Zprávy o přežití eurozóny mohou vypadat jako hodně přehnané… Překvapivé snížení úrokových sazeb Evropskou centrální bankou (ECB) z minulého týdne by mohly trhy brát jako dobrou zprávu, byla na to ale převážně reakce jako na hrozící riziko deflace v eurozóně. A to není vůbec dobrá zpráva. To je velký problém ekonomických předpovědí, že když se vám podaří identifikovat hlavní sílu, která bude mít významný účinek, tak budete jen zřídkakdy dobře vědět, kdy k tomu dojde. Můžete se vzdát, jít do důchodu nebo umřít, než ty předpovězené události nakonec přijdou. I ta dlouhodobá krize eura je takovým případem. Podobně jako předpověď smrti Marka Twaina ukázalo se i zhroucení eura jako předčasné.
Ovšem v srdci bublající krize leží dva ničivé problémy s potenciálem k pustošivým interakcím. Prvním z nich je ztráta konkurenceschopnosti zemí na periferii, která drží na depresi odpovídající výši HDP a na vysokých mírách nezaměstnanost. Druhým je děsivě vysoký vládní dluh. – Telegraph UK
Dominantní sociální téma: Věci budou zase v pořádku. Důvěřuj nám.
Analýza volného trhu: Na rozdíl od mnohých publikací mainstreamu má UK Telegraph často osobitý pohled na moudrosti mainstreamu, přinejmenším, když přijde na Evropskou unii. A tento článek není žádnou výjimkou. Ten vyvrací přinejmenším něco z posledních povídaček elity týkajících se EU.
Poukazuje, že nezaměstnanost je na vzestupu a že současná ulehčující opatření ECB a nízké úrokové sazby nejspíš nepůjdou dost daleko, aby porazila pokračující propad a dokonce zřetelnou deflaci. To však nevyvolává dojem, že by se muži na vrcholu EU chtěli vzdát.
Když přijde na EU, tak sub-dominantní sociální témata ustupují větším dominantním sociálním tématům: EU je tu, aby tu zůstala, a ti politici a bankéři, co EU vedou, dosáhnou postupně pokroku ve zřízení čím dál soudržnější, mírové a prosperující společnosti. Z mnoha svářících se národních států povstane šťastná říše.
Samozřejmě, že jak jsme už mnohokrát pozorovali, je to opravdu jen mem. Takhle lidská historie nefunguje. Obrovitost kultur se vybrušuje na konkurenci a oddělenosti, která umožňuje, aby spolu regiony jeden s druhým konkurovaly. Tímto způsobem se snižují i daně, tlumí se násilnosti a vládnoucí třídu to přiměje, aby se mírnila ze strachu, že jim občanstvo jednoduše odejde do umírněnějšího státu ve vedlejších dveřích.
Autoritářství přichází samozřejmě až později, jakmile umírněná kultura vládnutí ustoupí něčemu despotickému, nevyhnutelně až poté, kdy se konkurující si městské státy zkonsolidují.
Evropská unie je téměř učebnicovým příkladem takovéhoto druhu vývoje. Každý národní stát povstal z kultur jednotlivých kmenů a ještě dnes tam existují určité třecí plochy, zvláště ve Španělsku, kde dochází k nucené integraci těchto kmenů do větší národní aglomerace.
Teď EU navrhuje, aby se vzaly tyhle nešťastné větší regiony a konsolidovaly se do jediné říše, která napodobí Franckou říši. Dělá se to přes vyvolávání finančních krizí, které mají v úmyslu vrcholní panáci EU promítnout do politických akcí, které sváží EU těsněji k sobě.
Potíž je však v tom, že současná krize je horší, než se čekalo, a v tom, co nazýváme Internetovou reformací, což způsobilo, že mnozí lidé jsou si zřetelně vědomi své manipulace a té mizérie, kterou další konsolidace EU přinese.
Občané EU jsou si čím dál více vědomi, že zajištění unie samotné a její perspektivy je pouhá lež. Ekonomika se nezlepšuje a neustálé monetární stimuly opětovně vytváří tržní bubliny, aniž by měly moc pozitivních účinků na reálnou ekonomiku.
To vyvolává dodatečné obavy. Čtěte mezi řádku a objevíte, že pro ECB je buď nepravděpodobné či až nemožné, aby v blízkém výhledu zanechala stimulací, možná i ve vzdálenějším výhledu. Pozitivní prognózy týkající se EU a jejího zotavení, stejně jako solventnosti eurozóny zůstávají opravdu plné otazníků.
A to jsou ty prognózy, které Telegraph v tom článku výše zkouší tlumočit. Zde je více:
[quote align="center" color="#999999"]
Euro bývalo neobyčejně silné. Když bylo spuštěno v roce 1999, obchodovalo se euro za 1,17 USD. Následně spadlo pod paritu vůči dolaru. Ovšem zase se obchoduje dost nad 1,30 proti dolaru.
Silné euro přímo snižuje náklady na import do eurozóny a pro zónu je obtížnější exportovat. ECB indikovala, že má ještě více munice, kterou nasadí, když se věci zhorší. Mohla by začít s nasazením negativních úrokových sazeb u bank, co si ukládají u ECB.
Tohle plus hrozba kvantitativního ulehčování čili QE (tisk peněz), před nímž se Banka dosud ostýchala, přinejmenším čistě formálně, by mohlo posloužit ke snížení směnného kurzu a tudíž odvrátit nebezpečí deflace. Na to bych ale nesázel. Rozdělenost bankovní rady ECB bude dále vyvolávat váhavost s akcemi ECB.
Německo neprahne po více stimulačních opatřeních a to bude určitě oponovat otevřenému QE. A jak víme z japonské zkušenosti, váhavá centrální banka má velké potíže s ovlivněním všech důležitých psychologických změn nezbytných k zastavení poklesu cen.
S deflací je to jako s inflací. Ta se stane nejvíce nebezpečnou a nejobtížněji zastavitelnou, když pronikne do mysli. Deflace se zakořenila do mysli průměrného japonského člověka už skoro 20 let. Německo drží od tohoto problému klíč.
To, co je pro eurozónu zapotřebí, je kombinace slabšího eura a silnějšího růstu domácí německé poptávky, snad zařízené přes volnější fiskální politiku.
To by znamenalo, že Německo dopustí poněkud vyšší míru inflace. Ovšem nevypadá to, že Německo přijme buď slabou měnu, nebo podnícení poptávky. Výsledek je takový, že eurozónu můžou čekat mnohé roky drsného uskrovňování, pokračující katastrofy na trhu práce a období velice nízké inflace nebo i deflace.
Jelikož v zemích periferie nadále roste míra zadlužení, mohou finanční trhy v určité fázi propadnout obavám o jejich schopnost zůstat v euru. V takovém okamžiku vyletí požadované výnosy z dluhopisů, což tudíž fiskální pozici zhorší. Krize eura je záležitost, která vyhoří jen pomalu. Zrovna tak jako v Japonsku. [/quote]
Predikce o deflaci v tom posledním odstavci je zajímavá vzhledem množství peněz, které ECB do eurozóny nalila. Ale nejspíš k ní dojde v určitých oblastech ekonomiky, ne však ve všech.
To, co je také pravděpodobné, je, že sekuritizovaná část ekonomiky bude nadále růst. Došlo ke zjevnému rozpojení mezi reálnou ekonomikou a tou finanční. Článek vypichuje Německo jako překážku další monetární inflace, ale i kdyby němečtí vůdci a voličstvo plně podporovali monetizaci, tak by výsledky byly zklamáním zrovna tak, jako jsou v USA.
Monetární stimulace je Keynesiánský koncept. Ač můžeme akceptovat jeho logiku v minulosti, určitě jsme už byli přeškoleni díky moderním technologiím a informacím, které poskytují.
To, co se děje, je jednoduché: Centrální banky tisknou peníze, poskytují je obrovským bankám, ty pak pokračují směřováním peněz do sekuritizace aktiv. To obohacuje elity, které tato aktiva vlastní a dále centralizují kontrolu nad ekonomikou.
To, co bylo z hlediska elit před lety zapotřebí, bylo vytvoření dominantního sociálního tématu, které tento proces vysvětlí takovým způsobem, že to bude vypadat, jako kdyby se tisk peněz a inflace se sekuritizací aktiv dělaly jako pomoc obyčejným občanům.
Vstupuje do toho John Maynard Keynes, který přišel s elaborátem a fantastickou teorií k ospravedlnění toho, co se děje. Bylo to jeho pojetí, že dříve nebo později si ty peníze z ničeho, které se předávají přes banky, nějak najdou cestu i do reálné ekonomiky.
Samozřejmě, že do té doby, než to udělá, tak ta monetizovaná část ekonomiky natolik nateče z tržních bublin, že brzy zkolabuje, a dorazí to, co zbylo z reálné ekonomiky. Keynesovy teorie se postupně ukazují jako ještě směšnější, když se díváme na rozvoj této poslední „krize.“
Ten článek v Telegraph dále potvrzuje naše vnímání toho, že tisk peněz bude pokračovat a finanční nástroje se tudíž budou nadále nafukovat, jak v Evropě, tak v USA. Bude hodně písanek o deflaci a o nedostatku práce, to ale není myšleno vážně. Ten systém nemůže fungovat žádným jiným způsobem.
Jak už jsme prve poukazovali, jsme v reflační fázi cyklu medvědího trhu. Bezpochyby dojde k výrazným turbulencím, ale mocenská elita, co kontroluje finanční systém, vypadá jako odhodlaná vytvořit ještě další prasknuvší bublinu.
Závěr: Nemusíte mít práci, ale když máte aktiva, budete se na tom moci účastnit, a dost možná si utrhnete pořádnou odměnu, pokud budete opatrní a budete dávat pozor na načasování dodatečných peněžních toků. Hodně štěstí.
Překlad: Miroslav Pavlíček
Zdroj: thedailybell.com
