Japonci pod 40 zjevně ztrácí zájem o konvenční vztahy. Miliony ani nechodí na rande a vzrůstající počet se nechce sexem obtěžovat. Pro jejich vládu je ale „syndrom celibátu“ částí nadcházející národní katastrofy. Japonsko má už jednu z nejnižších porodností na světě. Jak hlásí Guardian, 45% japonských žen ve věku 16-24 let „nemá zájem o ten zavrženíhodný sexuální kontakt“. Více než čtvrtina mužů to cítí stejně. Poskytuje Japonsko náhled do naší vlastní budoucnosti? K mnohým z tam probíhajících posuvů dochází i u jiných rozvinutých národů. Po celé městské Asii, Evropě a Americe vstupují lidé do sňatků později nebo už vůbec, klesají porodnosti, roste počet domácností s jediným členem a v zemích, kde je ekonomická recese nejhorší, žijí mladí lidé doma…
[quote align="center" color="#999999"]
Ai Aoyama je zařizovatelkou sexuálních vztahů, která pracuje ve svém úzkém třípatrovém domku v tokijské vedlejší ulici… dělávala „všechny ty obvyklé věci“ jako svazovala lidi k sobě a kapala jim na bradavky horký vosk. Dnes je ale její práce, jak říká, daleko nesnadnější. Aoyama, 52, zkouší léčit to, co japonská média nazývají sekkusu shinai shokogun čili „syndrom celibátu“.
…
Japonci do 40 zjevně ztrácí zájem o konvenční vztahy. Miliony ani nechodí na rande a vzrůstající počet se nechce sexem ani obtěžovat. Pro jejich vládu je ten „syndrom celibátu“ částí nadcházející národní katastrofy. Japonsko už má jednu z nejnižších porodností na světě. Jeho obyvatelstvo je 126 milionů, což v posledním desetiletí klesá, a podle projekcí má pokles pokračovat až do roku 2060. Aoyama věří, že tato země zažívá „únik od lidské intimity“ – je to částečně vina vlády.
…
Počet osamocených lidí dosáhl rekordních výšin. Přehled z roku 2011 zjistil, že 61% svobodných mužů a 49% žen ve věku 18-34 neudržuje žádný druh romantických vztahů, což je oproti předchozím pěti letům nárůst o skoro 10%. Další studie zjistila, že třetina lidí pod 30 ani nikdy nerandila. (Čísla o vztazích se stejným pohlavím nejsou.) Ač v Japonsku už dlouho platilo pragmatické oddělení sexu a lásky – je to země převážně osvobozená od náboženského moralismu – sexu se nevede o nic lépe. Průzkum Japonské společnosti pro plánování rodiny (JFPA) zpočátku letošního roku zjistil, že 45% žen ve věku 16-24 „nemá vůbec zájem o ten zavrženíhodný sexuální kontakt“. Více než čtvrtina mužů to cítí stejně.
…
Oficiální alarmismus nepomáhá. V roce 2012 se narodilo méně dětí než v kterýkoliv rok podle záznamů. (Byl to rovněž rok, kdy počet starých lidí prudce poskočil, takže prodeje kalhot pro močovou inkontinenci dospělých předstihly v Japonsku poprvé prodeje dětských plen.) Kunio Kitamura, šéf JFPA, tvrdí, že demografická krize je tak vážná, že Japonsko „by nakonec mohlo vyhynout“.
…
„Jak muži, tak ženy mi říkají, že v lásce nevidí žádný smysl. Nevěří, že by to mohlo k něčemu vést,“ říká Aoyama. „Vztahy se stávají příliš obtížnými.“ Manželství se stalo menšinovou a neatraktivní volbou. Japonští muži se stávají méně lační po kariéře a méně solventní, jelikož časy celoživotní bezpečnosti pracovního místa už pominuly. Japonské ženy se stávají nezávislejší a ambicióznější.
…
Aoyama říká, že obě pohlaví, zvláště v japonských obřích velkoměstech se „od sebe spirálně vzdalují“. Při nedostatku dlouhodobě sdílených cílů se mnozí uchylují k tomu, co ona označuje za „lásku těstovin z pytlíku“ – ke snadnému či instantnímu ukojení ve formě příležitostného sexu, krátkodobých schůzek a běžných technologických náhražek: on-line porno, „milenky“ z virtuální reality, animované komiksy. Nebo ještě jinak se rozhodují k jejímu vyloučení a k náhradě lásky a sexu jinými městskými radovánkami.
…
Aoyama cituje jednoho muže v počátku 30 let, panice, který se nemůže sexuálně vzrušit, pokud se nepodívá na ženské roboty ve hrách podobných Power Rangers.
…
Mendokusai, slovo volně přeložitelné jako „Příliš zatížené trably“ nebo „neotrávilo by mě nic víc“. To slovo slyším od obou pohlaví používat až příliš často, když mluví o své fobii ze vztahu. Romantický závazek vypadá, že představuje břemeno a dřinu, počínaje vydřidušskými cenami při nákupu nemovitostí v Japonsku až po nejistotu co čekat od chotě a rodiny protějšku. A ta staletí stará víra, že účelem sňatku je produkovat děti, přetrvává. Japonský Institut populace a sociálního zabezpečení hlásí, že zarážejících 90% mladých žen věří, že zůstat svobodná je „lepší volba oproti tomu, jak si představují, že by to bylo v manželství.“
…
Ten pocit drtivých závazků doléhá úplně stejně i na muže. Satoru Kishino, 31, patří k tomu obrovskému kmeni mužů do 40, který se zapojil do jistého druhu pasivní rebelie vůči tradiční japonské maskulinitě. Uprostřed recese a nejistoty výplaty cítí muži jako Kishino, že tlak vyvíjený na ně, aby byli chlebodárci a ekonomičtí válečníci za svou manželku a rodinu je nerealistický. Odmítají štvanici jak za úspěchem v kariéře, tak v romantice.
„Nese to s sebou moc trablů,“ říká Kishino, když jsem se zeptal, proč se nezajímá o možnost mít holku. „Nevydělávám ohromný plat, abych mohl chodit na rande, a nechci nést tu odpovědnost k ženě, co doufá, že by to mohlo vést k manželství.“ Japonská média, která mají jméno pro každý sociální úlet, o mužích jako Kishino mluví jako o „býložravých“ čili shoku nanshi (doslova „trávu spásající muži“). Kishino říká, že mu ta nálepka nevadí, protože je už běžná. Definuje to jako „heterosexuálního muže, pro kterého jsou vztahy a sex nevýznamné.“
…
Poskytuje nám Japonsko náhled do naší vlastní budoucnosti? K mnohým z těch posuvů dochází i u jiných rozvinutých národů. Lidé po celé Asii, Evropě a Americe vstupují do sňatků později nebo vůbec, porodnosti klesají, domácnosti s jedním členem jsou na vzestupu a v zemích, kde je ekonomická recese nejhorší, žijí mladí lidé doma.
…
„Japonsko se postupně, leč neochvějně vyvíjí do takového typu společnosti, o jejíž rysech a fungování se zatím dumalo jen v science fiction.“
…
Japonci ve 20 letech života jsou věkovou skupinou hodnou sledování. Většina je ještě příliš mladá, aby měli konkrétní plány do budoucna, ale projekce pro ně už byly načrtnuty. Podle vládního populačního institutu mají ženy na počátku 20 let šanci jedna ku čtyřem, že se nikdy nevdají. Jejich šance, že zůstanou bezdětné, je ještě vyšší: téměř 40%.
…
Aby se jim povedlo vrátit se k základům, tak je bývalá domina Ai Aoyama – Královna Lásky – rozhodnuta své klienty vzdělávat v hodnotách intimity „kůže-na-kůži, srdce-k-srdci“. Bere sice, že budoucnost bude utvářet technologie, říká ale, že společnost musí zajistit, že nad ní nepřebere kontrolu. „Není zdravé, když se lidé začínají jeden od druhého odtrhávat,“ říká. „Sex s druhou osobou je lidská potřeba, která vytváří dobré hormony ze zážitků a pomáhá lidem fungovat ve svých každodenních životech lépe.“
Aoyama říká, že každodenně vidí, že lidé prahnou po lidském teple, i když se nechtějí hrnout do sňatků nebo dlouhodobých vztahů. Proklíná vládu, že „ztěžuje osamělým lidem žití tak, jak chtějí“ a za to, že „se snaží vybičovat strach z propadající se porodnosti.“ Vybičovat lidi ke strachu, říká, nikomu nepomůže. A to je od ženy, která o bičování něco ví.[/quote]
Překlad: Miroslav Pavlíček
Zdroj: zerohedge.com
