„Byla noc a padal déšť; a to, co padalo, byl déšť, ale to, co dopadalo, byla krev.“ Tato slova Edgara Allana Poa perfektně sedí na ten pozvolný proces globálního rozkližování, které teď probíhá, kdy na první pohled nevinné události – jako ten „déšť“ – ve své kombinaci podrývají základy mezinárodního systému, který umírá, tudíž ta „krev“. Pokud je ten proces pomalý, pokud ty události vypadají triviálně, tak je to paradoxní, protože tato krize je první opravdu globální systémovou krizí, daleko hlubší, než byla ta v roce 1929, a poznamenává všechny země a nejvíce samotné srdce systému.


Zatímco v roce 1929 to byla adolescentní krize nové světové velmoci – USA, tak teď zažíváme poslední dny nevyléčitelně nemocné, a nevyléčitelně nemocnou je ta jediná supervelmoc už od roku 1945. Ale celá organizace světa byla postavena kolem USA, a tak nemá nikdo zájem na tom, aby zkolabovala, dokud se od ní úplně neodpojí. Takže je na každém, aby si zabezpečil, že všechno vypadá jako obvykle, zatímco si zajišťuje hladký přechod na budoucnost, což vysvětluje tu pozvolnost probíhajícího krachu.

Je to tak trochu jako rodič, který se vykrádá z pokojíku v naději, že nevzbudí děťátko, to ale začíná opět křičet, ovšem to děťátko je dolar a ti rodiče jsou nehodní, a tak jej chtějí úplně opustit. Čína je mistrem tohoto umění, vidíme ale, že i všechny ostatní země se odkrádají od US více či méně nenápadným způsobem, jako např. Saúdská Arábie. Pro EU, jednu z posledních bašt Amerikanismu mimo USA samotné, je ten úkol zvláště obtížný. Náš tým předpokládá, že evropské volby 2014 spolu s nevyhnutelným vzestupem extrémní pravice a sil euroskepticismu povedou k sesypání současné nosné konstrukce EU s možností, že to bude Euroland, který ten prostor vyplní. V tomto vydání budeme analyzovat případ Evropy.

Rychlá internacionalizace Yuanu způsobuje úpadek ústřední role hrané dolarem; ztráta podpory Saúdů, klíčového partnera konstrukce petrodolaru; a ztráta americké bašty EU nahrazené Eurolandem spoléhajícím na Euro, to jsou všechno hrozby třem zůstávajícím nosným pilířům americké moci, které se v roce 2014 vytratí, čímž zažehnou globální poprask. USA sází na to, že potenciální bariéry mezi status quo a světem potom přináší příliš bolesti, než aby přes ně někdo přešel, a tyto země i přes všechen prospěch, přes veškerý prospěch, který nová organizace světa přinese, Rubicon přeci jen nepřekročí.

Jedním z příkladů je Čína se svými horami dolarů v rezervách, které by pak už neměly moc cenu, kdyby vyrazili příliš cíleně; dalším je Saúdská Arábie, která by přišla o dobrého zákazníka a zajištěnou bezpečnost, kdyby nechala USA být. Tohle ale nejsou nic víc než chladné kalkulace nákladů a výnosů, a pro mnohé, co mají v této hře vsazeno, výnosy začnou převyšovat náklady. Podle LEAP/E2020 ti, co sází na Ameriku, jsou už ve ztrátě.

 

NA ZÁPADĚ NIC NOVÉHO

Trhy mohou zůstat v pohodě, jelikož Janet Yellen, která v lednu ve Fedu nahrazuje Bena Bernankeho, naznačila, že chce pokračovat v programu kvantitativního ulehčování (tisku peněz) svého předchůdce (QE3). Dá se říci, že nemá moc na vybranou, aby se tímto programem udržela iluze, že USA jsou pořád na nohou, čímž se uměle nafouknou trhy s nemovitostmi a finanční trh a udrží to USA vládě levné financování. Ale i trhy samotné tyto zprávy oslavují.

Cizí země jsou zvědavé, kdy ta bublina vyvezená Fedem splaskne, jak to skončí, a jak by šlo USA odstavit od QE, a pokud se dostatečně neodpojí, jaké to pro ně bude mít dopady. Občanská společnost už ví, že ty „přínosy“ z QE nikdy nepřijdou, a spíše to vypadá, jako by celý ten Nový úděl byl do roka absorbován do trhů a obyvatelstvo samotné se z něj nikdy prospěchu nedočkalo. A reálná ekonomika se ptá, kdy se konečně úrokové míry vrátí na normální hodnoty tak, aby to investory povzbudilo i k financování reálných projektů, z nichž zase jednou už nebudou jen nulové zisky. Co se týče Fedu, tedy nic nového. Nic nového ani co se týče problémů země, které se kupí a zhoršují. Člověk už slyší o hladu i z tisku mainstreamu, kriminalita už dva roky trvale roste, exploduje užívání drog, a i přes krácení rozpočtů nutící věznice pouštět vězně, je v USA více vězňů než inženýrů nebo středoškolských učitelů (viz tabulka níže). I přes přikrášlování oficiálních statistik, masová nezaměstnanost přetrvává, infrastruktury jsou obětovány, vědecký výzkum trpí nedostatkem řádného financování atd.

Počet vězňů, inženýrů, sester, středoškolských učitelů atd. v USA. Zdroj: Huffington Post

 

NEMOŽNÉ ZOTAVENÍ USA

Problémy USA nelze vyřešit v rámci existujícího uspořádání země kvůli dvěma dilematům: pokud se ekonomika zotaví, Fed skončí se svým programem podpory, takže trhy zpanikaří, jak jsme viděli v září, což skončí návratem… Obecněji, pokud by jen kousíček reálného amerického růstu vystrčil růžky, tak by se ty hory Fedem vytisknutých dolarů a vyvezených do nově se vynořujících zemí vrátily, aby si toho taky užily, čímž by způsobily vysokou inflaci a zadusily by zotavení v samém zárodku. Tyto „oscilace“ mezi nadějí a zoufalstvím budou pokračovat, dokud nebude krize konfrontována s nástroji světa poté, nebo dokud šok nevyvolá katastrofu. Protože to nebude QE, co zachrání ekonomiku, jelikož jeho nejlepším výsledkem je něco na způsob umělé podpory života na kapačkách zombie ekonomiky a nafukování bublin různých aktiv.

 

EVROPA JE MRTVÁ, AŤ ŽIJE EVROPA

Konfliktní řešení, obchodu, financí … vidíme rozšiřující se rozestup se Západem. Nicméně na obrázku té nové Hedvábné stezky propojující Asii s Evropou, ta druhá bude moci vykročit do světa v závislosti na tom, jak bude schopná přeříznout šňůru s US po volbách 2014, které poslouží jako katalyzátor. Vzestup krajní pravice a euroskeptických stran, deficit demokracie, moc lobby a slabost občanů, centralizace v Bruselu, byrokracie a technokracie … Evropská unie umírá.

Volby 2014 podle našeho týmu současnou konstrukci uvrhnou do plamenů a iniciují opětovnou politizaci EU, což vyvolá rozsáhlou debatu o budoucnosti Evropy. Tohle zpochybňování už začalo, když např. Zelení staví společné kandidáty po celém teritoriu EU, tudíž zahajují „skutečný“ proces evropských voleb, nebo socialistické strany, které protlačují Martina Schulze jako vážného kandidáta na šéfa Komise. Ale pokud by podle LEAP/E2020 měla být tato rekonstrukce úspěšná, tak by to zabralo spoustu času a skutečná uzávěrka pro demokratickou EU bude rok 2019. Osud Evropy budeme podrobně analyzovat v části Teleskop. Tato umírající Evropská unie je Evropou inspirovanou a infiltrovanou americké zájmy.

Je to Evropa redukovaná na rozsáhlý společný trh, který se neustále rozšiřuje. Je to Evropa, která leží u nohou Monsantu, a ponechává pole otevřené americkým nadnárodním korporacím. Maňásek anglosaské politiky, která ve třetím americkém krachu kolabuje. Ale rozhodnutí diktovaná americkým bratrancem se stávají nákladnými a obtížnými. Dalším příkladem toho je přistoupení Turecka k EU, aby protlačovala americká agenda, nikoliv agendy občanů EU či Turecka. Už teď je to těžké, a bude to trvale zamítnuto, až do Evropského parlamentu v roce 2014 vpadne krajní pravice. Ale ten kontinent nebude čekat do roku 2019, aby se reorganizoval, a otázky o tom, jaké formy Evropa nabude, zůstávají. Mezi tím, jak uvidíme v Teleskopické sekci, nabude Euroland schopnosti budovat politický projekt, který vyplní tu prázdnotu, co zůstane po EU.

Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj:  globalresearch.ca