Mocný americký developer Larry Silverstein vydělal na pádu Světového obchodního centra 11. září 2001 miliardy dolarů. Majitel okázalých, ale prodělávajících budov Dvojčat se zároveň zbavil obrovského břemene. Neuvěřitelná náhoda? Souhra okolností? Záměr? Na stole Lewise M. Eisenberga, šéfa správního úřadu Port Authority of New York and New Jersey (PANYNJ) a zároveň finančníka angažovaného v politice Republikánské strany a bývalého partnera banky Goldman Sachs, přistály v lednu 2001 dvě nabídky. Nabídky na pronájem severní a jižní věže Světového obchodního centra (WTC), známých pod názvem Dvojčata, a ostatních budov v komplexu.


Developer Larry Silverstein, který už od roku 1987 vlastnil budovu WTC číslo 7, hodlal za 99 let pronájmu zbytku areálu zaplatit 2,65 miliardy dolarů. Jeho nabídku ovšem vysoce přebila firma Vornado Realty Trust, která nabízela o plných 600 milionů dolarů víc.

I když Silverstein nabídku na poslední chvíli zvýšil na 3,22 miliardy dolarů, Vornado s cenou o 30 milionů vyšší s přehledem zvítězilo. Někdy mezi koncem března a polovinou dubna ale Silversteinův konkurent nabídku překvapivě stáhl, neboť „náhle změnil názor“. A tak se nakonec přece jen radoval majitel Silverstein Properties, který si ponechal kanceláře, a partnerská Westfield America, jež získala všechny obchodní prostory.

Co přimělo Vornado ke změně názoru, netušíme. Pro zajímavost ovšem dodejme, že většinovým vlastníkem odstoupivší firmy byl Silversteinův někdejší nejlepší přítel, nejbližší obchodní partner a švagr Bernard Mendik; poté, co se Mendik rozvedl se Silversteinovou sestrou Annette, se nicméně oba muži rozešli ve zlém.

Mendik, jenž v dubnu tak náhle změnil názor, stejně náhle zemřel pouhé čtyři týdny poté, co 26. dubna Silverstein podal konečnou nabídku. 24. července, tedy sedm týdnů před teroristickými útoky, které zničily jeho investici, tak komplex Světového obchodního centra poprvé od svého vzniku v 70. letech přešel do soukromých rukou. A jak se záhy ukázalo, byl to oboustranně výhodný obchod.

Ground Zero je samo osobě jedním z nejdražších pozemků na světě. S budovami, které na něm po tři desítky let stály, to už však taková sláva nebyla. Příčin bylo víc. Zpočátku se potýkaly s nízkou obsazeností a obzvlášť v prvním desetiletí mocně prodělávaly, nevýhodou byly i nevhodné kancelářské prostory, nízké stropy, později problémy s moderním internetovým připojením či galvanická koroze narušující spoje hliníkové fasády s ocelovou konstrukcí exteriéru… Mezi ty nejvýznamnější patřil azbest. Nosníky pater budov WTC tvořily tisíce svářených ocelových tyčí, jež byly v době stavby vystříkány azbestovou izolací. Už během stavby Dvojčat, v roce 1971, bylo kvůli nepříznivým účinkům na lidské zdraví sprejování azbestu na konstrukci budov zakázáno.

Od poloviny 80. let, kdy byly karcinogenní účinky této látky potvrzeny, začalo město po vlastníkovi požadovat, aby byl azbest, jehož se použilo podle některých odhadů na 400 tun, ze všech budov WTC odstraněn. Renovace by však byla dosti nákladná. Jen na odstranění samotného azbestu by bylo potřeba minimálně 200 milionů dolarů, dalších 800 milionů by spolkla oprava elektrických, datových a vzduchotechnických zařízení, a tak ji úřad PANYNJ neustále úspěšně oddaloval. Dokonce několikrát žádal o povolení budovy strhnout řízenou demolicí, ani to ale nebylo kvůli nebezpečné látce, jež by se nekontrolovaně rozptýlila po New Yorku, přijatelné.

Jiné možné řešení, demontáž a znovupostavení WTC, by si vyžádalo závratných 5–15 miliard dolarů. Vlastník se tedy už roky snažil budovy prodat, nikdo však neměl z pochopitelných důvodů zájem. Zkraje roku 2001 se ještě pokusil PANYNJ tristní pozici zvrátit žalobou, jíž chtěl přimět svou pojišťovací společnost k proplacení renovace kvůli azbestu. U soudu však taky neuspěl, čímž se budovy staly zcela neprodejnými. Než se o pár dní později jako deus ex machina zjevil Larry Silverstein.

 

ŠTĚSTÍ PŘEJE PŘIPRAVENÝM

„Je to splněný sen,“ pochvaloval si po uzavření smlouvy magnát, který už dříve označil svou touhu vlastnit WTC za „nutkavou“. „Budeme mít pod kontrolou vysoce ceněný majetek a budeme usilovat o rozvoj jeho potenciálu posunutím na novou úroveň.“ Nebýt tří pozoruhodných detailů a náhod, musel by být přitom považován za úplného pitomce – proč by chtěl někdo při smyslech vlastnit takový propadák?

První šťastnou okolností bylo uzavření pojistky zahrnující zničení teroristickým útokem ve výši 3,55 miliardy dolarů v kombinaci s nájemní smlouvou se vskutku neobvyklou klauzulí: „Pokud se budovy stanou terčem teroristického útoku, veškeré platební povinnosti nájemce budou zrušeny.“ Jinými slovy: nájemce nebude muset platit nájem, ale inkasuje peníze z pojistky. Druhým podstatným detailem je povinnost vyplývající ze smlouvy, a sice že nájemce musí v případě teroristického útoku na pozemcích znovu stavět. A třetím skutečnost, že se budovy za pouhých 48 dní opravdu zřítily.

11. září roku 2001 tak zčistajasna smázlo několik much jednou ranou. Zmizel třeba problém s azbestem. Jaký zákon by teď mohl postihnout rozptýlení jedovatých látek, kromě azbestu třeba zplodin z PVC, dioxinů, olova či rtuti z osvětlení, po celém New Yorku? Cena byla, pravda, vysoká. Celkem bylo zdraví nebezpečnému prachu a zplodinám v dolním Manhattanu bezprostředně vystaveno na 410 000 lidí. Podle poznatků programu WTC Medical Monitoring Treatment se již u asi 20 000 z nich projevila v minulých letech vážná respirační onemocnění. Dalším následkem je rychlý rozvoj rakoviny u lidí zasažených prachem ze zřícených budov. New York City Department of Health hlásilo víc než tisíc úmrtí na respirační onemocnění u policistů a hasičů zasahujících v den tragédie, dobrovolníků pro odklízení sutin či místních obyvatel.

Útokem se vyřešila i šlamastyka se zastaralými nerentabilními stavbami, do kterých bylo nutno tolik investovat. A tak Silverstein zůstal s prázdným pozemkem na nejlepším místě na světě a z noční můry se stal rázem o poznání veselejší příběh. Alespoň tedy pro něj. Uvažme, že ze svého zaplatil pouhých 14 milionů dolarů, což byla cena pojistky. Většinu peněz na uzavření obchodu, tedy 563 milionů dolarů, poskytly banky a 111 milionů dolarů obchodní partneři Lloyd Goldman a Joseph Cayre.

Člověk nemusí být zrovna detektiv, aby ho napadla logická otázka: Nemohli ti všichni včetně Silversteina vstupovat do tak nesmyslného obchodu právě proto, že tušili, že se výrazně zlepší podmínky? Rázem by tak dával smysl i ohromující výrok Larryho Silversteina pro americkou televizi PBS zroku 2002, o kterém jsme informovali v minulém díle našeho seriálu a ve kterém přiznává, že věděl o demolici budovy WTC č. 7 s předstihem: „…rozhodli se budovu strhnout a pak jsme viděli, jak budova padá.“

[quote align="center" color="#999999"]

V PŘÍPADĚ TERORISTICKÉHO ÚTOKU NEMUSÍ NÁJEMCE NIC PLATIT, ALE POJISTKU DOSTANE, PLYNULO ZE SILVERSTEINOVY SMLOUVY. [/quote]

Silversteinovy pojišťovny a zajišťovny, mezi které patří celkem 22 subjektů, po útocích souhlasily s proplacením 3,5 miliardy USD, ale Silverstein prohlásil, že šlo o dva oddělené teroristické útoky, a začal požadovat miliard sedm. Je to podobné, jako kdybyste měli pojištěné auto s pojistným limitem ve výši půl milionu, dvakrát v jeden den by do vás někdo naboural a vy jste dostali milion. Soud se přesto přiklonil k Silversteinovu výkladu, a ten tak inkasoval prozatím 4,6 miliardy dolarů. Developer se ale soudí urputně dál a od aerolinek a firem zajišťujících bezpečnost na letištích požaduje za utrpěné škody dalších 12,3 miliardy dolarů.

S přihlédnutím ke všem ostatním faktům, důkazům a indiciím – především těch o řízené demolici –, které máme po jedenácti letech k dispozici a kterým jsme se již obšírně věnovali v několika textech, je krajně podezřelé, a především neobhajitelné, že se žádný vyšetřovací orgán, Komise pro 11. září, FBI, pojišťovny ani nikdo jiný neobtěžoval vzít do úvahy variantu pojistného podvodu – a s ní možnost, že Silverstein disponoval informacemi o této události, jíž uzpůsobil i svou obchodní strategii, dříve, než k ní došlo, či se na ní dokonce přímo aktivně podílel. U těchto podivností se blíže zastavíme v příštích dílech našeho seriálu.

Právo&Byznys netvrdí, že celé 11. září bylo „vyrobeno“ kvůli poněkud svérázné rekonstrukci budov či kolosálnímu finančnímu podvodu. Jako jeden z možných doprovodných efektů akce, která měla dalekosáhlé ekonomické, politické i občanskoprávní důsledky po celém světě, se však vzhledem k řetězci naprosto nepravděpodobných kumulovaných náhod jeví pojistný podvod velice realisticky. Už z toho důvodu by bylo řádné trestní vyšetřování, po němž volají miliony Američanů, více než namístě.

 

ANDĚLÍČKU, MŮJ STRÁŽNÍČKU

Možným motivům útoků a tomu, kdo všechno z 11. září profitoval, se budeme věnovat v některých dalších textech. Nyní zůstaňme ještě u samotné figury Larryho Silversteina. Ten si jedenáctého září vybral dávku štěstí tak obrovskou, že by jinému vystačila na několik existencí. Neběží zde totiž pouze o to, že se mu tento den ztrátová investice pod rukama proměnila v miliardový jackpot – leč přímo o jeho život.

Byznysmen začínal každý svůj pracovní den zcela neměnným rituálem – snídaní s novými nájemníky WTC v restauraci Windows on the World ve 106. patře severní věže. Od 26. července, kdy získal do pronájmu Dvojčata, nevynechal ani jedinkrát. 11. září si nicméně snídani poprvé odepřel.

„Onoho dne, protože mám světlé vlasy a světlou kůži, mě moje žena – Bůh jí žehnej – objednala k dermatologovi. Pamatuji si, jak jsem jí říkal, drahoušku, mám v centru tolik práce, musím toho doktora zrušit. Ona prohlásila, že nic rušit nebudu a že k tomu dermatologovi půjdu,“ odpovídal později v rozhovorech na otázky po svém dopoledním programu; třeba ve Wall Street Journal své přežití přičetl „zázraku, absolutnímu zázraku“.

To však nebyl jediný zázrak, který se toho rána odehrál. Jisté smrti unikli i jeho syn Roger a dcera Lisa, kteří byli ve vedení Silverstein Properties a v době útoku měli sedět na oné pracovní snídani, kam nedorazil ani jejich otec. Oba – údajně nezávisle na sobě – přišli, ale s drobným zpožděním. „Kdyby se útok stal jen o trochu později, oba by pravděpodobně zůstali uvězněni ve Windows on the World,“ napsal New York Observer.

Ještě lépe co do fortuny na tom byl ředitel Silverstein Properties Geoffrey Wharton, jenž se na rozdíl od svého šéfa a jeho potomků na mítink do restaurace na vrcholu severní věže dostavil. Podle Liz Thompsonové, ředitelky Lower Manhattan Cultural Council, se kterou tam probíral možnou spolupráci, však schůzku nečekaně zkrátil. Wharton a Thompsonová se dostali do výtahu v 8.44, tedy pouhé dvě minuty před nárazem letu číslo 11. Spolu s Michaelem Nestorem a Richardem Tierneym, zaměstnanci úřadu PANYNJ (jenž Silversteinovi WTC pronajal), kteří rovněž odcházeli dřív, byli posledními lidmi, kteří z restaurace vyvázli živí.

Stejně skvěle se 11. září vedlo i Franku Lowymu, šéfovi partnerské společnosti Larryho Silversteina Westfield America, jež si ve Světovém obchodním středisku pronajala maloobchodní prostory – i on se v úterý ráno svému pracovišti obloukem vyhnul.

Lowy se narodil v československé obci Fiľakovo, ale v roce 1945 odešel do Palestiny, kde se připojil k ilegální židovské vojenské organizaci Hagana, jež bojovala proti Arabům. Poté v Austrálii a Spojených státech začal budovat jednu z největších sítí obchodních center, ale stanul třeba i ve vedení Reserve Bank of Australia, australské centrální banky. V roce 2001 se stal šéfem Izraelského demokratického institutu a o dva roky později založil mezinárodní think tank s názvem Lowyho institut pro mezinárodní politiku.

Právě členství a vedoucí posty v židovských spolcích a organizacích jako United Jewish Appeal (UJA; Spojená židovská výzva), Anti-Defamation League (Liga proti pomluvám) či Muzeum židovského dědictví v New Yorku svedly například podle výzkumů investigativního novináře Christophera Bollyna dohromady Lowyho se Silversteinem a Eisenbergem, tedy tři klíčové osoby výše popisovaného ne zrovna průhledného obchodu. Všechny tři přátele pak spojuje mimo jiné přátelství s mediálním mogulem Rupertem Murdochem, který za své štědré příspěvky v roce 1997 od UJA z rukou Henryho Kissingera obdržel cenu pro Lidumila roku, ale i s nejvlivnějšími americkými a izraelskými politiky. K roli, jakou sehrály v 11. září Murdochovy noviny a televize, se dostaneme v dalších textech, věnovaných významu a způsobu práce médií v celém „boji proti terorismu“.

Lidé spojení se správou Světového obchodního centra ale nebyli jedinými významnými nájemníky WTC, nad kterými bděl celý houf andělů strážných. Dopolední program a pozdější angažmá těchto lidí, na které se nyní zaměříme, pak naznačují další, pro mnohé netušené souvislosti, jež náš příběh posouvají na zcela novou úroveň.

 

„UDĚLAL TO USÁMA!“

Asi nejkřiklavějším příkladem je Jim Pierce, tehdy výkonný ředitel AON Corporation. Pierce, který je mimochodem bratranec George W. Bushe, na úterní ráno naplánoval obchodní schůzku ve 105. patře jižní věže. Z dvanácti lidí, kteří na ni dorazili, jich jedenáct zemřelo. Pierce mezi oběťmi ale chyběl – místo schůzky totiž v noci přesunul do Millenium Hotelu s výhledem na jižní věž, odkud pozoroval, jak byla zasažena letadlem. Podle knihy bývalé první dámy Barbary Bushové Pierce až příliš pozdě zjistil, že evidentně ne všichni byli o změně místa konání mítinku řádně informováni.

V dopadové zóně severní i jižní věže sídlila společnost Marsh and McLennan, která byla v té době největší světovou společností na zprostředkování pojistek. Jedním z jejích ředitelů byl muž jménem Lewis Paul Bremer. Bremer po studiu na Yaleské univerzitě začínal jako asistent Henryho Kissingera, doyena americké zahraniční politiky; mimo jiné však také jednoho z architektů vietnamské války a podle nově odtajněných dokumentů Nixonovy a Fordovy administrativy i puče proti demokraticky zvolenému prezidentovi Allendemu v Chile či genocidy ve Východním Timoru. Později Bremer působil jako americký velvyslanec či ředitel konzultantské společnosti Kissinger and Associates. Díky svým postům koordinátora proti terorismu v letech 1986–1989 či předsedy kongresové Národní komise o terorismu vletech 1999–2000 je označován za předního odborníka na terorismus. Však také v době útoků a krátce po nich dokončoval pro vládu takzvanou Národní zprávu o terorismu.

Kromě své ředitelské pozice u Marsh and McLennan seděl Bremer rovněž v mezinárodním poradním výboru japonské těžební a strojírenské společnosti Komatsu, která vytvořila tandem s korporací Dresser Industries. Ve společnosti Dresser, jež v roce 1998 sfúzovala s Halliburtonem, který vedl bývalý viceprezident Dick Cheney, začínali svoji kariéru například Prescott Bush a George H. W. Bush, tedy dědeček a otec předešlého amerického prezidenta.

A právě těžební divize Komatsu-Dresser si v červenci 1996 patentovala nanotermitové demoliční zařízení, jež by mohlo „zničit betonovou konstrukci s vysokou účinností při zamezení druhotným problémům s hlukem, polétavým prachem, odštěpky a tak podobně“. Jak jsme již informovali v předchozích dílech, zbytky této vysoce hořlavé energetické směsi armádního typu, jež vytváří intenzivní teploty kolem 2600 °C, taví ocel a může být použita i jako výbušnina s energií větší než dynamit, byly vědecky potvrzeny ve vzorcích prachu z WTC. K otázce, jak a kým by něco takového mohlo být do frekventovaných mrakodrapů umístěno, se dostaneme později.

I když měl Bremer kancelář v jižní věži, 11. září jako jeden z mnoha dobře informovaných lidí do práce vůbec nedorazil. Nešel ani na kožní, ani nezaspal, leč vydal se přímo do televize NBC. Bremer byl jednou ze dvou osob (o té druhé si povíme vzápětí), které bezprostředně po útocích, uprostřed všeobecného chaosu, kdy vůbec nikdo netušil, která bije, americkému lidu sdělovaly, že za útoky je odpovědný Usáma bin Ládin, Irák nebo Írán, popřípadě všichni, a volal po co nejtvrdší vojenské odpovědi.

Ve stejné době, kdy ledově klidný Lewis Paul Bremer v televizi uváděl v život tento mytický příběh, který postupně dostává stále znatelnější trhliny, přitom jeho 1700 zaměstnanců – a z nich 295 marně – bojovalo v severní a jižní věži Dvojčat o život.

Za čtyři dny už na CNN prorocky hřímal o válečném tažení a událost přirovnával k novému Pearl Harboru: „Ve skutečnosti tohle bude mnohem horší. Ale jako tenkrát, i v téhle válce nakonec zvítězíme. Nejprve musíme potrestat a zničit toho, kdo to udělal (a vypadá to, že to byl bin Ládin), a taky stát, který ho podporoval, v tomto případě Afghánistán. A to bude podle mě znamenat vyslání vojenských sil se vším, co k tomu patří.“

Dva roky ode dne, kdy tak mrazivě přesně předznamenal příští události a kdy orodoval za válku v Afghánistánu a Iráku, přičemž kromě Íránu zmínil například ještě Sýrii, byl Bremer jmenován šéfem americké okupační správy v Iráku, eufemisticky nazvané Přechodová koaliční autorita.

Dnes už víme, že Irák neměl s 11. zářím nic společného a celá válka, ve které zemřelo už hodně přes milion civilistů, o nichž se ale v médiích příliš nemluví, byla založena na lži zkonstruované na zcela vymyšlených důkazech. Přesto když se řekne 11. září, mnoha občanům se dodnes vybaví právě Irák – bez ohledu na fakta se z něj stal totiž jeden ze symbolů boje proti terorismu.

Druhý podezřelý jasnovidec, kterému už v době, kdy mrakodrapy ještě ani pořádně nedopadly k zemi, bylo jasné, co se stalo, se jmenuje Jerome Hauer. Šéf Kroll Associates, bezpečnostní a zpravodajské firmy přezdívané CIA z Wall Streetu, která měla na starost bezpečnost WTC, přežil 11. září rovněž díky tomu, že se vydal do televize CBS, aby mohl novinářské ikoně Danu Ratherovi a milionům lidí u obrazovek vysvětlit, že za všechno může… Usáma bin Ládin a al-Káida.

 

VLASTNÍ ROZUM PLATIL JEN JEDEN DEN

V jednom místě rozhovoru se Rather svého hosta zeptal: „Je možné, že by mohl pád budov způsobit jen náraz letadla, nebo by mu musely pomoct předem umístěné výbušniny?“ Zkušený reportér později odpoledne komentoval i náhlý kolaps budovy číslo 7: „To, na co se díváme, jsou obrázky z výšky. Teď vám ukážeme video samotného kolapsu… Neuvěřitelné, neskutečné. Dnes potřetí, připomínka záběrů, které jsme viděli v televizi. Budova úmyslně zničená dobře umístěnými trhavinami, které ji srovnaly se zemí.“

Z dnešního pohledu, s odstupem času, v klidu, beze stresu, a hlavně se spoustou přímých i nepřímých důkazů a svědectví je nasnadě, že měl Dan Rather pravdu – a to se jen dobře díval a popsal, co viděl. Svá slova o demolici nicméně už nikdy nezopakoval a začal omílat stejné oficiální mantry jako třeba výše uvedený Bremer; později v dokumentu novináře Johna Pilgera Válka, kterou nevidíte přiznal, že jej ovlivnil strach o místo a v atmosféře všeobecného šílenství i z toho, že bude onálepkován jako zrádce.

V tehdejším šoku a chaosu bylo těžké uvažovat racionálně. Je pochopitelné, že v takové chvíli člověk spíše důvěřuje expertovi, který mu pomůže popadnout dech a zorientovat se. Takovým expertem se 11. září stal kromě Bremera právě Jerome Hauer, jenž místo aby zemřel ve WTC se svými zaměstnanci, Ratherovi a divákům pohotově vysvětloval, jak se věci mají: „Ne, můj dojem je, že ke kolapsu došlo prostě kvůli nárazům letadel a samozřejmě proto, že byla plná paliva a způsobila intenzivní požár, což muselo oslabit strukturu.“

[quote align="center" color="#999999"]

DAN RATHER 11. ZÁŘÍ 2011 O WTC ČÍSLO 7:  „NEUVĚŘITELNÉ. BUDOVA ÚMYSLNĚ ZNIČENA DOBŘE UMÍSTĚNÝMI TRHAVINAMI. “ [/quote]

To ale nebylo všechno. Když Dan Rather, který se v té době ještě nebál pracovat podle svého nejlepšího vědomí, zapochyboval o tom, zda by celou věc mohl provést samotný Usáma a jeho parta a něco tak monstrózního bez zorganizování nějakým státem bylo vůbec možné, Hauer opáčil: „Nejsem si jistý, že s vámi souhlasím. Jak už jsem řekl, útok nese otisky někoho, jako je Usáma bin Ládin.“ Takže nám Hauer pověděl i druhou polovinu oficiální verze, ještě než vznikla. Škoda že s Ratherem mluvil už dopoledne, kdy například budova WTC 7 ještě stála na svém místě.

V minulém dílu jsme slibovali rozbor toho, kdo mohl do WTC za plného provozu umístit výbušniny. Protože však ve Dvojčatech sídlilo tolik podezřelých nájemníků, že se nám nevešli ani do dvou plánovaných textů, budeme si tyto další zajímavé souvislosti muset schovat až do příštího čísla.

A na závěr: leckterému čtenáři může linie, již sledujeme, připadat příliš fantaskní. Informace, jež zmiňujeme, však jsou veřejnou doménou, jen se o nich obvykle nepíše v souvislostech.

Pro tento text autor využil (pokud není zmíněno jinak) následujících materiálů zveřejněných v mainstreamových médiích: Silverstein Recovers: Dark Horse May Win World Trade Center (Andrew Rice, New York Observer); Silverstein Will Get Most of His Cash Back In Trade Center Deal (New York Times); Demolition Access To The WTC Towers, Kevin R. Ryan; Trade Center Financing On Shaky Ground, Forbes; WTC Insure War Is Over, New York Post.

Milan Vidlák

Tento text vyšel v aktuálním čísle magazínu Právo&Byznys. Na sedmý díl se můžete těšit zhruba za měsíc.

[message\\\_box title="AC24.cz:" color="red" show\\\_close="Yes/No"]Po jedenácti letech, kdy česká média, stejně jako většina světových, mlčela či tvrdošíjně hájila stále neobhajitelnější verzi teroristických útoků proti obyvatelům Spojených států amerických z 11. září 2001, se ledy pomalu začínají hýbat. Novinář Milan Vidlák, bývalý redaktor Lidových novin, který nyní píše pro časopisy ZEN a Právo&Byznys z vydavatelství Mladá fronta a který spolupracuje s AC24, připravujeme o jedné z nejvýznamnějších událostí moderních dějin obsáhlý seriál. Jednotlivé texty budou vycházet v měsíčníku pro právníky a byznysmeny – Právo&Byznys a na AC24.[/message\\\_box]