Ministerstvo financí provokativně odsoudilo německou ekonomickou politiku ve své meziroční zprávě o mezinárodních směnných kurzech vydané ve čtvrtek. Zpráva dále rozjitřila vztahy, které už trpí odhaleními, že USA špehovaly komunikaci německé kancléřky Angely Merkel. Zpráva udeřila proti německé strategii nárůstu exportu a uvedla, že německá politika povede k deflaci v Evropě a v globální ekonomice. Vyhlásila, že „Anemické tempo růstu domácí poptávky v Německu a závislost na exportu překáží obnově rovnováhy v době, kdy jsou mnohé další země euro-oblasti pod těžkým tlakem, aby omezily poptávku a stlačily dovozy, aby pomohly nápravě…


„Je zapotřebí, aby uvnitř euro-oblasti země s velkým a trvalým přebytkem přistoupily k akcím na zvýšení domácí poptávky a snížení svých přebytků. Čistý výsledek byl sklon k deflaci v euro-oblasti spolu s celou světovou ekonomikou.“

Zpráva ministerstva dodala: „Německo si udržovalo ohromný přebytek běžného účtu po celou finanční krizi euro-oblasti a v roce 2012, kdy německý nominální přebytek běžného účtu byl vyšší, než má Čína.“

Ministerstvo financí před tím obvykle zaměřovalo svou pozornost na volání po tom, aby Čína umožnila zhodnocení své měny. Rozhodnutí prominentně a agresivně kritizovat německou ekonomickou politiku značí významnou eskalaci napětí mezi oběma zeměmi.

Německý ministr financí vrátil úder s tím, že jeho export není „předmětem obav ani v Německu, ani v euro-zóně, ani v globální ekonomice.“ Dodal: „V Německu nejsou žádné nerovnováhy, které potřebují zkorigovat. Naopak inovativní německá ekonomika významně přispívá ke globálnímu růstu přes export a dovoz komponentů pro hotové výrobky.“

Rostoucí mezinárodní napětí mezi US a Německem přichází uprostřed ekonomického propadu na obou stranách Atlantiku spojeného s významným poklesem inflace. Ministerstvo financí ve stejný den vydalo svou zprávu, že statistický úřad Evropské unie ohlásil, že inflace v euro-oblasti v říjnu o 0,7 procenta spadla na nejnižší úroveň za čtyři roky, přičemž míra nezaměstnanosti zůstává na rekordní výši 12,2 procenta.

US ekonomika v září přidala 148 000 nových jobů, tj. menší číslo, než ekonomové předpokládali, tvrdí poslední zpráva o zaměstnanosti z ministerstva práce. Až dosud druhá polovina roku 2013 měla v průměru 143 000 nových jobů měsíčně v porovnání s průměrnými 195 000 pro první polovinu roku, což poukazuje na ekonomické zvolnění. Během posledních dvanácti měsíců US spotřebitelské ceny vzrostly jen o 1,2 procenta v porovnání s nominálním cílem Federálních rezerv 2 procenta.

New York Times v pátečním úvodníku nadšeně reagoval na to strhání Německa a zprávu chválil za porušení tradice tím, že „nabídla určitý otevřený a velice potřebný perspektivní pohled na německou ekonomiku.“

„Německo, největší ekonomika euro-zóny, bylo už dlouho významným přispěvatelem k nerovnováze globální ekonomiky,“ tvrdily Times. „Exportuje daleko více, než importuje a dělá příliš málo, aby podnítilo nárůst domácí poptávky.“

Times dával Německu lekci o potřebě zvýšit domácí poptávku, aniž by zmínil, že US vláda ve stejný den srazila dávky ve stravenkách pro desítky milionů nejchudších a nejzranitelnějších příslušníků společnosti a připravuje se na krácení délky dávek v nezaměstnanosti na konci roku.

„Pro začátek,“ píše Times, „si může vláda půjčit a více utratit na pomoci zvýšení investic. Také by mohla zkrátit daně Němcům s menšími příjmy, aby zvýšila spotřebitelské výdaje.“

Článek dodal, že Německo „by mohlo povzbudit větší porodnost zlepšením přístupu k péči o děti a poskytnutím dalších výhod.“ Opět se Times evidentně necítí být omezován absencí příspěvků na péči o děti ve Spojených státech nebo krácením programu Head Start (pro zlepšení zdraví chudých) jako důsledku „úsporných“ rozpočtových škrtů.

Eskalace napětí mezi Německem a US je spojená s prohlubováním ekonomické a finanční krize, která začala v roce 2008. Ekonomický růst v Evropě a v US zůstává zanedbatelný, přičemž i velká část rozvojového světa včetně Asie zažívá významné ekonomické zvolnění.

Ale i ta nejnižší míra růstu závisí na ohromných částkách hotovosti, kterou tisknou světové centrální banky vedené Federálními rezervami. V posledních letech se vynořily významné rozepře mezi Německem na jedné straně a US, Británií, Francií a Mezinárodním měnovým fondem na straně druhé s tím, že ta druhá strana dávala přednost daleko stimulativnější monetární politice a Německo tomuto kurzu oponovalo.

Po vypuknutí krize 2008 se zaklínadlem korporativistických vlád a bankovních kruhů stala „obnova globální ekonomické rovnováhy.“ Ta však byla interpretována diametrálně odlišnými způsoby deficitními zeměmi vedenými US a přebytkovými zeměmi jako Čína a Německo. US ve jménu obnovy rovnováhy požadovaly, aby země s velkými přebytky v obchodu a na běžném účtu přiškrtily export a udělaly více pro zvýšení domácí spotřeby – což je krok, který by nikoliv náhodou zvýhodnil US vývozce. Na druhou stranu Německo trvalo na tom, že k obnově rovnováhy je klíčové, aby US a další deficitní země přiškrtily své výdaje a seškrtaly své rozpočtové deficity a dluhová břemena.

Za podmínek, kdy globální ekonomika zůstává v depresi s jen nepatrným výhledem na zlepšení, jsou země čím dál více zatahovány do konkurenčních bitev o kontrolu nad stagnujícím a smršťujícím se mezinárodním trhem. Současně s tím pohlíží Washington s rostoucí hrůzou na vynořování se Německa jako ekonomického dominanta Evropy s dominantním hlasem v evropské ekonomické politice.

Andre Damon

Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj:  globalresearch.ca