Hnutí vidláků už od 9. prosince pořádá protesty po celé Itálii, blokuje dálnice a železnice i stanice metra spolu s protesty před veřejnými budovami. Ty protesty jsou relativně malé, sestávají z jen několika tisíců lidí v každém městě, jsou ale široce rozšířené, rozprostírají se od chudého italského jihu až po její bohatý sever. Hnutí vidláků se nejdříve stalo notoricky známým v lednu 2012 na Sicílii, když skupina zemědělských výrobců a kamionových společností zablokovala na devět dnů dálnice na ostrově na protest proti rostoucím cenám paliv a hnojiv, což byl důsledek zbídačujících opatření zavedených ministerským předsedou Mario Montim.


Hnutí vidláků bylo původně silně prostoupeno sicilským prvkem; kritizovalo centrální vládu v Římě a usilovalo o větší autonomii tohoto ostrova. Během uplynulého roku a půl se toto hnutí z různých důvodů rozšířilo mimo Sicílii. Hnutí vidláků je součástí v Evropě rostoucího trendu. S tím, jak se vleče krize nezaměstnanosti, tak se ty tradiční zastupitelské instituce – politické strany a odbory – ukazují být neschopné stát se kanálem průtoku sociálního kvasu.

 

Následně tedy skupiny původně zastupující určité sektory začnou ve vzrůstající míře získávat podporu od ostatních částí obyvatelstva. V několika evropských zemích, jako Francie a Španělsko, získávají tyto skupiny lidovou podporu a účastní se jich už rozhořčená mládež, pracující, důchodci a nezaměstnaní. Objevení se takovýchto skupin jako Hnutí vidláků se nejspíš stane daleko běžnější, jelikož ekonomická krize v Itálii nejspíš nijak brzy neodezní. Jeho největší výzvou bude to, vydrží-li dostatečně koherentní, aby vytvořilo trvalý tlak.

Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj:  zerohedge.com