Nobelova cena míru přinesla další překvapení – nebo frašku, to závisí na vašem pohledu na věc. V relativně nedávné historii to byl Henry Kissinger (1973) architekt super-vražedných útoků na suverénní národy; Spojené národy (2001), jejichž aktivní podněcování válek či pasivní tiché holocausty (pomyslete na ta embarga OSN), kdo se aspiracím vloženým do slov zakladatele hanebně vysmáli. V roce 2002 to byl Jimmy Carter, k jehož zhoubné „Carterově doktríně“ v 80. letech patřilo vyhlášení cíle americké kontroly nad Perským zálivem jako „životně důležitého zájmu pro USA“, který ospravedlňuje „jakékoliv nezbytné prostředky.“


V roce 2005 jsme spatřili, jak ta Cena putuje k Mezinárodní agentuře pro atomovou energii, která prosazuje jadernou energii, čímž vytváří to nejzhoubnější zamoření, jemuž byla kdy planeta a její obyvatelstvo vystaveno. Jaderný odpad z průmyslu, který IAEA prosazuje, se teď už přeměnil na „konvenční“, nicméně proběhlo to tak i s jadernými a chemickými zbraněmi kouzelnickým trikem úžas budících historických rozměrů.

Barack Obama (2009) se mezi tím vyhlásil za kata, co může jakoukoliv formou, kdykoliv, na kterémkoliv místě zavraždit každého, o kom si na druhém konci světa usmyslí (bez soudu či poroty), že je nějak spojen s tím dnes nejchytlavnějším módním slovíčkem – s terorismem.

Koncentrační tábor Guantanamo se jednoznačně zavázal zavřít (17. listopadu 2008 v „60 minut“), když tvrdil:

[quote align="center" color="#999999"]

„Opakovaně jsem už říkal, že Guantanamo zavřu, a budu tak postupovat. Opakovaně jsem říkal, že Amerika nemučí. A ujistím vás zase, že my nemučíme … tohle je součástí soustavy snah, aby … se Amerika obnovila jako morální vzor světu.“ Gulag Guantanamo však zůstává i se svými vězni, ubohostí, neotřelým zoufalstvím či i těmi nařízenými k propuštění, a s každoroční trýznivostí. „Morální reputace“ Ameriky upadla hlouběji než v Nixonově éře, Libye leží v ruinách, Sýrie sotva přežívá, se sponzory terorismu podporovanými Washingtonem myriádami zadních vrátek a v globálních vystrkovech jsou USA podporované nebo USA zřízené mučírny.[/quote]

V roce 2012 byla Nobelem oslavena Evropská unie, která od svého spuštění mrzačila menší obchodní ekonomiky, vytvářela obchodní bariéry, nesplnitelné podmínky, nebo vskutku téměř vyděračské obchodní vztahy s chudšími zeměmi (často bývalými koloniemi).

Členské státy EU si rovněž užívaly trestná embarga proti těm nejbezbrannějším z národů a nadšeně vítaly zařazení těch posledních národů mezi cíle redukce na stav předindustriálního věku (oprava: aby byly osvobozeny k přijetí demokracie a užily si vlády nainstalovaných despotů či dlouhé vražedné, nikomu se nezodpovídající cizí okupace a rozchvácení jejich aktiv). Eminentně uznávaný expert na mezinárodní právo profesor Francis Boyle nazval Cenu pro EU: „Zvrhlým žertem a dementním podfukem.“

Letos v pátek 11. října udělená Cena míru šla k Organizaci za zákaz chemických zbraní (OPCW), v Holandsku sídlící organizaci založené teprve v roce 1997, o níž většina lidí nikdy neslyšela, zřízené, aby svět zbavila chemických zbraní.

Cena přišla deset dnů poté, co tým OPCW dorazil do Sýrie, aby tuto zemi zbavil zásob chemických zbraní. Krátká návštěva v srpnu tento zjevně odvahu postrádající spolek přiměla, aby během pár dnů utekli. Prezident Assad žádal o jejich vyšetřování už od března poté, co se tvrdilo, že nějaká teroristická frakce chemických zbraní použila – o těch povstalcích se má dnes za to, že jsou z asi osmdesáti tří zemí a jsou podporováni převážně z USA, Británie, Kataru a Saúdské Arábie.

OPCW se vrátila 1. října a teď se to podbízí jako průlom k zatvrzelému režimu, který je před tím blokoval, jak mohl – když měli místo toho dveře otevřené už od března – a ten tým je teď označován za odvážné duše pracující ve válečné zóně – v níž Syrský lid a vláda žije a umírá každý den – během krvavého povstání, které ta pověstná „mezinárodní komunita“ vytvořila.

Je výroční Nobelovka nějak ospravedlnitelná pro organizaci, která přes tu noční můru rizika pro veškeré obyvatelstvo souhlasila, že během pouhých měsíců zničí údajných 1000 tun vysoce nebezpečných chemikálií (i pokud věříme tomu, co se nám říká)?

Pro kontext, USA má ještě více než třikrát tolik chemických zbraní (odhadovaných na 3 100 tun) a vyhnuly se dodržení určeného posledního termínu k jejich zničení na duben 2012 na základě toho, že nebezpečí je příliš velké, takže nemohou dokončit vybudování odpovídajících kapacit do roku 2020 (a některé zprávy uvádí 2023). Ze stejného důvodu technických a bezpečnostních obtíží i Rusku zbývá ke zničení, jak se věří pětinásobek toho množství co Americe. (1) To jsou hanebné dvojí standardy fungující v superlativech.

Wade Mathews, který pracoval na zničení amerických chemických zásob, si není jist tím, že by Sýrie mohla termín dodržet. Uvádí, že odstranění v USA stálo miliardy dolarů i se spoluprací mnoha úrovní vlády – včetně vojsk – a v bezpečném prostředí, aby se zajistilo, že se zničení provede bezpečně. (Viz i.)

Podle tohoto pozorovatele, to vypadá, že OPCW se pustilo do sice vysoce profilovaného, ale kvapného a lehkomyslného projektu pod tlakem USA a OSN, který by mohl potenciálně otrávit Syrský lid a prostředí v řádu a rozsahu mimo domyslitelné hrůzy, jaké by téměř s jistotou mohly rozpoutat i povstalci.

Tak jaký je možný důvod dát Nobela OCPW a proč teď? Je zajímavé, že generální ředitel OPCW Ahmed Üzümcü je Turek, bývalý konzul v syrském Aleppu, bývalý velvyslanec v Izraeli a bývalý trvalý zástupce Turecka u NATO a pak u OSN v Ženevě.

Kromě toho, že generální ředitel Üzümcüho má zjevně některé pozoruhodně užitečné vazby se syrským sousedem Tureckem, jediným státem Středního východu, co je členem NATO (i když nemá žádné vazby se Severním Atlantikem, když je umístěný mezi Středozemním, Egejským, Černým a Marmarským mořem spolu s Bosporem a Dardanely).

NATO, když přijde na Sýrii, tak určitě nespí na vavřínech, což ani Evropská unie, do níž má Turecko – i když je „Branou orientu“, kde je většina této země, aspirace vstoupit. Británie a Francie jsou samozřejmě členy EU, ale stejně jako Turecko jsou zapojené do vměšování do Sýrie.

NATO se už dlouho snažilo spočinout nohou více na východ. V osvětlujícím dopise na těchto stránkách už roky citovaném, co ale stojí za to znovu prohlédnout, 26. července 1979 generál Alexander Hague při své odchodu z funkce velitele NATO v Evropě napsal generálnímu tajemníkovi Josephu Lunsovi.

Samozřejmě, že se to soustřeďovalo na kontext Studené války, avšak regionální geografie a diplomatická dovednost prezidenta Putina a ministra zahraničí Lavrova v době Syrské krize tuto taktiku předvedla jako opětovně v zarážející míře relevantní, zvláště když prezident Obama a ministr zahraničí Kerry údajně utrpěli diplomatickým zatměním, jež je přivedlo až téměř k irelevanci.

USA-EU-NATO aspirace na cestu Bagdád-Damašek, co je přivede až do Teheránu (ať už přes „diplomatický průlom“ nebo bez něj) by se neměly nikdy podceňovat. A opravdu, jak bylo demonstrováno už od roku 1989 od pádu Berlínské zdi, by se neměla podceňovat ta touha obklíčit Rusko, jak potvrzuje vkrádání se s USA-NATO základnami probíhajícím s udivující rychlostí a tomu odpovídající drzostí. (2)

Taktika v dopise NATO je údajně jako cíl stejně relevantní dnes jako tehdy, když byla sepsána, ač se cíle, podmínky, hřiště (nebo plánované bojiště) rozšířily. V předposledním odstavci se píše:

[quote align="center" color="#999999"]

„Neustále bychom měli pamatovat na nezbytnost trvale věnovat pozornost této hrozbě a dále aktivizovat naši spolupráci s masovými médii.“

„Pokud argumentace, přesvědčování a dopad médií selže, pak nemáme jinou možnost než v Evropě otřást ochablými srdci zem po zemi vytvořením takových situací, jaké budou považovány za nezbytné, které je přesvědčí o tom, kde leží jejich zájmy.“

„Průběh akcí, které máme na mysli, by se mohl stát jedinou jistou cestou k zabezpečení zájmů Západu.“[/quote]

Ale zpět k Nobelově ceně za mír 2013. Nor Fredrik Heffermehl, právník, spisovatel, překladatel, bývalý viceprezident Mezinárodní asociace právníků proti jaderným zbraním mimo četné další prestižní mezinárodní jmenování býval už dlouho trnem v patě v Norsku sídlícímu Nobelovskému výboru. (3)

Heffermehl ve své publikované studii už argumentoval: „Nobelova cena míru. Co Nobel opravdu chtěl,“ že norský parlament záměry Alfreda Nobela ohledně této Ceny překroutil. Ve svých výzkumech našel četné akademické studie, které jeho tezi podpořily. Norský parlament a Nobelovský výbor ale ostentativně ne. Avšak jeho dizertace byla publikována a rozšířila se do Číny, Švédska, Finska, Ruska a v prosinci 2011 ji potvrdil i Michael Nobel z Asociace Nobelovy rodiny, který potvrdil Heffermehla v jeho tvrzení, že s tím, jak se teď věci mají, by norští politici mohli nad Mírovou cenou ztratit kontrolu.

Norsko samozřejmě náleží do „rodiny“ NATO. Je zajímavé, jaká jsou kritéria k nominaci na Nobelovu cenu míru. Webová stránka Nobela tvrdí:

[quote align="center" color="#999999"]

„Uzávěrka pro podání návrhu. Komise vychází ve svých hodnoceních z nominací, které musí být podány nejpozději 1. února každého roku … Komise v posledních letech obdržela téměř 200 různých nominací na různé nominované na Nobelovu cenu míru. Počet nominačních dopisů je daleko vyšší, z nichž mnohé jsou pro toho samého kandidáta.“[/quote]

Tak kdo tento rok do 1. února 2013 spěchal s nominací OPCW, o které skoro nikdo neslyšel? A bylo by myslitelné, že by došlo k nějakým úlevám ohledně tohoto data (nebesa odpusťte).

No, pokud nejste velice mladí, tak se to možná nikdy nedovíte, musí se na to trochu počkat.

„Jména nominací a další informace o nominacích nelze odhalit dříve než o 50 let později,“ uvádí nobelovská webová stránka.

Možná by stálo za povšimnutí, že rotující členové Výkonného výboru OPCW ro roky 2012-2013 obsahují členy ze zemí, která mají více než málo co dělat se zasahování do záležitostí Sýrie, včetně Francie, Británie a USA, Kataru a Saúdské Arábie. I Norsko je v letošním výboru.

Britský ministr zahraničních věcí Hugh Robertson poslal OPCW k Ceně nadšenou gratulaci s dodatkem:

[quote align="center" color="#999999"]

„Brtitánie poskytuje úvodní příspěvek 2 milionů liber na podporu práce OPCW v Sýrii a jsme připraveni poskytnout i další pomoc.“ (4)[/quote]

Robertson rovněž OPCW oslavuje odkazem na: „Nedávné použití chemických zbraní režimem v Sýrii…,“ což je naprosto nedokázané a nejspíš dokonce pomlouvačné tvrzení.

Ovšem spekulace o tom, jak přišla na svět další překvapivá Nobelova cena míru, může vypadat pochybně. Avšak stálo by za to vsadit se, že za padesát let nad tím budou poctiví historici potřásat nedůvěřivě hlavami.

Další Nobel, další fraška.

Jo, a možná, že vám to ušlo: ve stejný měsíc získaly Monsanto a Syngenta Světovou potravinářskou cenu – které se přezdívá „Nobelova cena za zemědělství.“ (5)

Žijeme ve velice divných časech.

Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj:  globalresearch.ca