Bylo to v říjnu 2012, když jsme vysvětlovali, jak se Írán vyhýbá Západní blokádě (údajně s implicitním přikývnutím nikoho menšího než USA), a tehdy jsme poprvé definovali koncept PetroZlata v kontextu Turecko-Dubajsko-Íránského trojúhelníku ropy-za-zlato. Pro ty, kdy potřebují rychlé připomenutí, je tady: [quote align="center" color="#999999"] V posledních měsících docházelo ke spoustě nekorektních spekulací, protože Írán byl odříznut od petrodolaru, tj. od zprostředkovatelského režimu SWIFT, takže jeho ekonomika se sesype, jelikož tato země nemá žádný přístup k těm pro všechno nezbytným zeleným bankovkám, a tak nemůže vést žádný mezinárodní obchod – což má být hybným činitelem za mezinárodními sankcemi, v nichž se usiluje o svržení místní vlády, jelikož Írán zemře ekonomickou smrtí.


A ač došlo k návalům silné inflace, se kterými si místní vláda zjevně už poradila, když udržela pod pokličkou spekulace na šedém trhu, tak Írán vesele pokračuje více méně fungovat svými kanály mezinárodního obchodu, který se s největší určitostí odehrává zvláště s Čínou, Ruskem a s Indií jako hlavními obchodními partnery. „Jak je to možné,“ budou se ptát ti, kdo podporují Západem vedené embargo na veškerý Íránský obchod? Jednoduše – je v tom zlato. Protože ač Írán možná nemá žádný přístup k dolarům, má spoustu přístupu ke zlatu. To samo o sobě není nové – my jsme už v minulosti referovali, že Írán dovážel značná množství zlata z Turecka, i když to turecká vláda rázně popírala. Dnes už díky Reuters přesně víme, jak vypadá ekvivalent Velké hedvábné stezky 21. století a jak je Írán efektivní laboratorní krysou ve velkém pokusu s útěkem z petrodolarového systému, o němž nám konvenční myšlení říká, že z něj není úniku. Je to prezentace petrozlata.[/quote]

O rok později, kdy Írán nevzrušeně předváděl schopnost existovat ve světě bez amerických dolarů, je už blokáda Íránu věcí minulosti a Západ se pustil s touto zemí do plnocenného usmiřování, k velkému vzteku jak Izraele, tak Saúdské Arábie, a to jen výměnou za symbolické gesto, že Írán omezí své jaderné obohacování, takže íránské sankce slábnou a v mnoha případech jsou otevřeně odstraňovány, když se ukázaly jako úplná marnost.

Takže pro Írán šťastný konec, jen kdyby to zatím nebylo díky faktu, že přes veškeré ty lži těch od status quo je zlato formou peněz a vždy bylo penězi a dolary může nahrazovat.

Nicméně je tu jedna země, která zažívala lepší časy, a jejíž vláda je možná na pokraji kolapsu kvůli bezprecedentnímu korupčnímu skandálu přesně proto, že řečený systém PetroZlata umožnila, a která je v poslední době každodenně ve zprávách, a tou je Turecko. Jak vysvětluje turecký Today’s Zaman v „ Íránská sháňka po tureckém zlatu“, tak politická krize, v níž se Turecko nachází, nemusí být ničím jiným než důsledkem systému PetroZlata, který vznikl před více než rokem, a v němž Turecko hrálo kriticky důležitou roli.

Tady je, jak ten turecko-dubajsko-íránský trojúhelník PetroZlata, čili jak to nazývá Zaman „plyn za zlato“ možná brzy přivodí svržení vlády, ovšem jiné než té íránské, jednoduše proto, že ukázal, že existence mimo spáry ‚Petrodolaru‘ je zcela možná…

* * *

Íránská sháňka po tureckém zlatu:

[quote align="center" color="#999999"]

Tureckou islamistickou vládou zmítá nejrozsáhlejší korupční skandál za její historii. Zhruba dva tucty osobností včetně obchodních magnátů s dobrými styky a synů vrcholných vládních ministrů bylo obviněno z široké škály finančních zločinů. Obvinění se nafoukla do plnocenné krize 25. prosince, když tři ministři do tohoto skandálu zapletení rezignovali s tím, že jeden dramaticky volal na ministerského předsedu Recep Tayyip Erdogana, aby odstoupil také. Následně se večer sedřeně vyhlížející Erdogan objevil v televizi, aby oznámil rekonstrukci vlády, při níž vyměnil celkem 10 ministrů.

Zvláště nad dramatem obklopujícím dvě osobnosti všichni valili oči: Policie údajně objevila krabice od bot obsahující 4,5 milionu USD doma u Süleymana Aslana, generálního ředitele státem vlastněné Halkbank, a také zatkla Rezu Zarraba, íránského businessmana, který primárně obchoduje se zlatem, a který údajně dohlížel na obchody jen za samotný loňský rok za téměř 10 miliard USD.

Obchod se zlatem byl už dlouho v centru kontroverzních finančních vazeb mezi Halkbank a Íránem. Výzkum vedený v květnu 2013 Nadací pro obranu demokracie a Roubiniho globální ekonomikou odhalilo, že tato banka využívala „zlatých kanálů“ skrze USA vedený režim finančních sankcí zkonstruovaný, aby zaškrtil íránské jaderné ambice. Takhle to funguje: Turci mezi březnem 2012 a červencem 2013 vyvezli zlato za asi 13 miliard USD do Teheránu buď přímo, nebo prostřednictvím UAE. Výměnou za to Turci dostávali íránským zemní plyn a ropu. Ale jelikož sankce Íránu zabránily, aby dostávali platby v dolarech či eurech, tak Turci Teheránu dovolili, aby nakupoval zlato za Turecké liry – a tak si zlato našlo své cestičky zpět do íránských peněženek.


Systém „plynu za zlato“ Íráncům umožňoval doplňovat si své potácející se rezervy zahraničních měn, které těžce poznamenaly mezinárodní sankce uvalené na jejich bankovní systém. Bylo nepochopitelné, že Ankara umožnila, aby tohle dále fungovalo: Turci – spojenci NATO, kteří ujišťovali Washington, že jsou odpůrci jaderného programu íránských vojáků – se nestyděli provádět tyto ohromné zlaté transakce, i když Obamova administrativa v červenci 2012 utužila sankce na íránský obchod s drahými kovy.

Turecko se však rozhodlo, že kanálů pronikajících sankcemi využije tím, že technicky dovolí transfery miliard dolarů ve zlatě k tzv. „soukromým“ subjektům v Íránu. Íránský velvyslanec v Turecku Asi Reza Bikdeli nedávno Halkbank pochválil za chytrá rozhodnutí jejího managementu, jimiž v posledních letech sehrál důležitou roli v íránsko-tureckých vztazích.“ Halkbank trvá na tom, že její role v těchto transakcích byla zcela legální.

Americký Kongres a president Obama uzavřel tento „zlatý kanál“ v lednu 2013. V té době mohla Obamova administrativa zahájit akce proti státem vlastněné Halkban, která tyto transakce znehodnocující sankce zařizovala, kdyby ty už platné sankce použila k odříznutí této banky od amerického finančního systému. Administrativa místo toho lobovala, aby zajistila, že tato legislativa, která by tento kanál zavřela, nebude po následujících šest měsíců uplatněna – čímž v podstatě zajistila, že transakce se zlatem bubou v plném tempu pokračovat až do 1. července. To Íránu pomohlo nahromadit si zlato za další miliardy dolarů, čímž ještě více podvrátil režim sankcí.

Obamova administrativa v obhajobě svého rozhodnutí neuplatnit své vlastní sankce tvrdila, že Turecko transferovalo zlato jen soukromým íránským občanům. Administrativa tvrdila, že to tudíž nebylo výslovným porušením její vládní vyhlášky.

Je sice možné, že Obamova administrativa neměla přesvědčivé důkazy o roli íránské vlády v obchodě se zlatem. Avšak president se možná jednoduše jen snažil chránit své vztahy s Ankarou a nechtěl se dostat s Erdoganem do diplomatické půtky, když ho považoval za klíčového spojence v regionu.

I kdyby administrativa neměla dojem, že platné sankce v té době nestačí k přijetí akcí proti Halkbank, mohla konec konců ten obchod se zlatem zarazit úpravou své vládní vyhlášky. V té době hrálo ale Turecko ústřední roli v americké politice v Sýrii, do níž patřilo i úsilí o posílení umírněnějších frakcí opozice bojující proti režimu presidenta Bashara Assada.

Je však rovněž i možné, že rozhodnutí Obamovy administrativy mělo méně co dělat s Tureckem a více s nalákáním Íránu k podepsání jaderné dohody. Během období jediného roku mezi červencem 2012, kdy byla tato vládní vyhláška vydána, a červencem 2013, kdy byl ten „zlatý kanál“ uzavřen, Obamova administrativa neuplatněním svých vlastních sankcí údajně Íránu poskytla zlato v hodnotě 6 miliard USD. Tahle úleva mohla být americkou olivovou ratolestí Íránu – rozšířenou přes Turecko – aby přesvědčili jeho vůdce k pokračování ve vyjednáváních se Spojenými státy zadními vrátky, která údajně začala už v červenci 2012. Rovněž by to mohlo být významným lákadlem pro dočasnou jadernou dohodu, které bylo nakonec dosaženo v Ženevě, a ta Íránu poskytla další 7 miliard USD na úlevách ze sankcí.

Opravdu, proč by jinak administrativa dovolila pokračování tureckého obchodu se zlatem po dalších šest měsíců, když dal Kongres jasně na srozuměnou, že to chce zavřít?

A to nás přivádí zpět k současnému korupčnímu dramatu v Turecku. Vládnoucí Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP) tvrdila, že je obětí rozsáhlého spiknutí, a obviňovala ze svých běd všechny od Washingtonu přes Izrael až po v USA sídlícího islámského duchovního Fethullaha Gulena. Některá turecká média ukazovala prstem na Davida Cohena, náměstka ministra financí pro terorismus a finanční zpravodajství, který, když to na ně prasklo, tak byl náhodou zrovna v Turecku. Dokonce i Erdogan tuto možnost naznačil, když vypověděl amerického velvyslance v Ankaře Francise Ricciardoneho.

Ale i tak zůstávají ta obvinění proti celému panoptiku panáků s dobrými konexemi platná, a jen AKP si za to může sama. Ač by systém plyn za ropu, než ho v červenci Kongres zavřel, mohl být technicky legální, vypadá to, že odhalil, jak je turecká politická elita zapletená do rozsáhlého íránského podsvětí. Podle Today’s Zaman mohly podezřelé transakce mezi Íránem a Tureckem přesáhnout 119 miliard USD – tj. devítinásobek celkového známého objemu transakcí plyn za zlato.

A kdyby snad turecko-íránský obchod se zlatem představoval jen malou část širšího vyšetřování korupce, tak by probíhající vyšetřování mohlo poskytnout průhled s určitými neodbytnými otázkami ohledně vztahů mezi Ankarou a Teheránem. Snad se nakonec dovíme, proč dovolila turecká vláda Íránu, aby si hromadil zlato spolu s tím, jak si vzdorovitě pokračoval se svým temným jaderným programem – a zda mohla Obamova administrativa udělat více, aby tomu zabránila. [/quote]

Shrnutí: Pokud se odvážíš zkřížit cestu Petrodolaru a naštvat americkou vládu, dříve nebo později tě to dožene.

Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj: zerohedge.com