Není to tak dávno, co události v Sýrii okupovaly přední stránky novin po celém světě. Když jsem se podíval na Sýrii více z ekonomické stránky, vyšlo mi, že Sýrie byla (po Íránu) dalším bojištěm světové finanční války. Chemické zbraně byly akorát vítanou záminkou. Jde o plyn. Konkértně se bojuje o dodávky plynu do Evropy. Můžete namítnout, že Sýrie žádnými významnými ložisky ropy ani plynu nedisponuje (pravda, o nějakých objevech plynu z před dvou let se mluví, ale ty nejsou cílem). Cílem jsou plynovody do Evropy. Sýrie je důležitá tranzitní země.
Plynovody jsou strategická zařízení. Jakmnile bude nějaká země na ně napojena, jistě je bude chtít využívat. A když povedou ro Ruska, bude z Ruska kupovat i plyn. To je dnešní situace, nyní je největším dodavatel plynu do Evropy Gazprom. Druhou zemí s konkurenceschopným objemem zásob zemmního plynu je Katar. Ale aby ten mohl dodávat plyn do Evropy, k romu potřebuje plynovod. A ten musí jít přes území Sýrie. Návrh Kataru Sýrie před několiak lety odmítla amísto toho se domluvila na spolupráci s Ruskem a Íránem. Dokud bude v Damašku vláda nakloněná Rusku, těžko se něco změní.
Proto i Saúdská Arábie nabízela Rusku 15 miliard dolarů za to, že opustí Sýrii. Proto Rusko vysílá k syrským břehům bitevní lodě. Chrání svoje zájmy. Tam, kam bude Gazprom dodávat zemní plyn, tam sahá realtivně silný vliv Moskvy. Kdyby zažala Evropa odebírat velké množství plynu z Kataru, síla Ruska by rázem poklesla. Nemluvě o Íránu, který by rád přes Sýrii, Libanon a Středozemní moře vybudoval plynovod do Evropy.
O to jde v Sýrii. Ne o chemické zbraně, ale o dodávky zemního plynu do Evropy.
Zdroj: proinvestory.cz
