Nová, vylepšená verze 1984 je založena na spolupachatelství. Jasnozřivá kniha George Orwella 1984 předjímala technologicky umožněný autoritářský stát všudypřítomného dohledu, propagandy a strachu, který neustále přepisoval historii tak, aby seděla s potřebami současného režimu. 1984 vydaný v roce 1949 vyšel z totalitních šablon nacistického Německa a Sovětského svazu a rozšířil je do budoucnosti, kdy stát zapojoval technologii, čímž k dokonalosti dovedl nejen kontrolu populace přes policejní represivní stát, ale i kontrolu mysli přes propagandu velebící stát a revidující „fakta“ tak, aby podporovala současnou stranickou linii.
Vítejte v novém, vylepšeném 1984, v Americe 2013.
Všudypřítomný dohled: zatrženo.
Všudypřítomná propaganda velebící stát a centrální banku: zatrženo.
Neustálá hra na strach: zatrženo.
Trvalá válka proti neviditelnému nepříteli, kterého nelze nikdy porazit: zatrženo.
Policejní stát s v podstatě neomezenými pravomocemi k potlačování „nepřátel státu“: zatrženo.
Neustálé revize historie tak, aby podporovala současnou stranickou linii: zatrženo.
Všimli jste si, že všechny klíčové ekonomické metriky se neustále revidují, přepisuje se historie a instalují se nové zářné soustavy „faktů“? V nedávném zpětném průmětu jsem spolu s Chris Martensonem zaznamenal Vrchol prosperity, načež Chris poukázal na zpětné revize ekonomických dat, které se dělají jen, když je datový bod bezpečně nad horizontem historie; takže to, že US HDP spadlo v roce 2011 do negativních čísel, se v té době zamaskovalo obvykle chytlavými pozitivními čísly s následným přiblížením k realitě o pár let později, když už ta realita má jen nulový dopad na to, jak veřejnost vnímá státem řízené „zotavení“.
To „titulkové číslo“ je vždy pozitivní a jeho zpětná revize dolů je pohřbená pod lavinou nových dat. Revize jsou tak neustálé a tak extrémní, že rozpoznání těchto neustálých revizí historie tak, aby sloužily politickým potřebám současného režimu, to už znemožňuje; už totiž každý ví, že ta čísla se dělají se záměrem malovat pozitivní obrázek přechodu křehké ekonomiky a společnosti, avšak této propagandistické iluzi dáváme přednost před tvrdou realitou.
Proč? Protože polovina z nás dostává přímo poukázky, dávky či platby od státu. Přes 61 milionů lidí dostává něco od Sociálního zabezpečení, přes 50 milionů dostává dávky Medicare, 47 milionů dostává dávky ve stravenkách SNAP, 22 milionů lidí pracuje přímo pro stát na všech jeho úrovních, miliony další pracují pro vládní dodavatele, kteří jsou v podstatě zástupci státu, další miliony dostávají federálně financované rozšíření dávek v nezaměstnanosti, k důchodu, příspěvky na bydlení podle Části 8 atd.
Orwell podcenil sílu spolupachatelství. Jakmile občan dostává přímé platby od státu, stát si ho koupil jako komplice, jelikož nezáleží, jak moc si občan v soukromí stěžuje na stát, on či ona nebude nikdy riskovat své platby a dávky odporem vůči státu politicky smysluplným způsobem.
Jakmile dostanete poukázky od státu, začnete svou servilitu milovat. Spiknutí státu a jeho centrální banky je vskutku věcí autoritářské nádhery: centrální banka (Federální rezervy) vytváří peníze jen tak z ničeho a kupuje si za ty nové peníze vládní dluhopisy. Stát si tak může půjčit neomezené sumy za nízké úrokové sazby a pokračovat v posílání plateb desítkám milionů lidí, aby si koupil jejich pasivitu a spolupachatelství svých občanů.
Když vám stát posílá peníze, tak je ohromný, a nemyslete na to, jak se k těm penězům dostal či na nevypočitatelné náklady na servilnost a spolupachatelství.
My k Velkému bratrovi nenávist nechováme; nestaráme se o Velkého bratra či o přepisování historie či o zbytek toho všeho potud, pokud státní peníze tečou na naše jednotlivé účty. Pak jsou naše stížnosti stejně prázdné, jako jsou prázdná státní finanční fakta.
Tyler Durden
Překlad: Miroslav Pavlíček
Zdroj: zerohedge.com
