S Íránem vyjednávat nemůžete. Tohle nám říkali roky. Íránské vedení je příliš fanatické, nejsou to racionální hráči, oni nejsou „jako my.“ Jeden z amerických činitelů nedávno dokonce řekl, že klam je součástí íránské DNA. Ale je to jen něco přes týden, kdy jednání pěti stálých členů Rady bezpečnosti OSN plus Německa s Íránci dosáhlo historické dohody, která by mohla být prvním krokem k nové éře v amerických vztazích ke Střednímu východu. Jak tento týden poukázal expert na Střední východ Eric Margolis, pro Írán bude hlavním ústupkem to, že obdrží jen „7 miliard dolarů svých vlastních peněz, které byly zmrazeny v zahraničí USA vedenými sankcemi.“ To zní tak trochu jako kompromis pro takto „fanatickou“ zemi.
Před tím letos v létě ti samí lidé pronášeli tu samou argumentaci ohledně Sýrie. Se syrským presidentem Assadem nelze vyjednávat, říkali. Je šílený; je to další Hitler. Ale nejenže to bylo možné; dohoda byla podepsána a za ukončení hrozby amerického útoku bude Sýrie souhlasit, že se vzdá svých chemických zbraní a schopnosti je vyrábět. Sýrie za svou stranu dohodu dodržela a všechny chemické zbraně byly inventarizovány podle rozvrhu.
Proč ti intervencionisté, neoconi a skupiny zvláštních zájmů tak dlouho tvrdily, že vyjednávání a diplomacie se rovnají tomu, jako bychom se jim vzdali, že země jako Írán a Sýrie „rozumí jen síle?“ Je to proto, že tyto skupiny mají strach z diplomacie. Oni mírová řešení těchto konfliktů nechtějí. Na americké zahraniční vztahy nahlíží pouze z nejtvrdšího možného hlediska: Dělejte, jak říkáme, a my vám poskytneme pomoc; neposlechněte a vybombardujeme vás.
Nyní byli ti váleční štváči, kteří sami sebe nazývají „zahraničně politickými experty,“ odhaleni. Celý svět vidí, že to tak není. Jejich rady byly špatné. Jejich omezené vidění toho, jak by se zahraniční politika měla vést, je ve skutečnosti nebezpečné pro Spojené státy. Teď už je jasné, že existují funkční alternativy.
Stejně jako tomu bylo u amerických hrozeb Sýrii, tak průzkumy veřejného mínění ohledně rozhovorů s Íránem ukazují, že Americký lid je rozhodně za diplomacií a proti další válce. Podle jednoho průzkumu podporují Američané dohodu dosaženou s Íránem v poměru dva ku jedné.
Kongres je však zase jednou daleko za Americkým lidem. I když američtí vyjednavači už dosahovali dohody s íránskými protějšky, tak američtí reprezentanti a senátoři ještě koncipovali legislativu o prohloubení sankcí proti Íránu. Místo aby naslouchali Americkému lidu, byli mnozí kongresmani zjevně taženi zvláštními zájmy, jako je izraelská nebo saúdská lobby, které oponují čemukoliv kromě úplné kapitulace Íránu. Izrael se odmítl přidat k Dohodě o nešíření jaderných zbraní, a i tak usiluje o možnost diktovat pravidla této dohody pro ty, kdo ji podepsali. Saúdská Arábie zoufale chce politicky a ekonomicky kontrolovat regionální politiku, a ta na íránskou možnost volně si prodávat ropu a další produkty na otevřeném trhu pohlíží jako na ohrožení saúdské nadřazené moci.
Jak Izrael, tak Saúdové až příliš dlouho tyli z amerických vojenských záruk. To vytvořilo „morální hazard“, který pouze u obou těchto stran podněcoval k válkychtivému chování. Teprve se uvidí, zda se tato šestiměsíční zkušební lhůta vyvine do trvalého postupu k normalizaci vztahů s Íránem. Co když Kongres odmítne dát Íránu jeho vlastní peníze zpět? Pohybujeme se ale správným směrem, a tak bychom měli být optimističtí.
Lepší americké vztahy s Íránem mohou signalizovat začátek konce amerického vměšování do tohoto regionu a posloužit Saúdské Arábii, Izraeli a státům ze Zálivu jako pobídka, aby si své problémy vyřešily samy. Bylo by to velké posílení naší americké národní bezpečnosti, zrovna tak jako otevření amerického byznysu s Íránem a obchod s ním bude velkým posílením naší ekonomické bezpečnosti. Dojde nakonec snad k průlomu míru? Doufejme.
Článek vystaven díky laskavosti Institutu za mír a prosperitu Rona Paula.
Překlad: Miroslav Pavlíček
Zdroj: thedailybell.com
