Všichni tuňáci obecní otestovaní v pobřežních vodách Kalifornie na radioaktivitu se ukázali být kontaminovaní radiací, která pocházela z Fukušimy. Před rokem v květnu 2012 referoval Wall Street Journal o studii Stanfordovy University. Citovali mořského ekologa Daniela Madigana, který tuto studii vedl, řekl: „Tuňáci nasáli radiaci a roznesli ji po největším světovém oceánu. Byli jsme opravdu překvapení, že jsme to vůbec viděli, ale ještě více překvapení, když jsme to viděli u každého, kterého jsme testovali.“


Další člen studijní skupiny, mořský biolog Nicholas Fisher ze Stony Brook University státu New York uvedl: „Zjistili jsme, že každý z nich měl značnou koncentraci cesia 134 a cesia 137.“

Tohle bylo více než před rokem. Testované ryby měly relativně nízkou expozici radioaktivním odpadem, která se po jaderném neštěstí ve Fukušimě v březnu 2011, dostala do oceánu. Od té doby proud radioaktivního znečištění unikajícího do oceánu nerušeně pokračuje. Ryby, které dorazí do těchto končin, v tomto zamoření plavají po celý svůj život.

Radioaktivní cesium se nepotopí na mořské dno, tak jim ryby proplouvají a vdechují jej svými žábrami nebo jí organismy, které jej už pohltily. Je to však látka, která se přirozeně v přírodě nevyskytuje v takových koncentracích zjištěných u tuňáků v roce 2012 s koncentrací o 3 procenta vyšší než obvykle. Měření z tohoto roku nejsou k dispozici, nebo přinejmenším ne taková, co by se mi povedlo obstarat. Během hledání účinků požití cesia se mi povedlo nalézt toto:

Dojde-li ke kontaktu s radioaktivním cesiem, což je vysoce nepravděpodobné, může taková osoba utrpět poškozením buněk radiací z částic cesia. V důsledku toho se dostaví účinky jako nevolnost, zvracení, průjem a dojít může i ke krvácení. Trvá-li expozice dlouho, mohou lidé začít ztrácet i vědomí. Následovat může kóma i smrt. Závažnost účinků závisí na odolnosti jednotlivých lidí a trvání expozice spolu s koncentrací, jíž je člověk vystaven.

Poločas rozpadu cesia 134 jsou 2 roky. U cesia 137 je poločas rozpadu 30 let.

Katastrofa ve Fukušimě je probíhající bitva bez jakýchkoliv projevů toho, že lidé mají navrch. Jediné dobré zprávy, co z Japonska přichází, se později ukazují jako falešné a jako pouhý pokus Tokyo Electric Power Company (TEPCO) zavést veřejnost a omámit ji pocitem bezpečnosti, ač společnost hledá způsoby zneškodnění nehody marně. Ve srovnání s touto nehodou bledne i  Three Mile Island a Černobyl. I u nich došlo k jadernému roztavení. Jaderné roztavení představuje velice vážný problém a to takový, na který nemá moderní technologie nástroje, aby si s ním poradila. Je to dva a půl roku poté a zamoření stále postupuje  oceánem a v dohledné budoucnosti bude.