Subjektivní vzpomínky znamenají, že si občas na události vzpomínáme trochu odlišně, než se skutečně staly. Teď to vypadá, že do mozku lze propašovat falešné vzpomínky a tento orgán může jen málo rozlišovat mezi ‚skutečnými‘ vzpomínkami a těmi ‚falešnými‘. My všichni máme trochu paměťové výpadky, kdy se nám něco úplně vypaří, nebo si přikrášlíme události z minulosti, aby seděly s naší osobní motivací. Taková je prostě lidská povaha, ale teď s novými výzkumy provedenými Susumu Tonegawou, profesorem biologie a neurověd na MIT a hlavním autorem článku, který nedávno vyšel v Science, mohou vědci do mozku implantovat falešné vzpomínky (ač prozatím to bylo údajně provedeno jen na myších). A mnohé z těch neurologických stop vzpomínek je přesně těch samých jako u těch ‚skutečných‘ vzpomínek.


„Ať už je to falešná nebo skutečná vzpomínka, neurální mechanismus mozku v pozadí vzpomínání je stejný,“ říká Susumu Tonegawa, profesor biologie a neurověd a vedoucí autor článku popisující tato zjištění ve vydání Science z 25. července.

Tito vědci v jiné studii z loňského roku už zjistili, že vzpomínky jsou uloženy v sítích neuronů, které tvoří větve jako u stromu a jsou navázány na spoje ke každé jednotlivé vzpomínce, kterou máme. Tyto paměťové stopy vytvořené těmito neurálními sítěmi se nazývají engramy. Tyto buňky lze sledovat, aby ukázaly infrastrukturu engramu pro specifickou vzpomínku a buňky reagovaly způsoby, které vědci mohou pomocí technologie zvané optogentika měřit. Vědci v minulosti věřili, že epizodické vzpomínky se v mozku ukládají do temporálních laloků, ale Tonegawa dokázal, že jsou uloženy v hippocampu.

Jako u všech vědeckých objevů jsou to způsoby, jimiž jsou nově zjištěné informace využity, co by mělo vyvolávat buď obavy, nebo oslavy. Ač bychom mohli implantovat pozitivní vzpomínky do mozku, abychom lidem pomohli překonat skutečně zažitá traumata, tak ve špatných rukou by falešně implantované vzpomínky mohly být zneužity ke kontrole veřejného mínění a dokonce i masového chování. CIA už využívá programu zvaného MK Ultra, aby právě něco takového dělala.

Je tu ale ovšem i otázka: Mělo by tohoto objevu být vůbec využito, i kdyby to bylo pro dobrou věc?

Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj: naturalsociety.com