A: „Extrémní počasí, to už je jediná karta, co jim na hraní ještě zbyla.“ Tohle říká německý profesor Fritz Varenholt, který je jedním ze zakladatelů moderního německého environmentálního hnutí, a který souhlasil s interview s NoTrickZone. Je jedním ze spoluautorů německé skeptické knihy „Die kalte Sonne“ (Studené slunce), která loni vzala Německo útokem a je teď k po celém světě u knihkupců k sehnání s anglickým názvem: The Neglected Sun (Zanedbané Slunce). V Německu si Prof. Varenholt užil dost horka od médií, aktivistů a klimatických vědátorů za to, že vyjádřil odlišný názor. Ale tím, jak globální teploty nadále stagnují a klimatická citlivost k CO2 byla snížena, se cítí být očištěn. Zde je s ním interview:


Věda IPCC vážně uvázla, klimatická katastrofa nepřijde

NTZ: Vy jste kdysi býval věřícím v člověkem způsobenou CO2 klimatickou katastrofu. Co změnilo váš názor?

Dr. Fritz Varenholt : Býval jsem do roku 1998 senátorem životního prostředí a neměl jsem absolutně žádné pochyby o hypotéze AGW (atropogenickém skleníkovém oteplování), protože globální teploty opravdu stoupaly v souběhu s emisemi CO2. Mé první pochyby o vědě od IPCC vznikly po tom, když najevo vyšly dramatické chyby ve 4. hodnotící zprávě z roku 2007. Ředitel PIK Hans-Joachim Schellnhuber v německé veřejné televizi řekl, že himalájské ledovce se roztají do roku 2035. Pak jako CEO Shell Repower Systems a později RWE Innogy, kde jsem odpovídal za rozvoj obnovitelných energií, jsem objevil, že do našeho klimatu zasahují přirozené činitele. Viděli jsme, že rok za rokem síla větru v Severozápadní Evropě ubývala. Avšak klimatičtí vědci nám říkali, že se má dít pravý opak, třeba to, že síla větru poroste. Tak jsem se na to podrobněji podíval do literatury a tam šlo najít, že existuje vztah se Severoatlantickou oscilací, jejíž 60-letý cyklus vstupoval do slabší fáze. Napsal jsem o tom články do hlavních německých deníků, a Stefan Rahmstorf mě okamžitě onálepkoval za „klimatického popírače“. Jeho reakce mě vedla k tomu, že jsem se do literatury podíval ještě důkladněji. Nakonec to tedy byli Shellnhuber a Rahmstorf (hlavní němečtí klimatologové), co mě obrátili na skeptika.

[quote align="right" color="#999999"]

[/quote]

Vaše ke klimatické vědě kritická kniha Die kalte Sonne (Studené slunce) vyšla v Německu počátkem loňského roku. Po 3 týdny vydržela na seznamu bestsellerů Spiegelu. Změnila v Německu diskusi? Byl jste reakcí veřejnosti překvapen?

Levicově liberální média mě ocejchovala za „eko-reakcionáře“, který představuje zastaralá hlediska. To jsem očekával. Co mě opravdu překvapilo nejvíc, byla drsná reakce německých klimatických vědců, kteří nebyli ani ochotni o tématech pojednávaných v knize diskutovat. A čím déle naše kniha zůstávala na seznamu bestsellerů, a čím déle je už oteplování zastaveno, tím nepřátelštější se stávali taktiky našich oponentů. Nejdříve nás ignorovali a pak nás zkoušeli izolovat osobním očerňováním. Studené slunce se začalo stávat symbolem odporu proti politicky indoktrinované vědě, která popírala přirozené procesy a šířila hrůzu proto, aby protlačovala určitou energetickou politiku – takovou, co ohrožuje prosperitu a růst německé průmyslové základny. Byla to pro mě tedy dost pocta, když mě pozval bývalý kancléř Helmut Schmidt na osobní návštěvu, aby se dověděl více o Die kalte Sonne. Teď ho smím citovat, jak říká: „Tvrzení Lüninga a Vahrenholta jsou věrohodná.“ I britským ministr financí Nigel Lawson mě pozval do Londýna a povzbuzoval mě, abych tu knihu vydal v angličtině. K tomu dochází zjevně tento týden, kdy vychází jako „The Neglected Sun“ (Zanedbané slunce). To je Die kalte Sonne v angličtině, a byla i aktualizována.

CO2 by mělo zachycovat v atmosféře teplo, avšak globální teploty už 200 měsíců (přes 16 let) nerostou. Kam všechno to „zachycené teplo“ zmizelo? Někteří z vůdčích vědců jsou už frustrovaní, že ho nemohou najít. Co vy si myslíte, že se děje?

Teď už je jasné, že modely IPCC neodráží správně vývoj atmosférických teplot. Co je tedy špatně? Realita nebo modely? To otřepané vysvětlení, o oteplování hlubokého moře pod 700 metry, nebylo dosud ničím podloženo. Jak by atmosférické oteplování od klimatického plynu přeskočilo do 700 metrových hlubin oceánů? Když uvážíme nejistotu v měření radiační rovnováhy Země ve vodních hlubinách pod 700 metrů, o kterých mluvíme, tak by to byly změny o několik setin stupně Celsia během mnoha let, a takovéto „chybějící teplo“ nelze dnes vyhodnotit. Nejspíš je to ale tak, že žádné „chybějící teplo“ neexistuje. Maličké změny v pokryvu oblačností by snadno mohly takový účinek obnášet. To by znamenalo konec alarmistické teorie o CO2. Možná právě proto slýcháme spekulace o hlubinách oceánů. Na druhou stranu, snad nám ta diskuse říká, že alarmistická frakce se potřebuje více zabývat oceánskými cykly. Možná, že je to krok k uznání ústřední role PDO (Pacifické dekadické oscilace) a AMO (Atlantické multidekadické oscilace) na naše klima.

Hans von Storch potvrzuje, že 98% klimatických modelů bylo zatím špatně. Myslíte si, že ředitelé vůdčích světových klimatických institucí riskují poškození kdysi skvělé reputace svých institucí, když nepřiznají dost brzy, že s klimatickou vědou je nějaký problém?

Skutečně váznou v situaci, kdy neví kudy kam. Proto teď zkouší získat čas tvrzením, že ty modely budou falsifikovány nejdříve, až tu nebude žádné oteplování po dobu 30 let – aniž by zmiňovali, že to oteplování od roku 1977 do roku 1998 bylo jen 22 leté, a tudíž by nemělo být dost dlouhé, aby „dokázalo“ teorii CO2. Před několika lety klimatický vědec Ben Santer řekl, že nezbytných je jen 17 let, než budeme moci mluvit o skutečném klimatickém trendu. Teď ale realita už podtrhává modelům kobereček pod nohama, a někteří z vědců už mají obavy. Modlí se za rok s El Nino, který by jim umožnil opět rozezvučet bubny strachu. Nafukují každý jednotlivý efekt počasí, aby přilákali pozornost.

Někteří prominentní klimatičtí experti už vyjádřili pochybnosti o serióznosti člověkem způsobené klimatické změny, např. Hans von Storch, Lennart Bengtsson. Očekáváte, že jak přichází ta data, tak se k nim přidá více vědců?

Určitě. To je na vědě tak fascinujíc. Navrhuje teorie. A když neodpovídají realitě, tak je změní. Zrno se oddělí od plev.

Např. Spiegel vydal určité články kritické k alarmistické klimatické vědě. Očekáváte, že i zbytek německých médií se brzy přidá a začne přijímat kritičtější náhled?

Ten proces je už plně v chodu. Potrvá ale dlouho dobu, protože celou generaci přesvědčili, že CO2 je klimatický zabiják. Ale ten ječivý tón se už ztišuje.

Jaké nebezpečí Německu hrozí, pokud by pokračovalo na své cestě klimatického alarmismu a honičky za obnovitelnými energiemi?

Za obnovitelné energie v Německu platili spotřebitelé dvacet miliard euro každý jednotlivý rok. Dnes je to částka až 250 euro na jednotlivou domácnost každý rok a příští rok se to zvedne na 300 euro.

Co je ale horší, je ta ohromná redistribuce odzdola nahoru, od chudých, kteří si nemohou dovolit solární systémy, k bohatým vlastníkům realit vlastnícím budovy s ohromnou výměrou střechy. Německý ministr životního prostředí se děsí, že to břemeno bude do roku 2040 1000 miliard euro.

Je opravdu pobuřující, že 1) 40% světové fotovoltaické kapacity je instalováno v Německu, v zemi, kde si užíváme jen tolik slunečního svitu jako na Aljašce, 2) přetváříme pšenici na biopalivo, místo abychom jí krmili hladovějící, a 3) převedli jsme 20% naší zemědělské půdy s obilím na výrobny bio-benzínu, což má negativní dopady na divoký život. My dokonce ničíme lesy a přírodu, abychom umožnili průmyslové parky větrných turbín.

Ve větrných dnech máme tolik výkonu, že žádají větrné parky, aby to zastavovali, ale i tak dostanou zaplaceno za energii, kterou ani nedodají. A když se vítr opravdu rozfouká, „prodáváme“ přebytky výkonu sousedním zemím za negativní ceny. A když vítr přestane foukat a když není žádné slunce, musíme si pro sebe brát energii z cizích zemí. Nakonec platíme i ztrátou dobře placených průmyslových pracovních míst, protože vysoké ceny energie nás činí nekonkurenceschopnými.

Agitátoři klimatické vědy tady v Německu nám nepřinesli žádné výhody. Obnovitelné energie mají velkou budoucnost, ale ne v této podobě. Tohle je utržený vlak a je to příliš drahé. Ohrožujeme tím německý průmysl. Ve skutečnosti ale není vůbec naspěch, protože sluneční cykly a příroda nám poskytují dost času, abychom provedli případný přechod na obnovitelné energie rozumně.

Stává se počasí extrémnějším? Proč jsme bombardováni děsivými zprávami médií – i po obyčejné bouřce s krupobitím?

Extrémní počasí, to je jediná karta, co jim na hraní ještě zbyla. Vidíme, že rozsah arktického zalednění je největší od roku 2007. Mořský led u Jižního Pólu má největší rozsah během velice dlouhodobých pozorování, frekvence hurikánů nevzrostla, to samé platí pro tornáda, hladina moří roste o 2-3 mm ročně, v této rychlosti nedochází ke změnám, a globální teploty už 15 let stagnují. Ale opravdu býváme vystaveni špatnému počasí. A když se člověku prezentuje zjednodušené vysvětlení, třeba že je to vina člověka, tak se to s radostí akceptuje. CO2 má na planetu oteplující účinek. Avšak tento účinek se nesmírně přehání. Dopad CO2 na klima není ani půlka toho, co klimatičtí alarmisté tvrdí. Proto v naší knize Studené Slunce alias Zanedbané Slunce říkáme, že žádná klimatická katastrofa nepřijde.

Co očekáváte od 5. Hodnotící zprávy IPCC, která brzy vyjde?

Je skutečně pozoruhodné, že určité země už na autory 5. Hodnotící zprávy mezivládního panelu pro klimatickou změnu IPCC 5AR naléhají, aby se ve shrnutí pro tvůrce politiky zabývala tou stagnací teplot. Nespokojenost s tunelově omezeným viděním IPCC roste. Nedělejme si ale iluze: V nadcházejících dnech a týdnech se nebudou média schopna vzdát se toho katastrofického bludu IPCC. Avšak to, čím se bude lišit od předchozích čtyř zpráv, je, že ten blud uvadne daleko rychleji. Ti, kdo ignorují přírodu a její fluktuace, skončí už dost brzy ve vedlejším pruhu. Myslím, že tohle bude poslední zpráva tohoto druhu.

====================================== ============================ =========================================

Profesor Dr. Fritz Varenholt je německý vědec,environmentalista, politik a průmyslník. Profesor Vahrenholt se svým původním doktorátem z chemie prováděl výzkumy v Institutu Maxe Plancka v Ústavu pro výzkum uhlíku v Mulheimu. Jako bývalý senátor a náměstek ministra životního prostředí za Hamburg sloužil i ve Výboru pro trvale udržitelný rozvoj jako pro kancléře Gerharda Schrödera, tak pro Angelu Merkel.

P. Gosselin

Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj:  notrickszone.com