Co opravdu ty Anglo-Američany tak pekelně vyděsilo? Mohla by se Ukrajina stát oblastí spolupráce mezi Ruskem a Evropou? Mohly by se evropské země urvat z řetězu ke svobodě? Co se týče Ukrajiny, tak to vypadá tak, že vztek projevovaný Anglo-Američany (který vypadá jako opravdu překračující všechny meze a odhazující veškeré servítky i podle dosavadních standardů) není pouze důsledkem nebezpečí, že ztratí Ukrajinu, nýbrž i nebezpečí, že ztrácí Evropu. Tahle otázka se dostala do popředí v projevu proneseném 2. prosince ruským prezidentem Vladimirem Putinem v arménském hlavním městě Jerevanu.


[quote align="center" color="#999999"]

„Události na Ukrajině mi nepřipomínají ani tak revoluci, jako spíš pogrom. A i když to vypadá divně, mají jen málo co společného se vztahy mezi Ukrajinou a EU… Jak už jsem říkal, ne všechno, co se děje, má přímý vztah ke spolupráci mezi Ukrajinou a Evropskou unií…“ – zdroj [/quote]

Trojstranná dohoda

Mám ten dojem, že Putin není prostě zaměřen na „odtažení“ Ukrajiny od Západu. Ten ve skutečnosti zamýšlí využití ukrajinské otázky jako velice nenápadného způsobu k dosažení trojstranné dohody – mezi EU (nebo přinejmenším její částí), Ukrajinou a Ruskem.

Jak ruští mluvčí, tak spousta Ruskem kontrolovaných médií opakovaně na toto řešení naráželi. Diskuse o právě tomto už probíhaly a vedly k vnitřní debatě uvnitř zemí EU (zvláště, což nepřekvapuje, v Německu, vztahy s nímž mají pro Rusko největší cenu).

Možná už došlo k nějakým předběžným dohodám „předjednaným“ s evropskými vůdci, kteří teď už lační po utrhnutí většího dílu suverénní autonomie. To vyvolalo v Londýně a ve Washingtonu pekelný děs, a to i přes četné projevy tání mezi Moskvou a Západem. Nebo ještě lépe to pekelně vyděsilo určitou, pořád velice silnou frakci uvnitř Anglo-Amerického establishmentu. A tak byla vyvinuta celá série nátlaků na evropské země, zvláště na Německo. Německo požádali, aby poskytlo „důkaz lásky.“

Pro Anglo-Američany, zvláště pro USA a Británii, musí být EU zbavena nezávislé schopnosti vydat se ve směru nějaké eurasijské strategie.

Ta intrika, se kterou přišel Donald Rumsfeld (použít „Novou“ Evropu proti „Staré“ Evropě, tj. proti Evropě), ta je pořád v kurzu. Evropa musí být oslabena – zadušena obětím Wall Streetu a City of London, dotlačena do eskalujícího se masochistického drancování své vlastní ekonomiky a populace, otřásána skandály, které ji zbaví jakéhokoliv účinného vedení, a neustále zatahována do agresivních vojenských dobrodružství – ale především, jakékoliv projevy – i ty nejmírnější – spolupráce s Ruskem se musí co nejenergičtěji zažehnat. To je hranice, která se nesmí nikdy překročit. Takže s probíhající ukrajinskou krizí vidíme, až k jaké úrovni otevřeného vměšování a vydírání se mohou Anglo-Američtí reprezentanti uchýlit, aby na Evropu uvalili to, „co je dobré pro ně.“

Ve skutečnosti má Německo všechny předpoklady získat ze vztahů s Ukrajinou a s Ruskem. Ne už tolik s byrokracií EU, která je úplně (nikoliv jen částečně) kontrolována velkými bankami. Podívejte se např. na Jose Manuela Barrosu, kterému na jaře končí mandát.

Rusko má možnost získat ještě více ze vztahů s Evropou, která je naprosto podmaněna diktátem Bruselu, bankéřů, NATO a nadnárodních sil. K tomu by otevřely dveře vztahy osvobozené od NATO, MMF atd.; vztahy daleko zaměřenější na přímé národní zájmy různých zemí.

Podíváte-li se na to pozorně, uvidíte, že Putin opakovaně využíval řešení ukrajinských problémů přes přímé, nezprostředkované vztahy s Německem a s určitými evropskými zeměmi. Ukrajina by se mohla stát něčím na způsob společné zóny, kde by se mohlo experimentovat s novými druhy suverénní spolupráce. Vůbec ale nepřekvapuje, že reakce na to jsou zběsile zuřivé.

Putin si ale zjevně myslí, že „tuhle hru můžeme vyhrát“:

[quote align="center" color="#999999"]

Ta opozice buď není schopna vždy kontrolovat, co se tam děje, nebo je to jen určité politické jeviště pro extremistické aktivity. Nicméně věříme, že situace se normalizuje, a že nakonec ukrajinské vedení a Ukrajinský lid sám určí své další kroky jak pro blízkou budoucnost, tak dlouhodobě.

…

Co se týče těch událostí na Ukrajině, ty mi nepřipomínají ani tak revoluci, jako spíš pogrom. A i když to vypadá divně, mají jen málo co společného se vztahy mezi Ukrajinou a EU. Jak už jsem říkal, ne všechno, co se děje, má přímý vztah ke spolupráci mezi Ukrajinou a Evropskou unií. Protože když se na to podíváte pozorně, tak se nikdo nešťourá v konceptech těch smluv, nikdo se na nic nedívá ani nic neposlouchá.

Lidé říkají, že sen Ukrajinského lidu byl ukraden. Když se ale podíváte na obsah těch smluv, tak ač je to hezký sen, tak by se moc lidí prostě nedožilo toho, aby se sen naplnil, nikdy by to nezažili kvůli těm dost drsným podmínkám.

Podle mého názoru, jak už jsem říkal, to všechno, co se děje, nemá přímý vztah ke spolupráci mezi Ukrajinou a Evropskou unií. Je to vnitřní politický proces, pokus opozice o destabilizaci současné – a to chci zdůraznit – legitimní autority vlády. A především, vše to, co se teď děje, není žádnou revolucí, ale jen dobře zorganizovaným protestem. Podle mého názory nebyly tyto události připraveny pro dnešek, ale pro prezidentskou kampaň na jaře 2015. To, co se děje teď, je jen trochu falešný start v důsledku určitých okolností, ale i to jsou přípravy na prezidentské volby. Skutečnost, že jde o tyto přípravy, je objektivnímu pozorovateli zjevná, lze to vyvodit i jen z toho, co vidíme v televizi, jak dobře organizované a vycvičené skupiny militantů tam ve skutečnosti operují. Takhle to hodnotím já.

Ta opozice buď není schopna vždy kontrolovat, co se tam děje, nebo je to jen určité politické jeviště pro extremistické aktivity. Nicméně věříme, že situace se normalizuje, a že nakonec ukrajinské vedení a Ukrajinský lid sám určí své další kroky jak pro blízkou budoucnost, tak dlouhodobě. Dovolte mi to znovu zopakovat, a chci to zdůraznit: ať učiní Ukrajinský lid jakoukoliv volbu, budeme ji respektovat. (Prohlášení Vladimira Putina k novinářům při rusko-arménských rozhovorech: ZDE) [/quote]

Umberto Pascali

Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj:  globalresearch.ca