Včera v noci italský astronaut ESA Luca Parmitano vystavil přes svůj účet na Twitteru určité bizarní fotky z Mezinárodní kosmické stanice. Lze na nich spatřit kondenzační stopu záhadné rakety stoupající nad soumračný zemský horizont. Tato zvláštnost je o to divnější, jelikož v té době NASA neměla žádné plánované starty (kvůli zavření vlády) nebo žádná americká komerční společnost. Ani Rusko ani Evropa neměly na tuto dobu žádné plánované starty. Ale i tak bylo něco vystřeleno do vesmíru.


Fotka ukazuje pokroucenou bílou kondenzační stopu – výfukových plynů a vodních par vytvořenou průletem rakety atmosférou; ten divný vzor se vytvoří poté, co do něj narazí výškové větry.

Potom Parmitano vystavil divně vyhlížející mrak dominující jeho fotografii způsobený rozpadem rakety nad Zemí. 

 I NASA astronaut Mike Hopkins, který na stanici také pracuje, rovněž tweetoval o svých pohledech na ten mrak, když řekl, že „Dnes viděl něco vystřelit do vesmíru. Není mu jasné, co to bylo, ale ten mrak, co po tom zůstal, budil dost úžas.“

Spatřit oknem neoznámené starty raket mohlo být pro posádku dost nervující. Tak co bylo to ULO (Unidentified Launching Objec – neidentifikovaný odpalovaný objekt)?

Po určitém pátrání Nancy Atkinson z Universe Today našla odpověď, díky blogu Ruských sil:

[quote align="center" color="#999999"]

Strategické raketové síly provedly 10. října 2013 úspěšný test startu rakety Topol/SS-25. Raketa byla vypálena v 17:39 MSK (13:39 UTC) z Kapustin Jar na testovací střelnici Sary Šagan v Kazachstánu. Podle zástupců Raketových sil byl tento test určen k potvrzení charakteristik rakety Topol, aby se otestoval systém testovací střelnice Sary Šagan a k „otestování bojového užitečného nákladu pro mezikontinentální balistické střely.“[/quote]

Raketa Topol je nová posila ruských vojsk, první interkontinentální balistická střela, kterou vyvinuli po rozpadu Sovětského svazu. Mezikontinentální balistické střely čili ICBM se používají jako systémy nosičů jaderných zbraní schopných vyletět do vesmíru a doručit svůj náklad na vzdálenost tisíců mil. Tato raketa se startovní hmotností 52 tun má operační dosah 11 000 kilometrů.

Podle Informační telegrafické agentury ruské zpravodajské agentury mluvčí ruského ministerstva obrany řekl, že testu bylo zapotřebí, aby „potvrdil stabilitu základních charakteristik chování této třídy střel v prodloužené životnosti, procvičit měřící systém v různých typech měření a otestovat bojové hlavice mezikontinentálních balistických střel.“ 

Navíc bylo ohlášeno, že test střely byl úspěšný – „určený cíl“ na testovací střelnici proti-balistických střel Sary-Šagan v Kazachstánu byl zasažen.

I v prosinci 2009 se objevil podobný záhadný mrak nad oblohou v Norsku. Ohromná spirála podsvícená úsvitem před východem slunce byla opět identifikována jako ruský test ICBM. Nicméně ta působivá spirála byla vyvolána nezdařilým odpálením ponorkové rakety Bulava z Bílého moře. Tu ohromnou spirálu vytvořilo ve stratosféře unikající palivo, jelikož střela se potácela mimo kontrolu.

Vypadá to, že orbitální mrak zjištěný včerejší noc vytvořil rozpad horního stupně rakety Topol.

To je silná připomínka toho, že jen den po konci Světového kosmického týdne – k oslavě výročí podepsání Dohody o vesmíru, která zakazuje militarizaci kosmu – lidé pořád testují mechanismy k přenosu zbraní hromadného ničení, na což se mírová orbitální zařízení – jako civilní ISS – dívají s rezignací k faktu, že pro náš druh zůstává válka pořád silným hnacím motivem.

Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj: news.discovery.com