) pověřenou i konstrukcí, plánováním a prováděním „propagandy, ekonomické války, přímých preventivních akcí, sabotáží, antisabotáží, prováděním destrukcí a subverzí vůči nepřátelským státům, pomoci skrytým osvobozeneckým hnutím, gerilou, vraždami, pomoci domorodým skupinám s odporem vůči nepřátelským zemím „svobodného světa“…“

Co je to psychologické válčení?

Boneau definuje psychologické válčení (PsyWar) jako četné akce počínaje propagandou v rádiu až po mučení, které vyžadují důkladnou informovanost o cílové populaci. V dokumentu napsaném v roce 1948 americké pozemní síly definovaly „psychologické válčení“ následovně:

„Je založeno na morálních a fyzikálních prostředcích odlišných od těch, na nichž jsou založeny ortodoxní vojenské techniky. Jejich cílem je: (a) zničit vůli a bojového ducha nepřítele a zamezit jeho spojencům, aby ho podpořili, a (b) povzbudit naše vojska a naše spojence v jejich vůli po vítězství.“

Psychologické válčení (PsyWar) využije jakoukoliv možnou zbraň a nástroj k ovlivnění a dosažení dopadu na vůli nepřítele. Takové „zbraně“ jsou označovány za „psychologické“ kvůli jejich účinku a nikoliv kvůli jejich vlastní povaze. To je důvod, proč otevřená propaganda („bílá“), tajná („černá“) či „šedá“ propaganda – subverze, sabotáže, vraždy, speciální operace, gerila, špionáž, politické, ekonomické a rasové i etnické tlaky – jsou všechny považovány za užitečné zbraně psychologického válčení – PsyWar.

K realizaci takových programů zpravodajské služby rekrutovaly specialisty na vědu o chování schopné vynalézat „jednoduchou, jasnou a opakovatelnou“ bílou propagandu i černou propagandu zaměřenou na provokování „nepokojů, zmatků a teroru“ uvnitř nepřátelských sil.

Tím se začínáme dostávat na kloub i tzv. „Arabskému jaru“ dneška, které v roce 2011 nepropuklo jen náhle a spontánně, nýbrž se spíše vylíhlo z „vajíčka“ sneseného už desítky let před tím, a které tajné zpravodajské služby pečlivě vyseděly.

„Bílá“ propaganda

Začalo to ve 40. a 50. letech projektem Trója, který mobilizoval vrcholné vědce k identifikaci dostupných prostředků podávání „pravdy“ (např. USA propagandy) za Železnou oponu prostřednictvím radiových vysílačů jako Hlas Ameriky, vysílací síť vytvořenou Mezinárodní informační službou (IIS), což byla další PsyWar instituce vytvořená za Trumanovy administrativy.

Hlasu Ameriky bylo používáno k protlačování USA „hodnot“ tzv. „demokracie“, „amerického způsobu života“, „svobody“ a korporátního kapitalismu. Klíčovým vůdcem projektu Trója byl James Webb, poradce státního sekretáře (ministra zahraničí) Deana Achesona a operativec „psychologického válčení“, který doporučoval univerzitním expertům a těm z vlády užší spolupráci.

Brzy si však uvědomil, že Hlas Ameriky nestačil na pronikání za Železnou oponu a k podpoře USA námořnictva a CIA, navrhl tedy další kanály k realizaci „bílé“ propagandy: univerzitní výměny, publikace a knihy, informace přes poštu, profesionální žurnály, komerční a průmyslové publikace.

Truman rovněž vytvořil Výbor pro psychologickou strategii, jenž podněcoval studie „Sovětské společnosti“ prostřednictvím programu k rekrutování disidentů zvaného projekt CENIS – Centre for International Studies – na MIT (Massachusetts Institute of Technology) vedený operativcem CFR Maxem Milikanem.

Tohle fungovalo tak dobře, že v roce 1950 USA letectvo pověřilo a financovalo podobný výzkum u korejské populace. Wilbur Schramm, zakladatel paradigmatu masové komunikace, John Ridley a Fredericks Williams byli pověřeni misí vyslýchat antikomunistické uprchlíky, aby koncipovali vhodnou strategii propagandy pro Koreu. Tato studie rovněž vyústila do zřízení „Čtvrtletníku veřejného mínění“ – Public Opinion Quarterly (POQ), oficiálního magazínu komunity „psychologického válčení“.

V roce 1963 byl vytvořen projekt Kamelot, ten definoval procesní model vedoucí k národním revolucím v zemích Třetího světa, aby zajistil proti-povstalecké operace. Kamelot je dobrým příkladem posílení vazeb mezi vědci zabývajícími se chováním a zpravodajskou komunitou USA (např. zpravodajskými službami, univerzitami, velkými korporacemi, mozkovými trusty a ozbrojenými silami). Projekt zajišťoval intervence do Jemenu, na Kubu a do Konga, a pomáhal dohlížet nad rizikem revolucí a zabraňovat jim.

V Chile projekt Kamelot operující prostřednictvím Výzkumné kanceláře speciálních operací (SORO) podporoval plány CIA na svržení demokraticky zvolené vlády Salvadora Allendeho uvalením vojenské junty generála Augusto Pinocheta na Chile 11. září 1973.

Rozvoj strategie psychologického válčení se rovněž vedl na klíčových univerzitách zabývajících se vědami o komunikaci, aby vyvinuli paradigma „masové komunikace“, financovaný ozbrojenými silami USA, CIA a ministerstvem zahraničí. To vedlo k efektivní propagandě využitelné k pronikání za Železnou oponu jinými způsoby, včetně letáků a vysílání. Rozsah výzkumů byl v této disciplíně široký: techniky přesvědčování, výzkumy veřejného mínění, interview, vojenská a politická mobilizace, šíření ideologií …

Nyní už urazili dlouhou cestu díky dramatickým průlomům v komunikačních a informačních technologiích, přičemž propaganda a PsyWar byly v ohromné míře outsourcovány a privatizovány. Dnes k jejich hlavním zbraním patří televize, rádio, tisk a výstupy z internetu, jaké vystavují Fox, CNN, MSNBC, ABC, CBS, PBS, New York Times, Newsweek, BBC, RTVE, RAI, Time, Daily Telegraph, Sun, Mirror, Daily News, Reuters, Jerusalem Post a jejich globální pobočky a závislé redakce.

Nejdůležitější je, že tento proces směruje i tu klíčovou zbraň sociálního inženýrství a deformování mysli známou jako „zábavní průmysl“ s Hollywoodem jako s jejich hlavním pracovištěm a vlajkovou lodí.

Ministerstva špinavých triků

Od samotného počátku bylo za výzkumný obor sociálních věd považováno i mučení. Během Korejské války BSSR (hlavní výzkumné středisko „černé“ propagandy) bylo pověřeno studiemi pro armádu k identifikaci „cílů a faktorů zranitelnosti“ populace východní Evropy při definování různých „aspektů psychologického násilí.“ BSSR podávalo zprávy o účincích tradičních technik výslechů – elektrické šoky, rány, drogy – všechno zjištěno CIA, zvláště na populaci Vietnamu a Afriky, zaměřené na vylepšení efektivity mučení.

Paradigma masové komunikace bylo vsazeno do širšího intelektuálního plánu sestávajícího z rozdělení mapy světa a založeného na americké strategické logice. Patriarcha této disciplíny, Willbur Schramm (jako to dělal i Leo Strauss) nabízel perspektivu této redukcionistické dimenze komunikační vědy založené na antagonismu „dobrých hochů a špatných hochů“, kde komunismus symbolizoval „Zlo“ a Amerika symbolizovala „Dobro“. Toto sdílela většina intelektuálů a vědců podporujících vládu USA a její boj proti sovětské expanzi, kde neutralita byla považována za zradu.

Tyto mechanismy Studené války v roce 2001 reaktivovala Bushova administrativa, nikoliv aby bojovala proti Sovětskému svazu, nýbrž aby uvalila „Nový světový řád“ – New World Order. Od 11. září 2001 je záminkou pro tuto reaktivaci „Válka s terorem“. A opět se zpravodajské komunity obrátily k univerzitám: Ředitel CIA pro vědecký výzkum John Philips převzal kontrolu nad Rochester Institute of Technology; Michael Crawl, zástupce ředitele CIA, se spojil s ekonomickou společností sektoru počítačů a byl jmenován děkanem University of Arizona a Robert Gates (bývalý ředitel CIA za Bushe staršího), než se stal Bushovým a Obamovým šéfem Pentagonu, byl prezidentem Texas A&M University. Co tedy! Nic nového pod sluncem…

Adrian Salbuchi

Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj: globalresearch.ca