Egypt býval po tisíce let jedním z hlavních pilířů Východního světa. Když Egypt upadl do rozvratu, pocítily rázové vlny všechny ostatní národy a předznamenávalo to velké změny a snad ještě větší katastrofy. Dlouhodobý zájem Západu o udržení pevného uchycení v Egyptě je na této skutečnosti založen; a i v naší moderní době, když máte Egypt na svém dvorku, lze hromadit bohatství a rozšiřovat moc. Naše vláda spolu s evropskými vládami, aby si zajistily egyptskou svolnost, zašla v tomto regionu neuvěřitelně daleko. Ve 40. a 50. letech usilovala Británie o dominanci nad touto zemí silou zbraní.


USA se rozhodly koupit si Egypt ohromnou zahraniční pomocí stejně jako vojenskými dotacemi pro vůdce, kteří zastávali pro-západní postoje. Vypadá to však, že teď západní zájmy v honičce za „globalizací“ vidí v destabilizovaném a násilném Egyptě větší užitek pro svůj směrný plán. Egyptská revoluce 2011, která značila to, co mnozí nazývají „Arabským jarem“, byla USA a evropskými vládami těžce zmanipulovaná, avšak takovéto sociopolitické inženýrství je pořád ještě omezeno vrtochy cílové populace.

Nikdo nemůže vytvořit revoluci nebo občanskou válku jen tak z ničeho. Musí se přiživovat roky i desetiletí strachu a vzteku veřejnosti. Občanstvo už musí být u bodu zvratu k hromadnému disentu. Globalisté si neudělají revoluci, aby k ní došlo, ti si prostě najdou revoluci, která už doutná, a pak zkusí už existující energii obyvatelstva nasměrovat ke konečnému žádoucímu výsledku, z něhož má establišment největší prospěch.

Egypt je teď zralý na vnitřní konflikt daleko přesahující od občanské neposlušnosti do hájemství občanské války v syrském stylu a myslím si, že naše vláda si je dobře vědoma, jaká kalamita tam doutná…

Svržení prezidenta Hosni Mubaraka bylo zčásti taženo znechucením obecné egyptské veřejnosti z vlivu americké vlády nad politickou dichotomií jejich společnosti. Financování USA z jejich hlediska poskytovalo základní oporu pro Mubarakovu vládu, která se uchylovala k policejní brutalitě, vynímečnému stavu, chyběly v ní svobodné volby, drtila se svoboda slova, aby si vláda i se svou korupcí udržela kontrolu. Tohle v kombinaci s vysokou nezaměstnaností a cenovou inflací nevyhnutelně vedlo k disentu občanstva, které v USA vidělo zavilého spojence jejich prohnilé oligarchie.

I po revoluci a zvolení Mohameda Mursiho (primárně podporovaného Muslimským bratrstvem, jehož politická základna volala po odstranění západního vlivu z převážně islámských kultur) posílala americká vláda do tohoto regionu nadále 1,6 miliardy dolarů zahraniční pomoci.

I po vojenském svržení zvoleného Mursiho, které bylo v posledních měsících částečně vyvoláno hněvem Egyptského lidu ze západního vlivu, naše vláda STEJNĚ tlačí na pokračování toku dolarů z amerických daní do Egypta a pořád odmítá uznat, že poslední mocenská změna je podle všech definicí „pučem“. ZDE.

Každý režim v Egyptě, jehož se USA dotknou, čeká revoluční či vojenské svržení.

Americký emisar vyslaný k prodiskutování diplomatických vazeb s novým vojenským vedením pod generálem Abdel Fattah al-Sisim stejně jako s dalšími organizacemi byl napadán různými politickými skupinami, které byly rozzuřeny americkou podporou Mubaraka i Mursiho, a teď toho generála. ZDE.

Barack Obama reagoval tak, že situaci ještě zhoršil (možná že vědomě).

Obama se neuchýlil k nikomu jinému než k panu Johnu „bombardujte-bombardujte-už-ten-Írán“ McCainovi a občanské svobody nenávidícímu senátorovi Lindsey Grahamovi, aby oni byli jeho styčnými muži v Egyptě, a setkávali se jak s vojenskou mocí, tak s opozicí, aby „oni řešili bouřemi zmítanou zemi“:  ZDE.

Rád bych poukázal, že to byl John McCain (a Joseph Lieberman), koho tam Obama po Tuniské revoluci poslal, aby podplatili novou vládu sliby americké finanční a vojenské pomoci: ZDE.

A byl to John McCain, kdo byl vyslán k Al-Káidou kontrolované syrské opozici, která teď využívá US financování k destabilizaci této země: ZDE.

Tito muži jsou široce vykřičení zastánci násilných amerických vojenských intervencí na Středním východě. Jsou rovněž širokými proponenty vojenské intervence UVNITŘ Spojených států proti americkým občanům. Politici jako McCain a Graham jsou závisláci na uchvacování moci, co tomu dělají střední management s ideologickými vazbami na globalizaci. Poslat je do Egypta, aby nabídli americkou pomoc, je jako poslat rohaté čerty s kopyty, aby dohlíželi na středisko pečovatelské služby. Egyptská veřejnost tím nebude potěšena, to je ale možná plán…

Poslední zprávy ukazují, že Obamova administrativa přistupuje ke spojeneckému americko-egyptskému vojenskému cvičení i přes ten puč, k němuž tam došlo jen před pár týdny. To je jako říci, že Obamovi, který je ve skutečnosti v Egyptě u moci, na tom nezáleží, a my jim i přesto budeme poskytovat peníze, zbraně a vojenský výcvik. Pokud tohle není poselství Egyptskému lidu, že Západ nikdy neodejde, tak už nevím, co jím je. Mezi tím se protesty nadále eskalují a současný vojenský režim na to reagoval násilně. Bílý dům oficiálně takový útlak odsoudil, ale americké peníze a vojenská pomoc k Sisiho vládě poteče, zrovna tak, jako vždy tekla: ZDE.

Muslimské bratrstvo, které je největší a nejlépe zorganizovaným politickým hnutím v zemi, se právě ocitlo se svým demokraticky zvoleným zástupcem jako svrženým. Západ spěchá s podporou vojenské junty. Dočasná egyptská vláda je v patové situaci a Bratrstvo odmítá uznat její autoritu:

„Tohle je nelegitimní vláda, nelegitimní předseda vlády a nelegitimní kabinet,“ řekl mluvčí Bratrstva Gehad El-Haddad. „Nic z toho neuznáváme. Neuznáváme ani jejich autoritu jako zástupců vlády.“ ZDE.

Abdel Fattah al-Sisi, kdysi egyptský vojenský vyslanec v Saúdské Arábii, teď lačně shrábl saúdskou finanční pomoc ve formě 12 miliard dolarů v hotovosti, půjčky a palivo. Ovšem další signál, který může egyptské občanstvo zachytit, je to, že Sisiho má v kapse Západ.

V srpnu 2012 noviny al-Tahrir rovněž referovaly, že generál Sisi má „silné vazby s americkými činiteli jak na diplomatické, tak vojenské úrovni.“

Studoval ve Washingtonu, navštívil tam několik vojenských konferencí a „v posledních letech se zapojil do kooperace, co se týče válečných her a zpravodajských operací“: ZDE.

Mursiho přívrženci a aktivisté Muslimského bratrstva reagovali rozsáhlými protesty. Vojska reagovala násilím, několik protestujících zabila a ještě více opozici nabudila k násilným metodám:  ZDE.

Americká vláda ani nezbytně nemá zapotřebí aktivně zrežírovat krizi, jako to udělali v Libyi nebo v Sýrii; všechno, co potřebují, je hrnout tam peníze a cokoliv, co skončí výbuchem, a nechat povstání, aby běželo svým přirozeným průběhem. Kam to ale všechno povede? Co znamená egyptský chaos a občanská válka pro zbytek světa? A proč by USA schválně jitřily už tak výbušnou situaci?

K podobné události došlo i v roce 1952, kdy v Egyptě horká revoluce porazila pro-západní monarchii krále Farouka. V době, kdy jak Střednímu východu, tak globálnímu trhu s ropou dominovala Velká Británie. Za „světovou rezervní měnu“ byla těch dnech považována libra šterlinků (přinejmenším za měnu s největším podílem na globálním obchodu) a byla vyžadována při vypořádání většiny globálních transakcích, kdy se kupovala ropa. Zní to povědomě? Je tomu tak proto, že dnes jsou Spojené státy v přesně tom samém ekonomickém stavu.

Americká hegemonie nad ropnými trhy Středního východu je nepopiratelná. Dolar není jen petrodolarem, ale rovněž světovou rezervní měnou. Podobně jako Británie ve 40. a 50. letech i my jsme zatahováni do jedné šlamastyky za druhou v kolébce civilizace. A podobně jako Velká Británie i my usilujeme o podporu takových mocenských struktur v Egyptě, které jsou předurčeny, že skončí kolapsem a požárem. Britská porážka v Suezu nebyla jen vojenskou porážkou, nýbrž i finanční.

Američtí a francouzští držitelé dluhopisů (centrální banky) pohrozili, že se v roce 1952 zbaví britských pokladničních poukázek, když vypukla Egyptská revoluce, kterou shodou okolností vedlo Muslimské bratrstvo. Šterlink přišel během pár let o svůj status petrodolaru, v čemž byl rychle nahrazen americkými Zelenými bankovkami. Koncem 60. let udeřila inflace šterlinků a od té doby dále už Británie zůstala druhořadou ekonomikou. Když člověk pochopí, jak funguje kabala centrálního bankovnictví, začne být cyklus historie jasnější.

Dny libry šterlinků pominuly. Mezinárodní bankéři se snažili zavést věk amerického dolaru. Británie (ať vědomě či z hlouposti) připravila jeviště pro znehodnocení své vlastní měny. Centrální banky využily výhody a změnily samotnou strukturu světa se vzestupem bankovek od Federálních rezerv. Od té doby ceny ropy neustále rostou a celková inflace zboží a služeb pomalu nažhavuje obyvatelstvo. Věřím, že dolar, jako libra šterlinků, je předurčen k velkému pádu ve své povaze podobnému, avšak daleko pustošivějšímu, a v to, že Egypt by mohl zase jednou v této katastrofě sehrát významnou roli.

Prezident Mursí, než byl svržen, otevřeně budoval užší vazby s Íránem, stejně jako chystal možné dohody s Ruskem na postavení jaderných elektráren. Mursi chtěl energetickou nezávislost a zrovna tak i obranné dohody. Írán (stejně jako Turecko) poslední vojenský puč rozzuřil. Politické signály naznačují, že občanská válka v Egyptě by nejspíš vyústila nejen do uzavření lodní přepravy Suezským kanálem, ale i v Hormuzské úžině, pokud by se jako podněcovatel této události ukázaly být USA. Přinejmenším 30% světových dodávek ropy by bylo s propuknutím války pozdrženo nebo zastaveno. Ceny benzínu by následně raketově vyletěly.

Americký dolar, který je už u zahraničních investorů na tenkém ledě (Čína se už přinejmenším od roku 2010 dolarů zbavuje v bilaterálním obchodě s četnými zeměmi), by se stal jako petro-měna zpochybňovaný, a to ani nemluvě jako světová rezervní měna. Příchod Speciálních práv čerpání (SDR) od MMF už dnes čeká na křídlech, aby jako rezervní mechanismus nahradil dolar, čímž by vyčistil cestu pro globální ekonomický systém pod kontrolou nevolené korporátní bankovní byrokracie.

Projevy toho jsou všudypřítomné. S tím, jak egyptská vojska úplně odstrkují Muslimské bratrstvo a s tím spojené politické skupiny od veškeré účasti na vládě, a jak se atmosféra v ulicích každodenně stává rozběsněnější, je jen otázkou času, kdy opravdu vypukne skutečná střelba. Pokud k tomu nedojde před spojeným cvičením s USA nebo během něj naplánovaným na letošní září, tak budu příjemně překvapen.

Když člověk zkoumá nadcházející katastrofu v Egyptě, je důležité vyhnout se úzkému zornému poli a vzít v úvahu širší obraz situace. Egyptská občanská válka nakonec nebude o Egyptu. Spíše bude o katalýze celého Středního východu směrem ke zhroucení a k zatažení velkých národů do tohoto procesu včetně Spojených států. Rovněž to bude o spuštění nárůstu cen energie, který se konstruuje, aby poskytl krytí pro kolaps statutu dolaru jako světové rezervní měny. Pokud globalisté uvnitř naší vlády a uvnitř centrálních bank dnes dovolí, aby dolar zemřel, pak to budou ONI, kdo budou vinni následným kolapsem. To ONI budou líčení jako zlosynové. Ale pokud se jim povede vytvořit dostatečně velkou krizi, tak se ta krize stane obětním beránkem pro všechny další tragédie včetně znehodnocení dolaru. Egypt je pouze jedním z mnoha regionů světa, kde lze takovou krizi vyfabrikovat. Zrovna teď se mi jeví jako pro elity nejslibnější volba.

Brandon Smith

Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj:  alt-market.com