Císař zaniklých království … Tady je ta myšlenka. Co když euro přežije současnou ekonomickou krizi, ale Evropská unie – nebo i Spojené království – ne? Takováto otázka se vkrádá do mysli, když mluvíte s Normanem Daviesem, zvláště prominentním britským historikem Evropy. Z jeho hlediska evropský problém spočívá v neúčinném vládnutí. „Myslím, že to všechno začalo v 90. letech s Jugoslávskými válkami a s neschopností Evropanů udělat cokoliv podstatného s válkou na jejich zadním dvorku.“ … Císař zaniklých království … Superprominentní evropský historik říká, že všechny národy nakonec skončí – i Spojené království, a snad i Amerika. A tato neschopnost, říká pan Davies, pramení z osudového selhání evropského přístupu k velkému projektu provázat její členské národy do nějaké unie. „Nyní cítím, že ten problém, s tím, co se ukázalo, že je špatně, spočívá v tom, co někteří lidé nazývají „bludem postupnosti“ – tj. … že evropskou integraci potáhnou vpřed ekonomické důvody,“ říká. „A právě to je špatně.“ – Wall Street Journal

Dominantní sociální téma: Impéria umírají, ale v případě EU to budou ty jednotlivé země, co umře.

Analýza svobodného trhu: Říká tím co? Že „problémem“ EU je to, že vrcholní Eurokraté nejsou dostatečně diktátorští? Potřebuje EU VÍCE vládnutí?

No, z toho, co víme, tak vrcholní hlavouni EU si už své „impérium“ nechali už jednou v uplynulém asi tak desetiletí oficiálně auditovat. To je pravda. Účetní však ta čísla odmítli podepsat, jak byla zjevně „upečená“.

Z našeho hlediska tento vědátor určitě vyhlašuje něco na způsob dominantního sociálního tématu elity, které má Anglosféra se svými židovskými, vatikánskými i korporátními složkami na mysli, když nás ujišťuje, že historické záznamy ospravedlňují VĚTŠÍ EU. Zde je zase něco dalšího z tohoto článku:

Myslí si autor „Zaniklých království“, že Evropu samotnou čeká, že se stane zaniklým královstvím? Pan Davies je potěšen, že jeho odborná kniha o spoustách dnes mrtvých států se najednou tolik diskutuje. Není si však jist, že Evropská unie (EU) formálně založená Maastrichtskou smlouvou v roce 1993 nebo i eurozóna založená o šest let později tak nějak do tohoto zapadá.

„Myslím si, že ten základní argument – že evropské země by byly samy o sobě daleko slabší než jednají-li společně – se prosadí sám,“ říká. „Je zjevné, že tak dlouho, jak budou schopny přežít, aniž by se vzdaly svých národních zájmů a kontroly nad svými vlastními záležitostmi, tak dlouho to budou dělat. Myslím, že k tomu budou dohnány až v poslední minutě.“…

To, co pan Davies vidí jako ten skutečný problém, nebylo až dosud řešeno, a to je – vláda – tou se nezabývali. „Povídají o jádru krize eurozóny a ochranných valech a výkupech z dluhů a financování centrálních bank a o všech těchhle věcech,“ říká. „Nejdou ale ke kořeni toho, proč je to špatně.“

Po Druhé světové válce se Evropané dali do vytváření unie spočívající na třech osách: politice, obraně a ekonomice. Británie rychle odmítla politickou unii a brzy se NATO stalo jedinou dostatečnou potřebnou obrannou unií Západní Evropy. Ekonomická unie – Evropského hospodářské společenství založené v roce 1957 zůstávala jediným zbývajícím pilířem integrace, který ji prosazoval.

Ale ty první neočekávané úspěchy společného trhu vyvolaly u tvůrců politiky namyšlenost, říká pan Davies. Zapomněli zodpovídat důležité otázky kolem vládnutí EU – např. moc jim nezáleželo na tom, zda Evropa bude potřebovat integrovanou politickou  unii, než se stane měnovou unií.

Pan Davies říká: „Tohle není žádný způsob, jak lze Evropskou unii vést. To všechno se dělo, kvůli absenci řádných orgánů, které by se s tímto druhem problémů vypořádaly.“

Aha, vidíte? To, co Evropa potřebuje, je VÍCE řádných orgánů. Více korupce. Více autoritářství. Více směrnic na všechno odshora až dolů, o tom kolik ryb smí lidé chytit a kolik mohou vydýchat oxidu uhličitého, než dostanou pokutu.

Všechno, co z toho můžeme odhadnout je, že Davies nemá děti či ani žádné neplánuje, uvážíme-li, co elity zkouší dělat s tímto světem ztrápeným jejich hrůzu budící propagandou s plánovanými depresemi a nekonečným strádáním.

Pokud je to jinak, tak možná věří, že on a jeho rodina bude navždy součástí mocenské elity, za kterou zjevně mluví. Je to určitě potrhlý náhled na historii, který Davies prezentuje. Tvrdí, že v době extrémního sociálního stresu se budou sociopolitické a ekonomické orgány ZVĚTŠOVAT.

Je legrační, že jsme si toho nikdy nevšimli. Ale zase, my nejsme dvorní historici. Davies má bezpochyby spoustu titulů. Je to velká hlava, co učí na velké universitě.

Naším skromným argumentem, který bude bezpochyby smeten ze stolu, je to, že Internetová reformace se podobá své velké sestře – té původní Reformaci, která byla podle našeho názoru spojena s šířením Gutenbergova tiskařského stroje.

Když bude člověk zkoumat historii po Gutenbergově stroji, tak by mohl docela dobře dospět k závěru, že obě tyto velké „informační revoluce“ měly tendenci DEGRADOVAT státní mocenské struktury. Jde o devoluci moci, nikoliv o její nárůst.

Toho je pan Davies zjevným odpůrcem! Historie nám ukazuje jednu věc a on vidí druhou! To možná vysvětluje, proč se jeho knize dostává už šestého vydání. Můžeme pouze předpokládat, že stejně jako u většiny z mnoha takových „knih“ jsou to elity samotné, co nejspíš organizují nákupní kampaň.

Jak by se jinak mohly publikovat psychotické traktáty George Sorose? Narazili jste někdy na NĚKOHO, kdo četl tisícistránkové reminiscence od Hillary Clinton? Nebo od Billa Clintona o tom samém? Ovšem říkají nám, že knížky Clintona se údajně prodávají po stovkách tisících nebo i milionech.

Zjevně ani tazatel nebyl schopen věřit tomu, co koncem svého interview slyšel. Vlastně ani sám Davies už nebyl schopen pokračovat se svou argumentací. Je tu ten odstavec s otázkou:

Litoval by odchodu z EU nebo zániku eura? To je okamžik, kdy se rozum pana Daviese jako historika zase střetává s jeho osobními sympatiemi jakožto Evropana. Dospěl nebezpečně blízko tomu, aby mi tvrdil, že evropský projekt může obelstít i síly historie a ekonomie. Udržel si ale svou vědecky chladnou hlavu: „Lidé velice často nevidí příchod své smrti… Podívejme se na Francouzskou revoluci: Král Francie si v 80. letech 18. století myslel: ‚Vedeme si o dost lépe než můj otec v 70. letech.‘“

Závěr: Myšlenka, že neboť lidé jsou nesmírně z Evropské unie, jaká je, nešťastní, a že tudíž budou usilovat o její posílení a přetvoření na ještě diktátorštější vypadá z našeho hlediska trochu … nezvykle. No my však nemáme to štěstí být „dvorními historiky“.


Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj: http://thedailybell.com/3650/Big-Brain-Pre-Eminent-Scholar-EU-Will-Survive-not-Countries