Daniel Solis: Vrtěti psem v Sýrii
2. září 2013 Redakce AC24 Ze světa 10339 0
thumbnail
Šedá eminence nadnárodního korporátního fašismu, "kníže" Bandár bin Sultan, šéf tajné služby saudské absolutistické monarchie, byl před měsícem - 31. července přijat prezidentem Ruské federace, Vladimírem Putinem, aby si, s plnou podporou Spojených států amerických, koupil ruskou náklonnost ve více než dvouletém útoku na syrskou suverenitu, kterého finálním motivem pro Saúdy může být jen ovládnutí ropných nalezišť v oblasti a vyšachování svého největšího konkurenta, Íránu, ze hry (1). Společně s Katarem soupeří Saúdové na život a na smrt o zásluhy na zničení Sýrie ve prospěch surovinových ambicí nadnárodních naftařských a plynařských firem ovládajících z velké části expanzionistickou politiku mnoha vyspělých zemí včetně jejich kukaččího vajíčka v regionu - Izraele.
 

Po pádu Sýrie totiž nebude nic bránit útoku "mezinárodního společenství" na Írán, pod dalšími vykonstruovanými záminkami, jak to bývá již tradičně nechvalným zvykem imperiální zahraniční politiky zacílené na kontrolu nerostného bohatství, tranzitních území a námořních cest. Írán je na jedné straně trnem v oku Izraele, díky ambicím obou kontrahentů stát se dominantním hráčem v celém regionu a na straně druhé faktorem čínského hospodářského růstu, coby významný leč neovladatelný dodavatel ropy a zemního plynu.

Bandár byl Vladimírem Putinem vypoklonkován. Rusko se zjevně nehodlá nenechat v táhnout do špinavých zpravodajských her knížete Bandára a jeho kontrolorů zpoza Atlantiku, kterým svého času padl za oběť Irák, když na vřelé doporučení diplomacie SSA obsadil severní Kuvajt (2) a poskytl tak vhodnou příležitost k definitivnímu vykostění svého nerostného bohatství neokolonialistickou koalicí, takzvaně "odhodlaných" (Coalition of the willing).

Ve svém diplomatickém úsilí Bandár údajně neopomenul vyhrožovat Rusům útoky na zimní olympijské hry v Soči, které mají provádět hordy čečenských teroristů financovaných a vyzbrojovaných právě saudskou tajnou služnou z peněz získaných prodejem saudské ropy. Bandár není prvním, kdo jakoby mimoděk vyhrožuje možnými útoky na zimní olympiádu (3). Podobné narážky již byly zaznamenány při setkání Putin - Netanyahu 14. května 2013 a Putin - Obama, 17. června 2013.

I současná snaha o vyvolání napětí na blízkém východě výhružkami chirurgického útoku raketami s plochou dráhou letu na "vybrané vojenské cíle v Sýrii" z úst dalšího exponenta surovinové loby, prezidenta SSA, Baraka Husajna Obami, již nyní splnila kýžený cíl, nehledě na to, zda bude, či nebude realizována. Cena ropy (WTI) se 30. června pohybovala na 102,8 USD. Po návštěvě Bandára byl přerušen sestupný trend, cena se již pátého srpna vyhoupla na 108,5 USD ale jen aby se po týdnu vrátila na původní marku 102,7 USD. Pokusy o oživení ceny se od té doby moc nedařil až do okamžiku, kdy Obama vyhlásil hrozbu bombardování Sýrie a uvedl vchod válečnou mašinérii SSA (5).

Cena se 28. srpna vyhoupla za jeden den ze 105,9 na 111,6. Nyní je opět na ústupu... nicméně jeden takový skok, jedno zavrtění psem, znamená pro mnohé obchodníky ropou značný nárůst příjmů z prodeje (6).

Saudská Arábie produkuje denně 10 milionů barelů (7). Zjednodušeně lze říci, že za jeden takový úspěšný obchodní den utrží místo 1,059 miliard petrodolarů celých 1,116 miliard petrodolarů, tedy o nezanedbatelných 57 milionů více - v českých korunách je to více než jedna miliarda korun denního zisku. To je tedy celkem výhodný obchod se strachem a se zkázou.

Pech pro atlantického hegemona představuje ale fakt, že ze stejných manévrů má prospěch i Ruská federace, která produkuje denně zhruba stejné množství jako Saúdové (8).

Ultima ratio lze tedy konstatovat, že cenu za agresi proti Sýrii opět ponesou obyčejní lidé celého světa, kteří se chtě nechtě stali rukojmími uhlovodíkového hospodářství.

Jak dalece hodlá Obama a spol. vrtěti psem a bubnovat na válečné bubny je otázkou. Světové společenství se tentokrát, poučeno chybami z minulosti, raději se drží zpět.

Zoufalá situace SSA nevěští nic dobrého, nicméně žít na úkor životů nevinný lidí na druhém konci světa by nemělo být mravně akceptovatelným východiskem pro moderní civilizaci. Cicero se kdysi dávno zpytoval usvědčeného zrádce takto: "Dokdy budeš, Catilino, zneužívat naší trpělivosti? Jak dlouho se nám ještě bude tato tvá zuřivost vysmívat? Kam až se bude roztahovat tvá bezuzdná opovážlivost? Ani noční hlídky na Palatinu, ani stráže ve městě, ani strach lidu, ani shluk všech dobrých občanů, ani toto převelice střežené místo zasedání senátu, ani výrazy tváří těchto mužů zde, nic z toho tebou nijak nepohnulo? To necítíš, že tvé úmysly jsou odhaleny, nevidíš, že tvé spiknutí už je drženo v poutech povědomím všech těchto mužů? Co jsi dělal minulé, co předminulé noci, kde jsi byl, koho jsi svolal, jaké úmysly jsi pojal – o kom z nás si myslíš, že to neví? Ó časy, ó mravy!"(9).

Daniel Solis

sdílet na Facebooku sdílet na Twitteru sdílet na Google Plus sdílet na VKontakte

Facebook komentáře
Komentáře registrovaných uživatelů

Napište vlastní názor