Dříve američtí presidenti varovali před nebezpečím “zaplétání se do aliancí”, což je prozíravá rada, kterou chtějí neoconi, aby president Obama ignoroval uprostřed požadavků z Izraele a Saúdské Arábie, aby se Amerika zapletla do nekonečných krvavých sektářských konfliktů Středního východu. Američtí neoconi usilují o novou izraelsko-saúdskou alianci a vznáší i požadavky, aby se president Barack Obama daleko agresivněji zapojil do postupu proti protivníkům těchto dvou zemí na Středním východě, čímž „posílí izraelskou a saúdskou důvěru“, jak to vyhlásil redaktor redakční stránky Washington Post Jackson Diehl.
Washington Post roky sloužil jako oficiální vlajková loď washingtonských neoconů s energickou podporou pro každičký požadavek jestřábů na americké intervenci na Středním východě, v čemž bylo nejpozoruhodnější sestavení flotily obalamucených ke konsensu na podporu presidenta George W. Bushe v roce 2003, aby provedl invazi do Iráku, a pak tepání těch amerických skeptiků, kteří si dovolili objevit se na horizontu.
Diehlův článek z pondělí představuje rozšíření té reflexivní podpory neoconů izraelským zájmům i v tom, aby se saúdská monarchie stala tajným novým přítelem Izraele. Diehl mával vlaječkou aliance tohoto prapodivného páru, když spílal presidentu Obamovi za to, že tyto dva „spojence“ nechává na holičkách v jejich manévrech za rozdrcení toho, co je známo jako šiítský půlměsíc, který se táhne od Íránu přes Irák a Sýrii až k baštám Hizballáhu v Libanonu.
V souběhu s regionálními zájmy Saúdské Arábie a Izraele argumentoval Diehl, že Spojené státy by měly posílit svá vojenská postavení na Středním východě s cílem „změnit uspořádání v terénu“ a konkrétně jít po režimu Bashara al-Assada v Sýrii a poškodit novou íránskou vládu presidenta Hassana Rouhaniho, neboli Diehlovými slovy „oslabit Assada a degradovat íránskou sílu.“
Diehl dodal: „Tuto práci by šlo udělat i bez vyslání amerických vojsk, bylo by to ale tvrdé, nákladné a vyžadovalo by to spoustu presidentovy pozornosti.“ Dá se soudit, že Diehl chce, aby americká vojska vystřelila ty křižující střely, které byly namířeny k „degradaci“ Assadova režimu koncem srpna, a že doufá, že americké diplomatické sbory podrazí předehru k diplomatickému urovnání s Íránem kvůli jeho jadernému programu.
Diehl stejně jako další neoconi se pouští do Obamy za to, že dal míru šanci – přijetím Assadova vzdání se syrských chemických zbraní, a úsilím vyjednat urovnání syrské občanské války (s tím, že Assad souhlasí, že do Ženevy vyšle vyjednavače, ač frakce Saúdy podporovaných syrských rebelů a jejich džihádističtí spojenci se ještě zdráhají), a spoluprací s Íránem na dohodě, že provedou výměnu tužší mezinárodní kontroly nad íránským jaderným programem za uvolnění sankcí, a tlakem na smysluplné rozhovory mezi Izraelem a Palestinci o dvoustranném řešení.
Diehl tuto diplomatickou ofenzivu považuje za „zahraničně-politické fantazie“, což činí i nadpis jeho redakčního úvodníku ve Washington Post. Tím, že Obama tlačí na diplomacii místo konfrontace, podle Diehlova názoru „vráží klín mezi Spojené státy a některé ze svých nejbližších spojenců a ponechává americké spojence v regionu – Izrael, Saúdskou Arábii, Jordánsko a Turecko – na holičkách v tom děsivém novém světě, v němž jejich životně důležité zájmy už nejsou pod ochranou USA.
„Izrael a Saúdská Arábie se děsí, že se Obama dohodne s Íránem, což jej osvobodí od sankcí, aniž by se zcela zbavil své schopnosti obohacovat uran – a ponechá mu to potenciál, aby mohl vyrábět jaderné zbraně. Což je ale ještě fundamentálnější, oni a jejich sousedi jsou vystrašení z toho, že to vypadá, že Spojené státy vycouvaly z regionálního mocenského zápasu mezi Íránem a jejich zástupci tj. Izraelem spolu s arabskými státy sdruženými se Spojenými státy.
„To je vyhlídla na vedení regionální verze Studené války i bez významné americké podpory, což už saúdské vůdce podnítilo, aby naráželi na roztržku s Washingtonem – a izraelského ministerského předsedu Benjaminna Netanyahu, aby začal veřejněji hovořit o izraelské ochotě jednat sami.
Boj za ostatní
Diehl – podobně jako skoro všichni jeho spolustraníci v mainstreamových amerických zpravodajských médiích – pomíjí ten detail, že Izrael už vlastní jeden z nejvypracovanějších, ač nedeklarovaných jaderných arzenálů na světě, zatímco americké zpravodajské agentury pořád ještě předkládají závěry, že Írán nepracuje ani na jediné jaderné bombě.
Diehl se rovněž neobtěžoval vysvětlením, proč by měl Americký lid nadále utrácet ohromné částky peněz, prestiže a krve, aby se postavil na nějakou stranu v těchto nekonečných a často nepochopitelných konfliktů na Středním východě. Neoconi se jednoduše chovají, jako kdyby měl každý Američan chápat, proč jsou režimy pod dominancí šiítů o tolik nepřijatelnější než ty sunnitské; a proč absolutistické monarchie jako Saúdská Arábie by měly mít přednost před omezenou demokracií, jako je v Íránu; a proč má Izrael nějaké základní právo vlastnit Východní Jeruzalém a další palestinské pozemky.
Pro mnohé Američany je možná ještě obtížněji pochopitelné, proč takoví jako Jackson Diehl a jeho šéf redaktor redakční stránky Fred Hiatt nadále vládnou nad redakční sekcí Washington Post ještě více než desetiletí poté, co pomohli Americký lid navést do katastrofální války v Iráku.
Nejenže nedošlo k žádné odpovědnosti za jejich žurnalistická pochybení včetně reportáží o údajném vlastnictví zbraní hromadného ničení Saddámem Husseinem jako o „daném faktu“, ač ve skutečnosti žádné neexistovaly, ale ani za vražedné útoky těchto odporných charakterů na kritiky války, jako byla manželka bývalého amerického velvyslance Josepha Wilsona, důstojnice CIA Valerie Plame, která zažila zničení své kariéry, když Bushova administrativa odhalila její identitu na stránkách redakčních úvodníků Postu a Hiat pak udržoval roky dlouhou kampaň za zničení Wilsonovy reputace. [See Consortiumnews.com’s “Why WPost’s Hiatt Should Be Fired.”]
Kromě toho, že u nich neexistuje žádná odpovědnost, tak to vypadá, že se z ničeho nepoučili. Hiatt, Diehl a další neoconi prostě nadále upřednostňují politická přání zvláště Izraele a teď už i jeho nového kámoše Saúdské Arábie před zahraniční politikou americké vlády a před zájmy Amerického lidu.
V raných letech republiky presidenti George Washington a John Adams varovali před nebezpečím „zaplétání se do aliancí“, které by mohly Spojené státy zavléct do vzdálených a drahých konfliktů, které by vyprázdnily pokladnu a vytvořily zbytečné nepřátele. Washington ve svém projevu z Farwell viděl rizika zahraničního vlivu přicházet nejen od protivníků, ale i od spojenců, kteří by mohli usilovat o překrucování amerického domácího mínění ve svůj prospěch.
Washington varoval: „Důležitým pravidlem chování k cizím národům pro nás budiž to, abychom naše komerční vztahy s nimi rozšiřovali o politické vazby s nimi, co nejméně to jen jde. Evropa si stanovila primární zájmy, které k nám nemají žádný vztah nebo jen malý. Tudíž se musí zapojovat do četných kontroverzí, které jsou způsobeny tím, co je v podstatě našim zájmům cizí. Muselo by tudíž pro nás být nemoudré zaplétat se do umělých vazeb, tam běžnými osudovými zvraty její politiky, nebo s běžnými kombinacemi a kolizemi v jejích přátelstvích a nepřátelstvích.“
Tato raná varování dnes vypadají zvláště prozíravě, co se týče Středního východu vzhledem k rozsáhlému a nákladnému úsilí Izraele a Saúdské Arábie urvat si přízeň oficiálního Washingtonu přes lobbying, propagandu a finanční dárečky, jimiž obdařují mnohé vlivné Američany.
Ač izraelská dovednost v lobbování a v propagandě je už proslulá, tak i Saúdská Arábie se do toho může vložit přes vlastnictví amerického dluhu, své schopnosti manipulovat cenami ropy a svými podíly ve velkých amerických korporacích včetně mocného finančního sektoru na Wall Streetu.
Teď, když ti dva dlouhodobí rivalové Izrael a Saúdská Arábie za scénou zformovali alianci, tak se spojili dohromady i v klíčových domácích záležitostech, jako je odpor k vlivu Íránu, podvracení Assadova režimu v Sýrii a podpora vojenskému puči v Egyptě – takže Obamova administrativa se nachází v konfrontaci s tyčící se falangou politických a ekonomických šiků.
Ta snadnost s jakou neoconi jako Jackson Diehl zdvihají vlaječku této nové kombinace izraelsko-saúdských zájmů je výmluvným projevem toho, že tyto dvě země tady s tím hýbou svou působivou geopolitickou silou.
Robert Parry
Překlad: Miroslav Pavlíček
Zdroj: globalresearch.ca
