Redaktor ZENu se ve vesničce pod Řípem účastnil tiché chemické války, které padají za oběť včelstva. Takové příběhy se nyní odehrávají na celém světě. A doplácejí na ně hlavně lidé. Dokážeme to šílenství zastavit? Nebo zvítězí peníze? Ačkoli se obec s poetickým názvem Mnetěš uprostřed malebného kraje nachází přímo pod mytickou horou Říp, žádná idyla to rozhodně není. Když před pár týdny Michal Jeřábek (37) otevřel ráno dveře svého domku, na zápraží našel ležet jednu ze svých ovcí – s podříznutým hrdlem a bez nohy. Do vesničky na Litoměřicku se majitel vzdělávací společnosti, jež nedávno spustila třeba – ve světle nejnovějších událostí příhodně nazvaný – projekt Nebuď ovčan aneb Občanskou gramotností proti ovčanství, přestěhoval před třemi lety z Prahy.


Přestože to s popularitou Pražáků na venkově bývá všelijaké, k takhle drsnému vzkazu by pouhá sousedská řevnivost někoho přiměla jen stěží.

„Krátce poté, co jsme se nastěhovali, za mnou přišel soused, že seděl o víkendu na zahradě svého domu, který stojí vedle pole, a najednou se snesla sprška aerosolu pesticidů na kočárek s jeho dítětem,“ vzpomíná pan Jeřábek, jak začaly jeho peripetie. „Na otázku, co tam vlastně stříká, mu zemědělec odpověděl,že Mustang Forte. Když se na webu podíval na složení přípravku, zjistil, že hlavní složkou je 2,4-D, tedy stejná látka, která tvoří polovinu nechvalně proslulého Agent Orange. Nejprve jsem ho měl za blázna, ale zjistil jsem, že má pravdu. Ten přípravek je povolený.“

O čemže je tady vlastně řeč? Herbicid Agent Orange používali na základě zfalšovaných studií o jeho bezpečnosti Američané během vietnamské války; poté, co jím pokropili rozsáhlé oblasti jižního Vietnamu, se otrávily nejméně 4 miliony lidí a i 40 let po válce způsobuje rakovinu a těžká genetická poškození všeho druhu.

Po zneklidňující schůzce si Michal Jeřábek, který se na své zahradě stará o tři včelstva a v jehož těsném sousedství k masivním chemickým postřikům rovněž dochází, nechal udělat rozbor vody ve své studni. Začal se zajímat o to, jak se tam dostala toxická látka bentazon, jež způsobuje alergie, podráždění kůže či dýchací problémy a v podzemní vodě nemá co pohledávat, a jak mohou pesticidy ovlivnit zdraví lidí a jeho včel. Se zmíněným sousedem, také pražskou „náplavou“, proto založili Občanské sdružení Mnetěš.

I když se na stránkách sdružení hromadí studie a články o zhoubném vlivu postřiků na živé tvory a upozornění na pochybení ze strany zemědělců, kteří postřiky používají v rozporu se zákonem či nenahlašují jejich aplikaci s předstihem, kromě nezájmu nebo rovnou nenávisti starousedlíků, kteří si do toho od nějakých zbohatlíků nenechají kecat“, se nic nezměnilo. Snad až na jednu drobnost. Jeden z místních pěstitelů, který je zároveň starostou obce, po žádosti Státní rostlinolékařské správy svolil, že před použitím postřiků informuje aspoň mateřskou školku.

Nemělo by ale něco takového být samozřejmostí? Starosta a zemědělec v jedné osobě Martin Minarčík si to nemyslí. „Rostlinolékaři mě požádali, abych to nahlašoval ve školce. Souhlasil jsem, ale podle platné legislativy to dělat vůbec nemusím,“ říká do telefonu. O pesticidech se však více bavit nechce. Nejprve sice souhlasí s krátkým setkáním, pak ale mění názor – prý nemá čas a odpovědět zvládne leda písemně. Na zaslané otázky ani následné urgence už ale nereaguje.

Michal Jeřábek je ze situace zklamaný. „Naším cílem je dosáhnout toho, aby se v bezprostřední blízkosti domů a zahrad ideálně nepoužívala průmyslová chemie, a když už, tak za přísně dodržovaných předpisů. Největší paradox je, že ze zákona o chemických látkách mají chemické látky používané v zemědělství stejnou klasifikaci jako chemické látky používané kdekoliv jinde. Ta látka je klasifikovaná jako nebezpečná, toxická či rakovinotvorná, jenže zákon říká, že používá-li se v zemědělství, vztahuje se na ni výjimka. Kdybyste stejnou látku použil jinde, jste pod přísným dohledem nebo vás zavřou. Ale jste-li zemědělec, stačí, když dá výrobce do návodu, že si máte vzít rukavice, brýle a roušku, když to mícháte, pak vyjedete na pole, postříkáte s tím krajinu a nemusíte tam dávat ani ceduli.“ Jedním dechem dodává: „Nechtěli jsme nikoho naštvat. Jen se snažíme nějakou osvětou dokázat, jak jsou ty látky škodlivé. Jak to, že je to každému jedno?“

Mnetěšský včelař a otec dvou malých dětí tak pouze upozornil na téma, které se dnes řeší všude na světě. Ve skutečnosti jsme se totiž ocitli v globální chemické válce, kde skrytí nepřátelé decimují krajinu, lidi, včely a další živé druhy.

Pokračování ZDE.

Milan Vidlák